Vraťme se ještě do loňského roku. Z předchozích pěti paralympiád jste si pokaždé přivezl nejméně jednu zlatou medaili. Teprve z Ria jste se vrátil bez cenného kovu. Takže zklamání?
Naopak velká spokojenost. Vždyť po pádu v hromadném spurtu před třemi lety na mistrovství světa v Jižní Karolíně jsem se čtyřmi vážnými zraněními strávil šest hodin na operačním sále a mohl být rád, že jsem se předloni do cyklistického světa zase vrátil. Mým hlavním cílem bylo co nejlíp se s mojí paralympijskou kariérou rozloučit. První výhrou byla už nominace do Ria a tou druhou šesté místo ve stíhacím závodě. Bylo to absolutní maximum, kterého jsem mohl dosáhnout.
Nebylo pro vás zklamáním ani 13. místo v silničním závodě?
V žádném případě. Byl to krásný závod s hezkým rozloučením a srdečnými gratulacemi. Plné tři čtvrtiny této stokilometrové tratě jsem s dalšími dvěma cyklisty měl na hlavní peloton více než dvouminutový náskok, ale v závěru už došly síly.
Po návratu z Ria vás jistě čekala zasloužená dovolená…
Co je to za slovo dovolená (smích). Kdepak, hned jsem začal s přípravou na další sezonu, protože v únoru jsem nechtěl chybět na mém oblíbeném dráhovém mistrovství světa v Los Angeles. A navíc - brzy po Riu mě čekal poslední díl prestižního závodu v Evropském poháru na pražském Strahově, který se mi podařilo vyhrát, čehož si velice cením.
Probíhala příprava podle vašich představ?
Byla hodně náročná a bez odpočinku. Dráhovou cyklistiku mám však rád, dosáhl jsem v ní řady pěkných výsledků, a proto jsem chtěl jet na šampionát v co nejlepší formě. Absolvoval jsem několik soustředění s Duklou i reprezentací horských kol. Zvláště pobyty na Kanárských ostrovech nebo na Mallorce byly velice užitečné. Těší mě výborná spolupráce s koučem Viktorem Zapletalem a před letošním šampionátem i s trenérem Lukášem Thunem.
Jste spokojen se svým účtem z tohoto šampionátu?
Upřímně řečeno - s "velkýma očima" jsem do Los Angeles neodjížděl. Chtěl jsem ho zvládnout s dobrým pocitem, což se mi podařilo. Páté místo ve stíhacím závodě považuji za super výsledek. V závodě tříčlenných družstev jsme sice v malém finále podlehli Rusům, ale i čtvrtou příčku beru jako úspěch.
Zúčastníte se ještě na jaře dalších důležitých závodů?
Po tvrdé zimní přípravě, pěti závodech ve třech dnech a dalekém cestování ze Spojených států cítím únavu. Po volnějším režimu začnu naplno trénovat v půli dubna, abych byl dobře připraven na dvě velké výzvy, kterými jsou Světové poháry v Belgii a Itálii. V září mě pak čeká silniční mistrovství světa v Jihoafrické republice a potom v Praze tradiční vystoupení v Evropském poháru, což by měla být tečka za mojí sportovní kariérou.
Tím chceme říci, že už ji chcete uzavřít?
Výsledky snad nejsou nejhorší, ale jsem profesionální cyklista a nechci brát peníze za umístění pod stupni vítězů. Vždyť po zmíněném zranění jsou moje další tři závodní sezony už něčím navíc. Je mi 42 let a těším se na další životní výzvy, na různé akce pro fanoušky cyklistiky a také chci aspoň něco vrátit mým skvělým sponzorům.
