reklama
 
 

Dvořáka trápilo zdraví i zavřené české můstky. A tak ukončil kariéru

19. 3. 2019 13:39
Miroslav Dvořák patřil řadu let ke špičkovým českým sdruženářům, startoval na třech olympijských hrách a ve čtyřech závodech Světového poháru našel cestu na stupně vítězů. V posledních letech se mu však podle představ nedařilo. "Když jsem se z pětičlenného týmu nevešel do čtyřčlenné nominace na mistrovství světa, tak jsem svoji kariéru ukončit,“ netajil hned v úvodu rozhovoru pro Aktuálně.cz.

To byl opravdu hlavní důvod vašeho rozhodnutí?

Bylo jich víc, takže i kdybych se šampionátu zúčastnil, tak bych se stejně po letošní sezoně s vrcholovým sportem rozloučil. Nedařilo se mi dosáhnout svého maxima, čili umístění kolem desáté příčky. Tři roky jsem musel řešit různé zdravotní problémy, což přinášelo i delší tréninkové a závodní výpadky. Loni v létě se sice začalo blýskat na lepší časy, ale celý podzim už byl zase špatný.

Přesto závěrečnou přípravu jste koncem roku absolvoval. Co se potom stalo?

Ano, po Vánocích jsem se zúčastnil týdenního soustředění v Německu, doufal jsem ve zlepšení, ale mé tréninkové manko bylo příliš velké, chyběla mně pohoda. Hned v prvním lednovém závodě Světového poháru ve Francii jsem skončil pátý od konce. A brzy nato jsem se nevešel do kvarteta pro mistrovství světa, což se mi ještě nikdy nestalo. Takže dál se trápit nemělo smysl.

Které zdravotní problémy vás v posledních třech letech nejvíc limitovaly?

Bylo jich dost a navíc většinou dlouhodobé. Léčil jsem záda, kotníky, mononukleózu, antibiotika jsem bral na pneumokoka a nechybělo ani podezření na boreliózu. Nebylo to samozřejmě nic příjemného, ale nemohu mluvit o nějakých depresivních stavech. Vždyť spousta sportovců potřebuje lékařskou pomoc a já stále věřil, že zase budu fit a manko z můstků i z běžecké části se mi podaří smazat. To se mi však nepovedlo.

Nepodepsala se také na vašich výkonech nemožnost trénovat na českých můstcích?

Můstky v České republice je velice smutná kapitola. Poněvadž nejsou v provozu v Harrachově ani v Liberci, tak jsme za nimi občas jezdili čtyři hodiny do německého Oberhofu. Avšak častěji jsme je využívali vždy jen v místě závodu. Nejednou se pak stalo, že soutěžní skok byl zároveň naším tréninkovým. Pro mě to byl v posledních letech jeden z několika negativních vlivů.

A kudy povedou vaše další životní kroky?

To bych také rád věděl. Zatím se snažím více než dosud věnovat tříletému synovi a v jiném denním režimu vůbec celé mé rodině. V hlavě mám nějaké nápady, ale spíš přání kudy bych se mohl jako absolvent obchodní akademie vydat. Nerad bych seděl v kanceláři u počítače, raději bych zůstal ve sportovním světě, zase se hýbat, pomáhat, radit, byl užitečný. Zatím se snažím přemýšlet, ale v dubnu už se budu muset o své další životní dráze rozhodnout.

autor: Jaroslav Pešta | 19. 3. 2019 13:39

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama