Triatlonista a autor stránek Triatlet.cz Michal Adamec zná  tento sport i "zevnitř". Jak podle něj vypadá?

V souvislosti s chabou českou účastí na prvním závodu Světového poháru v Austrálii jste kritizoval, že neexistuje pro závodníky centrální podpora, a oni pak nemají dost financí na absolvování potřebných závodů. Mohli byste k tomu říct něco bližšího? Jaké vidíte řešení?

Vybraní reprezentanti  mají zázemí vytvořené v resortních centrech Ministerstva vnitra a Ministerstva školství, stejně jako další sporty. Ze strany Českého svazu triatlonu (ČSTT) je systém financován a nastaven následovně: podle výsledků se po sezóně rozděluje mezi reprezentanty určitý obnos, který mohou využít na závody, přípravu v teple a podobně.

Vyjma čtveřice nejlepších jsou to však pouze symbolické částky. Faktická podpora ze strany ČSTT existuje pro čtveřici nejlepších závodníků s pozicí na ITU žebříčku, která jim zajišťuje účast na OH. Těm svaz financuje předem domluvené starty na závodech SP.

Ostatní mají nárok na jeden proplacený vybraný start na závodě SP v Evropě, za předpokladu, že  splní podmínky ITU pro zařazení na startovní listinu. Protože většina závodníků "druhého sledu" nemá potřebné ITU body, šance na start v SP je pro ně minimální.

Řešení vidím v pomoci těmto závodníkům získat ITU body na závodech Evropského poháru, tedy v nabídce společných výjezdů na vybrané závody pro reprezentanty, kteří splní určitá nominační kritéria. Bohužel na to zřejmě nebudou finance.

Více o situaci v českém triatlonu čtěte zde

V začarovaném kruhu

Je to tak, že se triatlonisté, co nejsou dostatečně vysoko na žebříčku ITU, se pohybují v začarovaném kruhu? Nemají dost peněz na absolvování závodů ITU, tím pádem se nedostanou na SP, a tím pádem  se nekvalifikují na ME, MS či OH?
Ano, svaz na závody ITU série nikomu nepřispívá, protože na to nemá peníze, takže šanci dát se touto cestou má jen ten, kdo do toho vedle talentu, tréninkové píle a nasazení investuje i vlastní finance. A protože triatlon není tenis, je to investice v podstatě nevratná. Kolik takových dobrodruhů se najde?

Od útlého věku se do závodníků prostřednictvím Sportovních center mládeže investuje hromada peněz, ale na ten poslední krok,  možnost konfrontace ze zahraničím, už peníze chybí. To se týká juniorů i seniorů.

Za úspěchy Ospalého a Krňávka může do velké míry velkorysost majitele tehdejšího Kepák týmu, Zdeňka Kepáka, který koncem 90. let prohlásil, že ho Český pohár nezajímá, ať kluci závodí v tom Evropském, umožní jim to, ale chce vidět výsledky. Krňávek i Ospalý pak z Evropského poháru za čas vozili medaile a bez problémů naskočili i do toho Světového. Jeden klub na profesionální úrovni ale vše nezachrání a nemůže suplovat práci svazu.

Kritizujete také nominačních kritéria na ME či MS. Přijde mi ale, že když rozhoduje o nominaci jeden závod, namítáte, že by jich mělo být víc, a když jich je víc, říkáte, že je to neobjektivní, neboť se tyto závody nedají poměřovat. Jak by to tedy mělo být?
Nešlo ani tak o kritiku, jako spíš o povzdech, že  ideální recept neexistuje. Vždy se bude někdo cítit ukřivděn či poškozen. Stačí onemocnět, defekt na kole a je po nadějích, půlroční příprava může přijít vniveč.

Jeden závod, kde se utkají všichni kandidáti za stejných podmínek, je teoreticky nejvíce fér,  je ale třeba zohlednit i výše jmenované skutečnosti, takže by zde měla být nějaká možnost reparátu.

Pokud ale těch reparátů bude víc, těžko můžeme poměřovat, zda páté místo například na ITU závodě v Chorvatsku má větší váhu než osmé místo na ITU závodě v Itálii, kde se  teoreticky může sejít daleko silnější konkurence. Do toho ještě zasahují faktory jako profil tratě, klimatické podmínky a podobně.

