S větrnými mlýny bojuje dál. Sáblíková si zaslouží věčný obdiv, ale zdaleka nekončí

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
11. 2. 2019 12:04
Martina Sáblíková jako literární postava Miguela Cervantese? Boj proti donkichotským mlýnům dávno vyhrála, (nejen) s těmi nizozemskými se rve dodnes, a to veleúspěšně. Nezlomná vůle a vášeň přivedly Češku zpět na vrchol, silnější než kdy předtím.
ZPĚT NA VRCHOLU. Sáblíková kralovala na MS v obou dlouhých distancích.
ZPĚT NA VRCHOLU. Sáblíková kralovala na MS v obou dlouhých distancích. | Foto: Milan Kammermayer

Komentář - Na MS jednotlivých tratí v německém Inzellu získala zlatou medaili na třech i pěti kilometrech. Zlatý double z MS dobyla Sáblíková už popáté v kariéře, pětku na světovém šampionátu ovládla desetkrát v řadě. Má 43 cenných kovů z velkých akcí a 26 z mistrovství světa.

Nejvyšší stupínek na MS obsadila již devatenáctkrát, s Ireen Wüstovou a Gundou Niemannovou-Stirnemannovou jsou v tomto ohledu největšími rychlobruslařskými legendami. Tolik úvodní souhrn pro vykreslení toho nejvýznamnějšího, na co jednatřicetiletá slečna z Vysočiny dosáhla.

Jenže nebylo vždy všechno růžové, nebo v tomto případě zlaté. V létě 2016 neproklouzla do cyklistické časovky na olympiádě v Brazílii, velká snaha přišla vniveč. A začal kolotoč zdravotních potíží. Češka bojovala s chronickým zraněním kolena, do toho ji postihl částečný výsuv ploténky.

Bolest vystřelovala od zad do nohou, kvůli zablokované kyčli nemohla Sáblíková nohy ani natáhnout. Bruslení pro ni bylo utrpení, ale nechtěla obětovat olympiádu v Pchjongčchangu. S bolavým tělem tam vydřela stříbro na pěti kilometrech, na trojce jí bronz protekl mezi prsty.

Dříve hlásila, že olympijská sezona může být tou poslední. Kdyby se tak stalo, nikdo by nemohl namítnout ani slovo. Sáblíková sbírala rok co rok ty největší úspěchy, ale doma se jí patřičného ocenění nedostalo. Oválu v Česku se nedočkala a zase by musela kvůli tréninku trávit tolik času v zahraničí. Tolik času na cestách po těch samých destinacích.

Proč? Jak? musely se ptát nizozemské hvězdy

Ona se přesto zakousla a rozjela velký comeback. Zkraje sezony trápily Sáblíkovou pro změnu střevní potíže, výsledky nebyly podle představ. V lednu se však vyladila stříbrnou medailí na ME ve víceboji v Collalbu a těsně před MS vyhrála po 22 měsících závod Světového poháru.

Vítězná trojka v Hamaru dodala Sáblíkové zbývající dávku sebevědomí, zdravotní problémy konečně odezněly a v Inzellu předvedla Češka dvě nezapomenutelné jízdy. Hlavně po psychické stránce to byla opravdová zkouška odolnosti.

Natalija Voroninová i Antoinette de Jongová zajely na trojce čas pod čtyři minuty, a tak viselo zlato neskutečně vysoko. Sáblíková se však vybudila k jízdě pod tři minuty a 59 sekund. Zklamaná De Jongová tvrdila, že pro ni nemá stříbrná medaile ve výborném čase 3:59.41 žádnou cenu.

Přešťastná Sáblíková měla splněno, ale za dva dny ji čekala "její" pětka. Tradičně platí, že zdravá Češka je na této distanci neporazitelná, jenže v poslední době jí vyrostla možná vůbec největší konkurentka na nejdelší trati Nizozemka Esmee Visserová. Šampionka z Pchjongčchangu.

V Inzellu zajela nový nizozemský rekord, ovšem rozhodující slovo měla znovu Sáblíková. Stanovené tempo 32 sekund na kolo udržela do konce a časem 6:44.85 zaznamenala historický nejlepší výkon na evropské dráze. Lépe jela jen ona sama v roce 2011 vysoko v horách v Utahu.

Česká bojovnice vyfoukla rychlobruslařské velmoci další zlato a musela utěšovat plačící soupeřku. "Nebo jí říkala, že má i na dalších deset let utrum," glosovala vtipně kolegyně Sáblíkové z týmu Nikola Zdráhalová.

Martina má všechno před sebou, tvrdí Novák

Trenér Petr Novák na podzim vyhlašoval útok na světový rekord a teď se v Německu dmul pýchou, že měl pravdu. "Martina má ještě všechno před sebou," smál se zkušený kouč. V rychlobruslení není dlouhověkost ničím výjimečným, a pokud bude Sáblíkové držet zdraví, proč ne.

Nezlomnou vůli a neutuchající vášeň pro svůj sport rozhodně má. "Jinak už bych tady nestála," vyprávěla trojnásobná olympijská vítězka na ploše v Inzellu. Neustále je přitom potřeba opakovat, jak obdivuhodné to je.

Sáblíková je (minimálně) nejúspěšnější českou zimní sportovkyní, ale pravděpodobně si nikdy nezazávodí doma před vlastními fanoušky. Je průkopnicí sportu, který v Česku dříve nedosahoval velkého věhlasu a globálně je dnes spíše ustupující disciplínou v porovnání s ostatními.

Novákova svěřenkyně nikdy nezapomene připomenout, že reprezentuje v prvé řadě celou zemi, nejen sama sebe. Nizozemci či Norové žasnou údivem, když slyší, že v počátcích kariéry pilovala Sáblíková techniku doma ve žďárském paneláku nebo na zamrzlém rybníku.

Dříve objížděla všechny štace pouze s Novákem. Teď má vedle dalších reprezentantů v týmu také pečlivě vybrané "realizáky" lékaře Jaroslava Grodla, fyzioterapeuta Víta Živného a masérku Elišku Dřímalovou, jež byla donedávna kolegyní Sáblíkové přímo na ledě.

Novák po zlaté pětce v dojetí uznal, že Sáblíková přerostla svého učitele. Ve všech ohledech. "Rychlobruslení se nemá čeho bát," sděloval mistryni světa v slzách. Hovoří se o tom, že by mohl Sáblíkové předat trenérské know-how, recept, jak bojovat proti (nejen) nizozemským mlýnům.

Ano, sama třeba může závodit ještě dlouho, ale české rychlobruslení ji nejspíš bude potřebovat i po skončení kariéry, aby přežilo. Važme si toho, co Sáblíková pro český sport udělala a dělá. Važme si legendy.

 

Právě se děje

Další zprávy