Ledecká exkluzivně: V izolaci žiju celý život. Světlo hledám i ve svém vlastním bytě

Jiří Škuba Miroslav Harnoch Jiří Škuba, Miroslav Harnoch
14. 4. 2020 6:23
Sezonu jí předčasně ukončila pandemie koronaviru. Ester Ledecká se po skvělé sezoně na lyžích připravuje v domácí karanténě. "Pověsila jsem si obrazy a teď se snažím přijít na to, který vypínač zhasne jaké světlo. Bydlím totiž ve svém bytě už sedm let, ale moc času jsem v něm zatím nestrávila," přiznala v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ester Ledecká před sezonou 2019/2020
Ester Ledecká před sezonou 2019/2020 | Foto: Ondřej Pýcha/Red Bull Content Pool

Jste známá tím, že v podstatě nevydržíte dlouho nic nedělat a hledáte různé sportovní aktivity. Jak nyní prožíváte domácí karanténu?

Já mám spoustu možností, jak se doma vyblbnout. (úsměv) Přizpůsobila jsem si byt k pohybu už při jeho budování.

Stihla jste díky karanténě něco, na co byste si normálně nenašla čas? Knížky, filmy, nebo něco jiného?

Pověsila jsem si obrazy a teď se snažím přijít na to, který vypínač zhasne jaké světlo. Bydlím totiž ve svém bytě už sedm let, ale moc času jsem v něm zatím nestrávila. Kvůli tomu nomádskému způsobu života, který žiju. Takže se vlastně zabydluju. (úsměv)

Sledujete zprávy, jak se vyvíjí situace kolem pandemie?

Ani ne. Já se totiž vždycky držím "stranou světa". Pandemie nepandemie. Jsem zvyklá žít v izolaci. Během závodní sezony nechodím vůbec mezi lidi, protože nevím, kdo na mě co prskne. Žádná kina, bazény, nákupy… Sport je zkrátka moje práce a navíc živím celý tým, takže musím zůstat zdravá.

Je to pro vás už v tuhle chvíli komplikace v plánování přípravy na další sezonu? Stále není jasné, jak a kam půjde odcestovat. Řešíte to s týmem?

Víte, já celý život improvizuju a dělám to i teď. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet, a podle toho se zařídím. Tým je připravený a všichni neustále pracují. Znají mě a ví, že vždycky jedu v režimu "den za dnem, hodina za hodinou". V improvizaci, v přizpůsobení se podmínkám a jakékoliv situaci jsem mistr světa.

Sportovní svět musel letos zrušit spoustu velkých akcí včetně olympijských her nebo MS v hokeji. Bude vám to jako sportovní fanynce chybět?

Bude mi chybět tenis, chystala jsem se na MS v hokeji. Myslím, že nejsem sama, komu budou scházet. Sport k životu patří. Je to neskutečná zábava. Nejen aktivní, ale i pasivní sportování na tribunách nebo u televize je fajn adrenalin a odreagování se od běžných starostí.

Školy jsou kvůli karanténě nyní zavřené, děti se učí doma, vy jste si něčím podobným prošla. Jak na tohle vzpomínáte? Bylo těžké udržet disciplínu? Nechyběl vám kolektiv?

Ne. My jsme s bráchou naštěstí brzo pochopili, že když budeme mít dobré známky, dostaneme ve škole individuální studijní plán. Což pro nás bude znamenat především to, že tam nebudeme muset chodit a budeme mít čas soustředit se na to, co nás opravdu baví. V kolektivu jsme byli pořád, při sportu, v zájmových kroužcích… Školou jsme se nezdržovali, ale vzděláváme se pořád a děláme oba to, co nás nejvíc těší. Já loni udělala státnice na Vysoké škole finanční a správní a pokračuju ve studiu dál.

V uplynulé sezoně jste zase opět o něco víc závodila na lyžích. Nebyly během té doby chvíle, kdy se vám po prkně vyloženě stýskalo?

Minulá sezona byla dost atypická. Měla jsem v plánu začít Světový pohár na snowboardu, ale řešila jsem komplikace s materiálem. Musela jsem improvizovat a jezdila proto víc na lyžích. V závěru sezony už jsem se chystala na snowboarding, ale odpadla řada závodů a nakonec byla sezona předčasně ukončená. Teď to vypadá, že jsem dala přednost lyžování, ale byla to zase jen čirá improvizace.

Je rozdíl v atmosféře závodů na lyžích a snowboardu? Na lyžích jde o větší peníze, je například i tenhle aspekt znát?

Je to asi tak jiný jako je jiná atmosféra při hokeji, na fotbale, při tenisu nebo atletice. Každý sport má svá pravidla, své fanoušky, svoje specifika… Já si ale sport podle toho, kolik se dá kterým vydělat, nevybírám. Jinak bych v klidu zůstala u tenisu nebo plácala golf a nešlo by mi při každým závodě o život.

Když jste teď měla čas vyhodnotit si uplynulou sezonu, je něco, co vám z ní vypadlo jako priorita, abyste se na to zaměřila a zlepšila to?

Spoustu věcí. Mám celý seznam věcí, které musím zlepšit!

Tomáš Bank přiznal, že vzhledem k vašim výsledkům už nejsou ostatní týmy k tomu vašemu tak vřelé jako dřív. Máte stejný pocit mezi závodnicemi?

Rozhodně ne. Všichni se ke mě chovají fantasticky. Naprosto fantasticky. A nejen závodníci, ale i jejich trenéři, servisáci. Cítím neskutečnou podporu i během závodů především rakouských, švýcarských týmů, Italů, Francouzů, Slovinců, Američanů, Kanaďanů, Rusů…

Trénuju celý život jenom se zahraničními týmy na snowboardu i na lyžích. Berou nás k sobě rádi, protože vědí, že mám vysoce profesionální tým a špičkový materiál (časomíry, vysílačky, kamery, tyče, skútr, barvy na sníh, sůl…), který i jim pomůže v tréninku. Nasazení mých hochů a organizační schopnosti Tomase jsou neskutečné.

Ke konci sezony proběhly mezi vámi a Tomášem Bankem i nějaké sázky. To je běžná praxe, jak vás motivovat, nebo spíš důkaz toho, že jste za ta léta utužili týmového ducha?

No to vzniklo tak, že jsme před závodem v Crans Montaně jeli autem a Miloš řekl, že věří tomu, že letos získám ve svěťáku 500 bodů, a rozjel o tom s klukama debatu. Já vůbec netušila, že 500 bodů v lyžařském seriálu znamená tak velkou bombu, že budu moct závodit ve všech disciplínách při finále svěťáku a navíc, že celou další sezonu budu nasazovaná do závodů v úplně všech disciplínách bez ohledu na česká nominační kritéria. Taková představa mě úplně nadchla!

Méďa (Michal Lešák - fyzioterapeut) okamžitě spočítal, kolik bodů mi chybí, a Tomas řekl, že to je dost těžký a že bude spokojený, když pojedu finále ve sjezdu a v super-G. Kluci se do něj pustili a řekli, že mi věří, že to dám a jestli se tak stane, musí se mnou jet Tomas na prohlídku trati právě při finále slalomu SP v závodní lyžařské kombinéze, helmě a chráničích. No a on na to kývl. Evidentně mi moc nevěřil. (smích)

Když nebudeme počítat maminku, trénujete v hodně mužském kolektivu. Není někdy těžké s nimi vydržet?

Naopak! Je úleva, že nemusím pracovat s holkama.

Jak jste se od slavných vítězství na olympiádě v Pchjongčchangu změnila?

Já jsem se připravovala odmala na všechny varianty. Na prohru i na úspěch. A na všechno kolem, co k tomu patří. Nepřekvapilo mě nic a žiju si stejně jako před tím. Jsem, jaká jsem. Jen na mě všichni koukají jak na mistra světa. (smích)

V jednom rozhovoru před olympiádou jste popisovala, s jakým obdivem jste potkala Marcela Hisrchera - myslíte, že si teď "cvrnkají do gatěk", jak jste se vyjádřila, mladí lyžaři, kteří potkají vás? 

No víte, když se před celým světem v různých světových médiích nad mým výkonem veřejně rozplývá Marcel, Franz Klammer nebo Bode Miller, tak začínám věřit tomu, že jsem už trochu i lyžařka. (smích) Takže by bylo krásné, kdybych někdy pro novou generaci dětí byla takovým vzorem, jako jsou tito frajeři pro mě. 

 

Právě se děje

Další zprávy