Praha - "Rodiče mě odmalička vedli k všestrannému sportu. Občas s tátou hrajeme tenis, ale wimbledonskou vítězku ze mě nikdy mít nechtěl," říká Anna Luxová, která reprezentovala české barvy na paralympijských hrách v běžeckých disciplínách, specializovala se na sprinty. V posledních několika letech se kvůli zdravotním komplikacím rozhodla omezit běhy a věnovat se nové disciplíně - vrhu koulí.
Luxová má za sebou šest operací očí (strabismu), nohu má operovanou podle vlastních slov naštěstí, jen jednou. Zákrok se rozhodla podstoupit dobrovolně, a přestože přiznává, že to bylo komplikované, teď v žádném případě nelituje.
"Byl to takový dárek, pro operaci jsem se rozhodla sama, proběhla na mé sedmnácté narozeniny," prozrazuje Luxová. Operace změnila stereotyp její chůze a sebrala jí odraz, který je při rychlejší pohybu nutný. Trvalo skoro rok, než se znovu naučila běhat.
Zákrok na operačním sále splnil účel, když pomohl atletce v jejím osobním životě. Nebylo jisté, zda po operaci bude běhat tak dobře jako před ní. Měla tedy dvě možnosti: buď se vzdát své milované atletiky, nebo vyzkoušet jinou disciplínu.
Česká handicapovaná atletka závodí v kategorii sportovců s dětskou mozkovou obrnou, pro kterou se vypisují pouze sprinty a vrh koulí. Musela proto změnit své tréninkové návyky.
Obě disciplíny vnímá jako odlišné, v něčem se přesto podle ní doplňují. "Na sprinty je potřeba vytrvalost, rychlost a výbušnost. Na kouli zase hodně síly, techniky a hlavně trpělivosti. Nebylo a není to lehké, pořád se učím," říká Luxová. Je přesvědčená, že do budoucna má větší šanci právě ve vrhu koulí.
A právě ve své nové disciplíně na letošním mistrovství Evropy v Berlíně prolomila prokletí čtvrtých příček. Poprvé si sáhla na medaili, když ve vrhu koulí skončila bronzová. I přes tento úspěch k sobě zůstává kritická. "Nesmím polevit. Trénujeme dál," okomentovala svůj výsledek. Po mistrovství se odměnila nákupem nových tenisky.
Svůj volný čas věnuje hlavně cestování, návštěvě kina nebo divadla s přáteli. Mezi její oblíbená místa patří například Švandovo divadlo. Na druhou stranu přiznává, že skloubit vrcholový sport a studium na vysoké škole bývá často hodně náročné.
Sportovcům, kteří mají nějaký handicap, by chtěla Luxová vzkázat jen jedno: "Ničeho se nebojte a jděte do toho! Všechno jde, když se chce. Handicap berme jako něco, co nás dělá výjimečnými. Není to jen nějaká výrazná překážka, která by nás nutila sedět doma, nedělat nic a litovat se," říká úspěšná sportovkyně.
