reklama
 
 

Paralympiáda v Riu jí nesedla, do Tokia láká plavkyni Floriánkovou také kultura

1. 1. 2019 16:22
Šestnáctiletá plavkyně Anežka Floriánková v uplynulém roce moc nezávodila, mistrovství Evropy v Dublinu se však zúčastnila. A přestože sportovkyně, která kromě nevyvinutých horních končetin postrádá i některé mezilopatkové svaly, v dějišti šampionátu onemocněla a nemohla podat stoprocentní výkon, vylepšila si osobní rekord ve své nejlepší disciplíně, 100 metrů znak.

"Když někdo vidí jenom výsledky, řekne si, že jsem měla dobrý rok," přemítá závodnice, jež sama přiznává, že plavání v letošní sezoně nedávala na první místo.

I když neměla takové úspěchy jako v minulých letech, odmítá, že by nějaké závody vypustila. "Vždy se snažím plavat nejlépe, jak dovedu," vysvětluje závodnice, která startovala před dvěma lety na paralympijských hrách v brazilském Riu. Bylo jí tehdy 14 let.

"Byl to velký úspěch. Pro mě to ale nebyl žádný boom. Jela jsem prostě na závod, to se stává každou chvíli," krčí rameny Floriánková, která nevzpomíná na hry úplně nejlépe. "Rio bylo fajn, pěkné město, hezká destinace. Závody byly ale moc velké, vůbec jsem to nechápala. Ani atmosféra mě moc nebavila. Bylo to zvláštní."

Floriánková tehdy startovala ve čtyřech disciplínách v kategorii S8. Nejlepší výsledek zaplavala na 100 metrů znak, kde získala 11. místo. Ve svém věku nechala za sebou dost starších soupeřek, což ovšem nebylo zadarmo.

"Rok před paralympiádou jsme se intenzivně připravovali. Měli jsme moc tréninků, strašnou zátěž. Celé léto jsem potkávala stejné lidi, takže jsme si potom lezli i trochu na nervy," vzpomíná.

Na samotné paralympiádě se zase s většinou lidí z české výpravy neznala. "Měla jsem tam jen trenéra Štěpána Caganě a Vendy Duškovou, takže jsem si mezi ostatními připadala i trochu odstrčeně. Navíc jsme tam byli déle než na obyčejných závodech. Nijak skvělé to nebylo," dodává plavkyně.

Plavkyně školou povinná

Česká reprezentantka plave od čtyř let a na tento sport se určitě nechystá zanevřít. Kombinuje jej ale i s dalšími zájmy a povinnostmi. Hlavní je škola. "Studovala jsem česko-německou základku, na kterou navazuje gymnázium, kde momentálně jsem. Dali mě tam rodiče, kteří si pravděpodobně mysleli, že je dobré umět jazyky. A já tam ráda chodím," usmívá se studentka sexty.

Přiznává, že skloubit tréninky a učení je poměrně náročné. "Plavu čtyřikrát týdně. Z tréninku přijdu obvykle kolem sedmé, osmé. A večer se mi už moc učit nechce," připouští Floriánková.

O tom, kam jít na vysokou školu, až vystuduje gymnázium, ještě jasno nemá. "Přemýšlím nad tím často, jelikož všichni ve škole říkají, že se maturita blíží a měli bychom se připravovat," říká Floriánková, jejíž nejméně oblíbený předmět je chemie. "Nemám pocit, že by mi něco šlo, to bude asi puberta," směje se.

Nicméně obory, které by ráda studovala, se najdou. "Buď bych zkusila psychologii, anebo uměleckou školu. Umění je mi asi nejbližší," přemýšlí gymnazistka, která se skrze plavání dostala i ke tvorbě litografie.

Umění za desetitisíce

První litografickou ukázku jí zprostředkoval její trenér Jana Nevrkla. "Je to skvělý člověk i trenér," uznale popisuje Floriánková. "Seznámil mě s Miroslavem Pošvicem, který se nabídl, že mi tu techniku ukáže," vysvětluje umělkyně, která následně líčí celý proces.

"Velice zjednodušeně: Maluje se do čistého vápence olejovými tužkami nebo tuží. Pak se kámen přetře vodou a na mastná namalovaná místa se otiskne barva. Jiný válec barvu sejme a přenese na papír," popisuje. "Je to složitější, s kamenem se špatně manipuluje. Taky jsem to malovala dlouho, asi dva tři týdny. Ale líbilo se mi to, určitě ještě něco udělám," přikyvuje Floriánková.

Dílo, které vytvořila, věnovala do Hithitové kampaně Para plavci bez bariér organizace Kontakt bB, jejíž je členkou. Projekt, který podpořil sdílením na sociálních sítích i lídr Pirátské strany Ivan Bartoš, byl i díky jejímu přispění nakonec úspěšný. Litografie české handicapované plavkyně byly odměnou za desetitisícový příspěvek.

"Na začátku jsem měla čtyřicet výtisků, každý z nich byl originál. Tak jsem některé do kampaně věnovala. Je to jedna z mála možností, jak klubu pomoc," uvádí. Díla se objevila mezi odměnami jako například Hodina na divoké vodě s Lukášem Pollertem nebo Hodina češtiny s Chantal Poullain. "To jsou Honzovi (Nevrklovi) kamarádi," dodává sportovkyně.

Organizace vybrala přes půl milionu korun, které investuje do výpravy na Světovou sérii British Open v Sheffieldu. Jedná se tak o přípravu na paralympiádu v Tokiu. Floriánková by se také ráda kvalifikovala. "Mám ráda japonskou kulturu," přiznává umělkyně, která také skládá origami.

Další motivaci ale hledá těžko. "Chodím plavat, protože tam jsou skvělí lidé. Cíle, kterých jsem chtěla dosáhnout, jsem si splnila. Ten klub je pro mě mnohem víc než jen soutěžení," uzavírá Floriánková.

autor: Vojtěch Vanda | 1. 1. 2019 16:22

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama