Kde se provětrat na běžkách? Na české Aljašce, u Krakonoše nebo v ráji na Paprsku

Než se do nich pustíme, pár rad pro začátečníky, aby se ze společné projížďky nestalo trauma, ale krásný zážitek, který budete chtít opakovat.

Vždycky myslete na délku trasy. Ta by měla odpovídat schopnostem nejméně zdatného běžkaře z rodinného celku nebo party kamarádů.

Pokud vyrážíme do stopy s drobotinou, je dobré najít trasu s možností zkrácení, kdyby to situace vyžadovala.

Nezapomeňte se předem mrknout na profil. Kdo stojí prvně na běžkách, stačí mu rovinatá nebo mírně zvlněná krajina. Zkušeným bombarďákům by tohle mohlo být málo, naopak jim udělají radost výšlapy a sjezdy z krpálů.

Teď dvakrát pozor: nepodceňte oblečení. I v tomhle případě platí: není špatné počasí, ale jen špatné oblečení. A že vrstvy, které na sobě máte, můžete odkládat. O náhradních tričkách, které si můžete převléknout za ty durch zpocená, nemluvě.

Proto se předem zajímejte i o zázemí: parkoviště, občerstvení, toalety nebo vyhřívané místnosti. To všechno přijde vhod.

Nyní už se můžeme podívat na pět atraktivních túr, které české hory nabízejí.

Jizerské hory – za borůvkovou odměnou

Jizerské hory patří k nejlepším běžkařským oblastem v Česku. Tamní magistrála předhazuje běžkařům 180 kilometrů upravených tras.

My odstartujeme v Bedřichově, podobně jako populární Jizerská padesátka. Vydáme se na Novou louku a odtud kolem Blatného rybníka vyšplháme postupným stoupáním na Kristiánov. Tam můžou zájemci navštívit expozici, která se nachází v posledním zachovaném kristiánovském stavení. Hlavním tahákem je rozměrný model Kristiánova z doby jeho největší slávy.

Další metou jsou Čihadla, ostrůvek uprostřed nádherné přírodní rezervace. Záhy určitě uvítáte zastávku u kiosku Na Knajpě. Na doplnění tekutin ideální místo. A zbývá již jen zvládnout finále na chatu Smědava se sladkou odměnou v podobě vyhlášených borůvkových knedlíků. Zpáteční cesta už po nich bude brnkačka.

 Krkonoše – za kouzelným vodopádem

Krkonošská magistrála se táhne přes 70 kilometrů a propojuje významná střediska Harrachov, Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou.

Naším startovním i cílovým místem bude Harrachov. Vyvezeme se lanovkou na Čertovu horu (zdatnější mohou samozřejmě vystoupat na běžkách), odkud se rychlejším sjezdem s 1021 m vysoké hory dostaneme po modré značce k Janově skále. Následuje vlnovka se střídavým stoupáním a klesáním k rozcestí na Ručičkách. Tady si vychutnáme krásný výhled na pláně nad Rokytnicí.

A hurá do kopečka na kultovní chatu na Dvoračkách! K polévce určitě nepohrdněte vyhlášenými domácími houskami.

A svištíme zpátky sjezdem na rozcestí Ručičky (méně zdatní radši v nejprudší pasáži zují běžky). Odbočíme vpravo na širokou Kládovou cestu ke Krakonošově snídani. A poté mírným klesáním na pohodu k dalšímu přírodnímu skvostu: Mumlavskému vodopádu. Ten si zaslouží speciální krátkou zastávku. Je vysoký deset metrů a v rámci krkonošských vodopádů se řadí na první místo v objemu průtoku vody a šířce.

Nakonec už jen sjedeme asi kilometr do Harrachova.

Šumava – pohádka u potoka

Kdo nemá peníze na to, aby se vydal za dobrodružstvím na Aljašku, může si vše vynahradit expedicí do české Aljašky.

Kde se nachází? Mezi Modravou a Javoří pilou. Běžky nazujeme u malého místního pivovaru a pak se můžeme jen kochat a kochat panenskou přírodou kolem Roklanského potoka. Pokud zrovna bude hodně sněhu a do toho bude svítit sluníčko, opravdu si budete připadat jako na pravé Aljašce.

Na rozcestí Javoří pila odbočíme doprava a od potoka se vzdalujeme. Zpočátku stoupáme do mírného kopce, na rozcestí Pod Oblíkem zahneme doprava a sjíždíme k rozcestí Tříjezerní slať.  Jde o rašeliniště se třemi rašelinnými jezírky, kde v létě vede okružní 250 metrů dlouhá naučná stezka po dřevěných lávkách.

Vrátit zpět se můžeme po stejné trase, anebo pokračovat po okruhu k Rybárně. Ale pozor, nástrahou je prudký sjezd, který udělá problémy i protřelým běžkařům. Proto radši na chvíli sundejte běžky.

Od Rybárny si ještě vychutnáte přes kilometr brázdění šumavskou Aljaškou.

Krušné hory – dobrodružství na Božáku

Výlet začneme na Božím Daru, v nejvýše položeném městečku v Česku (1018 m). Ulicí směrem k hřbitovu se dostaneme zasněženou plání k můstku přes meandrující řeku Černou. Poté nás udržovaná stopa zavede k rozcestí U Hubertky.

Pojedeme rovně dál k říčce Černé. Za silnicí u odpočívadla Blatenský příkop musíme obkroužit Božídarský Špičák (1115 m), který představuje nejvyšší vrchol sopečného původu v Evropě. Výhledy jsou nezapomenutelné – na západě vás okouzlí panorama Klínovce a německého Fichtelbergu.

Rozcestí Pod Božídarským Špičákem je vrcholem, po kterém následuje krátký sjezd. Najednou jsme ve společnosti řídkých klečovitých porostů, které signalizují, že je pod námi zamrzlý močál. To už jsou na dohled věže božídarského kostela i radnice.

Jeseníky – poklad pod Pradědem

Nejvýše položená upravovaná trasa v Česku je pod Pradědem mezi Ovčárnou a Švýcárnou. Pokročilí běžkaři mohou dojet až na Červenohorské sedlo. Nám ale postačí, když zůstaneme na tratích na Paprsku.

Jedná se o komplex navzájem propojených a prolínajících se okruhů. Všechny se protínají na rozcestí Palaš, které je vzdálené jen zhruba 500 metrů od parkoviště, horské chaty a horní stanice lanovky na Paprsku.

Oblast náleží k Jesenické lyžařské magistrále sahající od Dolní Moravy a Kladského sedla a mířící na druhou stranu k Ramzové. Úsek mezi Palaší a Císařskou boudou bývá často prvním upraveným a jde o nejširší běžeckou trať v okolí Paprsku, i při stopách na klasiku po obou stranách zůstává spousta prostoru na bruslení.

Hezkou vyjížďku zaručuje také asi osm kilometrů dlouhý okruh Pralinka. Vede z Palaše po hřebeni na sever přímo po hranici s Polskem skoro až k vrcholu Polská hora. Zpátky na Palaš se Pralinka vrací po zpevněné cestě pod hřebenem, která vede téměř po vrstevnici.