reklama
 
 

Hudec potřebuje dva a půl milionu. Sen o olympiádě pod českou vlajkou mu zachránil kanadský sponzor

13. 10. 2017
Jeho největším přáním bylo, aby mohl startovat na olympiádě pod českou vlajkou. Nechybělo moc a 36letému lyžaři Janu Hudcovi tenhle sen zmařilo zdraví i nedostatek financí. V létě si na svahu v rakouském Kaunertalu pohmoždil rameno, s penězi mu zase na poslední chvíli pomohl kanadský sponzor. Právě od Javorových listů se vrátil na rodnou hroudu před minulou sezonou a na nadcházejících olympijských hrách by rád vydřel umístění v první desítce.

Co se vám v létě přihodilo?

Bylo to už po sezoně v rámci prvního tréninku přípravy, někdy na začátku června. Upadl jsem na Kaunertalu, a poměrně vážně, na můj vkus to byl opravdu velký pád. Natáhl jsem si trochu koleno, ale to bylo nakonec v pohodě. Bolelo mě rameno, tak jsem se vrátil do Česka a pan doktor Beznoska zjistil, že je tam utržená rotátorová manžeta u kloubu a stejně tak sval.

A jakou vám navrhl léčbu?

Nejdřív jsme tomu chtěli dát klid a nechat to. Operace by byla závažná, tak jsme chtěli zkusit, jestli se to nezahojí samo. Dělali jsme si legraci, že na ramenu se nelyžuje. Bohužel se stejně člověk musí připravovat celým tělem a rameno je komplexní kloub, nehýbe se jen dopředu a dozadu jako koleno. Po dvou měsících jsme zjistili, že se rameno spíš zhoršuje, a musel jsem na operaci.

Tu jste absolvoval kdy?

Zhruba před měsícem. Pan doktor to opravil,  asi tři týdny mě rameno hodně bolelo a trápilo, ale teď už se poslední týden lepší. Už jsem schopný něco trénovat. Jsou to malé kroky, ovšem to už z nám z předchozích zranění. Bylo to těžké léto, neměl jsem stoprocentní přípravu, kterou bych mohl absolvovat. Na druhou stranu už jsem zažil skvělé sezony, kdy jsem předtím v přípravě lyžoval jen osm nebo deset dnů. Nemůžu se odepisovat už teď.

Stihnete začátek sezony?

Bude to časový pres. Chtěl bych jet v listopadu v kanadském Lake Louise jako takový svůj domácí závod. Pak jsou tam i nějaké FIS závody, kde bych si mohl vyjet nějaké body. Bylo by to nejlepší, protože to tam znám, cítím se tak dobře. Ale uvidíme, budeme to brát den po dni. Určitě nechci jet rovnou na olympiádu týden předem a očekávat, že něco sjedu.

V minulé sezoně jste si hodně stěžoval na lyže, vypadá to tentokrát lépe?

Loni jsem měl statisíce výmluv, trápil mě materiál, finance, letos to vypadá, že by to mohlo být víc v pořádku. Měl jsem tak možnost se pořádně zamyslet nad tím, jestli se ještě chci trápit bolestí, rehabilitovat, trénovat. Ujistil jsem se, že na olympiádu chci, že si věřím. Bylo to tak jen o těch penězích. Ale našel jsem sponzora z Kanady, který mě už dřív podporoval. Líbí se mu totiž příběh toho, že bych jel olympiádu za rodnou zemi. 

Byl jste připravený skončit, kdybyste peníze nesehnal?

Bylo to tak, že jsem si říkal, že pokud nebudu mít na konci října finanční prostředky na to, abych měl zajištěnou sezonu, tak nebudu trápit lidi ani sám sebe a skončím to hned teď. Na poslední chvíli to ale klaplo. Teď už se jen do toho fyzicky dostat.

Jakou částku jste potřeboval sehnat?

V průměru stojí sezona v kanadském, ale třeba i rakouském nebo norském týmu v přepočtu zhruba pět milionů korun. V tom jsou všechny náklady, materiál, trenéři, doktoři. V Čechách je to z medicínského hlediska super, je to tu skvělé, takže v tom ohledu se o mě postarají výborně. Finančně mi pomáhá i Olomoucký kraj. Navíc jsme tady ve střední Evropě, takže dojíždění za ledovci nestojí tolik peněz. Nicméně alespoň dva a půl milionu potřebujete, abyste si zajistili sezonu a byli jste schopní soupeřit s těmi bohatšími.

Jak jste tedy vyřešil loňské problémy s vybavením?

Budu lyžovat na něčem jiném. Ještě nechci říkat na čem, protože to není domluvené, ale loni jsme se s tím hodně trápili se servisákama. Vzhledem k tomu, že už budu závodit jen jednu nebo dvě sezony, je to hlavně o tom, abych lyžím věřil. I kdyby to byly ty nejlepší lyže na světě a já jim nevěřil, tak by to bylo negativní.

Stihl jste si vůbec užít léto nebo jste jen řešil potíže se zdravím a s přípravou?

Užíval jsem si především to, že jsem v Česku. Sice to tu z nám, ale bydlím tu jen dva roky, takže pokaždé, když jedu autem z Olomouce do Prahy nebo obráceně, naplánuju si cestu někudy jinudy a kochám se, dívám se po hradech a různě. V létě jsme se synem jezdili na kole, je to tu krásný.

V Pchjongčchangu budete obhajovat bronz, který jste si vyjel v kanadském dresu v Super-G, vytáhnete tu medaili občas?

Mám ji teď někde v autě. Byla totiž v Kanadě a teta mi ji dovezla asi před třemi dny. Rok jsem ji neviděl, mamka ji měla v obýváku. A když jsem se na ni znovu podíval, zase mi to trochu pomohlo zahnat černé myšlenky ze všech těch trablů, které teď během přípravy mám.  

Máte v hlavě cíl, za kterým se na olympiádě v Koreji poženete?

Cíle musí být. Loni jsem říkal, že bych chtěl být do první desítky až patnáctky na svěťáku, ale jak se sezona rozjela, zjistil jsem že i do třicítky to bude těžký. Teď asi třicet chlapů jezdí na svahu v jedné vteřině. Dřív vám na body stačila i ztráta dvou a půl vteřiny, teď se jezdí vážně na krev. Je to pro mě těžší a těžší. Samozřejmě chci jet na olympiádu za Česko, ale nechci, aby to vypadalo, že se tam jedu jen podívat a zamávat pár lidem. Chci něco předvést. Pódium by asi byl menší zázrak, ale bylo by super být do desítky.

autor: Miroslav Harnoch | 13. 10. 2017

Související

    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama