reklama
 
 

Ledecká dostala v Itálii cenu za výsledky ve škole i sportu. Teď má ale plnou hlavu hokeje

16. 5. 2017
Je mistryní světa na snowboardu, sbírá body do Světového poháru na lyžích a ještě stíhá studovat. Přesně proto si italská rodina Baumgartenových vybrala českou zimní obojživelnici Ester Ledeckou, aby jí udělila cenu zaštítěnou jménem jejich syna Mattea Baumgartena, který také závodně lyžoval, úspěšně studoval, ale zabil se při autonehodě. Jeho rodiče už 21 let oceňují mladé nadějné sportovce, jakým byl on. Na nedělním slavnostním večeru v italském Bormiu česká závodnice v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz a Radiožurnál neskrývala, jak si takové poklony váží.

Co pro vás tohle ocenění znamená?

Je fajn, že si mě všimli i v zahraničí a že se mě rozhodli odměnit takhle významnou cenou. Vážím si toho, že můžu stát na místě, kde stálo tolik významných sportovců přede mnou.

Mimo jiné tu byla například slovinská lyžařka Tina Mazeová. Znala jste tuhle cenu i dřív?

Musím se přiznat, že jsem ji neznala, ale hodně jsem se o ní dozvěděla z internetu, tady mi další vědomosti doplnila dcera rodiny Baumgartenových. Jsem ráda, že mě pozvali, jsou to skvělí lidi.

Součástí předání ceny a šeku na tři tisíce eur byl i slavností večer s pravou italskou večeří o pěti chodech, baví vás i tohle?

Jednou za čas se obléknout do šatů a být za popelku je super. Nejsem moc na dlouhé večeře, protože mi jídlo přijde ztráta času, ale tohle byla hezká výjimka. Celé to bylo hodně vznešené. Sice celé v italštině, ale je to krásný jazyk a ráda jsem si ho poslechla.

Rodina Baumgartenových vybírá sportovce, který dokáže závody skloubit se studiem na vysoké škole, jak se to tedy daří vám?

Většinu zkoušek jsem si musela přeložit teď na jaro, takže doháním celý rok. Už budu mít ukončený první semestr a začínám letním. Zatím to vypadá, že to docela sviští a mám na to čas až do srpna, takže bych to mohla stihnout. Je fajn, že mi škola vychází vstříc a můžu si zkoušky regulovat podle toho, jak mám tréninky. Stejně na to pak musím sednout a naučit se to.

Dřív chtěla studovat fyziku

Studujete Vysokou školu finanční a správní, proč právě ji?

Původně jsem chtěla studovat fyziku. Zaprvé neotevřeli kombinovanou formu studia a zadruhé jsem si musela přiznat, že pokud bych se tomu chtěla věnovat, tak to by asi se sportem skloubit nešlo. A to ani s jedním, natož se dvěma. Pak jsem dostala stipendium na tuhle školu, kde jsem před tím studovala dálkově i gymnázium. Když viděli mé úspěchy studijní i sportovní, dali mi nabídku s tím, že si můžu vybrat obor, tak jsem si vzala marketing, přišlo mi, že je nejblíž k tomu, co dělám, a nejvíc použitelný do budoucna.

Co tedy máte za předměty?

Například reklamu, podporu prodeje, PR. To mě baví asi nejvíc.

Protože často komunikujete s novináři?

Přesně. Já vidím média nějak ze svého pohledu sportovkyně a teď k tomu na škole dostávám další podněty a přemýšlím, že bych o tom všem udělala bakalářskou práci. 

Stihla jste tedy po sezoně vůbec zrelaxovat?

Bylo to krkolomný. Školy bylo hodně, do toho spousta sponzorských akcí. I když mi s tím agentura pomáhá, tak teď jsem musela zapracovat, protože přes sezonu jsme se snažili tenhle druh akcí minimalizovat. I tak jsem se chtěla hýbat. Trochu kickboxu, trochu beach volejbalu a užila jsem si to. Teď se zase těším na testování lyží a na to, až se zase rozjede nová sezona.

Vy asi nevydržíte moc dlouho ležet a nic nedělat, že?

Když víc odpočívám, tak mě to brzy přestane bavit. Jsem se sportem svázaná, a když delší dobu nic nedělám, stejně se zvednu a jdu něco dělat. Dostala jsem nové rehabilitační cviky na záda, aby si odpočinula po sezoně, tak cvičím dvakrát denně ráno a večer.

Bude v přípravě něco speciálního, když vás čeká olympijská sezona?

Víc už asi nejde vymyslet, protože den má jen 24 hodin, to je hendikep. (smích) Já samozřejmě udělám maximum, abych ten čas rozvrhla tak, abych co nejlépe natrénovala, na co mám.

Tento týden vrcholí mistrovství světa v hokeji, jako vnučka slavného šampiona Jana Klapáče, sledujte národní tým?

Sleduju a moc. Každý rok už třeba tři týdny před šampionátem rozcvičuju hlasivky a vždycky se těším, až to bude v televizi. Teď to moc nestíhám, protože jsem v zahraničí, ale doufám, že se včas dopravím domů mistrovství dokoukat a že letos vyhrajeme.

Máte tedy nasledováno tak, abyste odhadla české naděje na medaile?

Viděla jsem zápas s Kanadou, Norskem, Běloruskem a Slovinskem, to se mi moc líbilo. Já vždycky vidím naděje. Navíc na další zápasy už teď obléknu dědův dres a to náš tým posune úplně někam jinam. Určitě se jim bude jinak bruslit a góly budou střílet jeden za druhým. (smích)

autor: Miroslav Harnoch | 16. 5. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama