Brno - Florbal, basketbal, ragby, sledge hokej nebo například atletika jsou sporty, jejichž soutěží se čeští handicapovaní účastní i na mezinárodní úrovni. Avšak badminton je případem opačným - organizovaně se mu věnuje pouze brněnský klub Badminton Sharks. Dětskou tréninkovou skupinu přibližně před dvěma lety založila Pavla Grycová, matka mladého Tomáše po dětské mozkové obrně, společně s badmintonovým trenérem Tomášem Vovsem.
Para-badminton Camp zaujal hvězdy ostatních sportů
Jednou z brněnských snah o zviditelnění tohoto raketového sportu byl i Para-badminton Camp uspořádaný za podpory Českého badmintonového svazu. "Jednalo se o dvoudenní program plný aktivit. Úvodní den se nejprve uskutečnilo seznámení s para-badmintonem, které bylo užitečné hlavně pro ty, pro které to byla buď první, nebo jedna z prvních zkušeností. Ukázali jsme si základní držení rakety, údery nebo rozehrávku," přibližuje průběh víkendu Pavla Grycová.
"Myslím, že badminton je fajn. Spousta lidí si jde ‚plácnout‘, aniž by věděli, jak přesně raketu držet a jak se efektivně pohybovat po kurtu," říká jedna z účastnic Zuzana Přibilová, florbalistka Tatranu Střešovice. "Na tomto sportu mě zaujalo, že je přátelský ke všem. A třebaže ho neděláte pravidelně, můžete si kdykoli se zábavou zahrát. Člověk se u něj i zapotí a zajezdí si. Zvykat si na takový florbal je poměrně složitější. Přemýšlíme nyní nad pořádáním badmintonových tréninků v Praze," dodává Přibilová.
Turnaje se účastnil i Ivan Nestával, plavec a florbalista budějovických Štírů. "Myslím, že para-badminton najde své příznivce. Já po této premiérové zkušenosti jedním jsem, a pokud se bude konat další turnaj, rád si zahraju. Chytlo mě to. Nejsem zvyklý na raketové sporty a zkoordinovat pohyby s raketou v ruce pro mě bylo zprvu složité. Na druhou stranu se hraje pouze na polovině kurtu, a tudíž převažuje pohyb dopředu - dozadu, což mi takový problém nedělalo," hodnotí Nestával.
"Na jarní Para-badminton Open v režii BS Brno jsem se bohužel nedostal, ale tuto příležitost jsem si již ujít nenechal. Hraji badminton doma s dětmi, tohle však mělo úplně jiný náboj a bylo to skvělé," říká florbalista a basketbalista Bohuslav Dvořák. "Je to více individuální, člověk spoléhá hlavně sám na sebe. Stěžejní u badmintonu je práce nejen s vozíkem ale i vlastním tělem."
Neposledním handicapovaným, který přijel na Camp, byl i basketbalista Jiří Vrba. "Akce byla výborně zorganizovaná a díky večernímu protažení jsme druhý den mohli hrát naplno. Účastnil jsem se již brněnského turnaje na jaře. Několikrát jsem i trénoval, ale chtěl bych více," komentuje.
Trenér Voves se účastnil školení v Irsku
"Mám ráda sport. Dříve jsem plavala a poté jsem se dozvěděla, že někdo zkouší rozjet para-badminton v Brně, tak jsme neváhala a využila příležitosti. Badminton je pro mě důležitý, i protože díky němu vím, že sportuji," říká jedna z dětských para-badmintonových nadějí Silvie Chládková.
Její trenér Tomáš Voves se v listopadu se svým kolegou Hynkem Šabackým účastnil školení v irském Belfastu. "Měli jsme na programu i nácvik pohybu na vozíčku a samotný trénink věnovaný klasifikačním skupinám WH1 a WH2, tedy vozíčkářům. Vlastní zkušenost mi trošku změnila pohled na to, co hráči musí zvládnout," líčí trenér.
Posílat děti na turnaje dospělých nemá smysl
Brněnští jsou prozatím jediní, kdo se snaží para-badminton v tuzemsku rozšiřovat. Pomalu se však objevují další tendence. "Momentálně se rýsuje tréninková skupina v Praze, kterou by vedli bývalí reprezentanti Ondřej Kopřiva a Pavel Florián. V Plzni usiluje o zahájení para-badmintonu předseda Západočeského badmintonového svazu Tomáš Knopp," přibližuje situaci Tomáš Voves.
U svých dětských hráčů sleduje postupné pokroky. "Největším impulsem ke zlepšení bylo určitě Japonsko. Jakoby mávnutím kouzelného proutku najednou začaly jít úkony, do kterých se dětem dříve spíše nechtělo. Možná i s přesvědčením, že to nejde. Stále ale před sebou vidím hodně práce. Potěšující zprávou je, že si naši hráči již dovedou zahrát i samostatné dvouhry," pokračuje trenér.
Se situací para-badmintonu v Česku logicky souvisí i absence hráčů na mezinárodních šampionátech a paralympiádách. A to se v nejbližších letech nejspíše nemá šanci změnit. "Na velké mezinárodní turnaje bychom se chtěli jednou podívat, ale všechno má svůj čas. Mezi dospělými je příliš velká konkurence, takže naši čtrnáctiletí hráči musí ještě hodně trénovat," uzavírá Voves.