Jaká je situace u juniorů? Jak funguje Sportovní centrum mládeže?

Sportovní centra mládeže mají za úkol vychovávat další reprezentanty. Mladí závodníci od dorosteneckého věku mají díky nim zajištěno tréninkové zázemí, trenérský a lékařský servis. Po promarněných letech, které souvisely i s personálními tahanicemi uvnitř svazu triatlonu, je tu nyní evidentní snaha situaci zlepšit. Zda zvolená cesta je správná, ukážou ale až následující roky.

Voják se stará, voják má

Je v českém triatlonu málo peněz, nebo jich je dost, pouze se špatně rozdělují a nedávají na potřebné věci?
Peněz je málo, není tajemstvím, že příspěvky, které jdou sportovním  svazům sdružených v ČSTV od společnosti Sazka, mají kvůli financování Sazka Arény klesající tendenci. Nejvíce to pociťují právě malé svazy. 

Poslední dva roky navíc fungoval svaz bez marketinkového partnera a spolupráce s těmi předchozími nedopadla nikdy dobře. Letos má svaz nového partnera, reklamní agenturu Galant, jejíž mnohaleté úspěšné angažování v českém triatlonu je zárukou serióznosti, takže se blýská na lepší časy.

Problém je možná i ve způsobu rozdělování peněz.  Snaha vyjít vstříc všem a nedostatek jasně pojmenovaných a definovaných priorit vede k rozmělnění peněžních toků.

Česká veřejnost nabývá z médií dojmu, že český triatlon je na tom výborně. Každou chvíli se dozvídá o úspěších Ospalého, Vabrouška či Krňávka. Jaká je podle vás skutečnost, která se skrývá za tímto zdáním pohody?

Český triatlon má několik skvělých individualit, za nimi je ale bohužel velká díra. Výkonnostně nahoru jde dlouhý triatlon, kde ale závodníci fungují stylem "voják se stará, voják má".

ČSTT si prošel velkou krizí, kdy během několika let plných hádek a sporů o tom, kdo bude svaz řídit, se promarnila spousta času. V čele chybí silná osobnost, jakou byl bývalý předseda Pavel Kořan, která by tomu dala pevný řád a smysl a měla dostatek času se triatlonové problematice věnovat. Nutno ale říci, že situace se mění k lepšímu, ale celé to stojí a padá s několika nadšenci, kteří mají zájem a chuť se tomu za nepříliš motivujících podmínek věnovat.

Konec zlatých roků

Jaká je podle vás budoucnost českého triatlonu? Co bude, až skončí Ospalý, Vabroušek a spol.?

O budoucnost dlouhého triatlonu strach nemám, dlouhý triatlon je výzvou, která dokáže vyprodukovat skoro nemožné. Ti lidé do toho jdou s jasnou motivací  něco si dokázat a podle toho k tomu i přistupují. V případě olympijského triatlonu je situace složitější,  specializace na triatlon již od žactva vede ke ztrátě motivace ve věku, kdy se láme chleba, tj. po přechodu mezi dospělé.

Vstupují do toho samozřejmě i další faktory: škola, práce zázemí, atraktivnější možnosti trávení volného času. Přesto se zcela určitě nějaká individualita dříve či později objeví, ale "zlaté roky", o něž se zasloužila generace kolem Řehuly, Ospalého, Krňávka se hned tak opakovat nebudou.

Jaké jsou největší problémy českého triatlonu a co by mu nejvíce pomohlo?

Trénink tří disciplín je náročný na čas a díky nárokům na materiální vybavení se jedná o poměrně nákladný sport, což brání jeho většímu rozmachu. Navíc je triatlon vnímán jako malý sport, pořádá se sice spousta závodů, ale chybí opravdu velká akce typu cyklistického krále Šumavy, která by zvedla mediální prestiž triatlonu a učinila ho více atraktivním pro sponzory.

Nepřidává mu  ani nepříliš obratná marketingová politika svazu. Závodníci jako Vabroušek nebo Ospalý dosahují skvělých výsledků, ale chybí jim podpora, jakou má v zádech třeba rychlobruslařka Sáblíková. Z toho vyplývá i malý prostor v médiích a menší zájem mezi sponzory.

Poznámka: Redakce Aktuálně dala možnost vyjádřit se i druhé straně, Českému svazu triatlonu, ta však do těchto dnů této možnosti nevyužila.