Jak byste tedy právě skončenou sezonu charakterizovala?
Byla velice náročná, hlavně psychicky. Dlouho jsem měla problémy se zády a byla jsem moc ráda, že před olympiádou se můj stav zlepšil natolik, že mě neopustila šance bojovat o medaili. A protože se mi podařilo pro jeden z cenných kovů dojet, tak můžu mluvit o velké spokojenosti.
Mluvíte o psychice. Jak se na ní zdravotní trable podepsaly?
Nedařilo se mi a svoje rozladění jsem celému našemu týmu dávala najevo. Moc jim děkuju, že stále věřili v lepší časy a vydrželi to se mnou i s mojí špatnou náladou.
Olympiádu jste zvládla, ale o víkendu jste nejela na finále Světového poháru do Minsku, i když jste mohla bojovat o celkové prvenství na dlouhých tratích. Zase se ozvala záda?
Včerejší návštěva u lékaře prozradila natržený úpon v kolenu, což si vyžádá asi dva až tři týdny klidu. Měla jsem obavy, že to může být něco horšího. Je samozřejmě škoda, že jsem do Minsku nejela, ale i čtvrté místo v konečném hodnocení považuju za úspěch.
Takže teď vás čekají dny klidu a pohody?
Ano, a nejde jen o záda a koleno, hlavně si musí odpočinout i moje hlava. Bylo toho na ni v sezoně opravdu hodně. Nutně potřebuju změnit prostředí, uniknout z dosavadního sportovního blázince a užívat si normálního života včetně jídelníčku. Moc si to přeju, ale zároveň nevím, jak dlouho mi to vydrží. (smích)
Třeba i proto, že na dveře už klepe cyklistická sezona?
Je to možná divné, ale zatím o cyklistických závodech neuvažuju. Rozhodující slovo bude mít můj zdravotní stav. Navíc mistrovství republiky je už v červnu a na tento šampionát by bylo potřeba se dobře připravit. A pak - mojí prioritou je stále rychlobruslení, v němž každý rok bojuju na světových závodech o stupně vítězů. Na rozdíl od kola.
Mluvila jste o tom, že za sebou máte nejtěžší sezonu v kariéře. Neovlivnila vaše záměry do příštích let?
V žádném případě, protože byla nejen nejtěžší, ale vzhledem ke zmíněným okolnostem zároveň i vydařená. Proto se chci svému oblíbenému sportu věnovat ještě další čtyři roky, tedy až do olympiády v Pekingu. Motivace mi tedy nebude chybět.
Co vás ještě žene dál?
I při své závodní činnosti mě baví zkušenostmi pomáhat talentovanému mládí. Výbornými výsledky na sebe už upozornila například Nikola Zdráhalová a potichu se začíná mluvit i o mé sedmileté sestře Barboře.
Myslíte si, že by Bára mohla navázat na vaše dosavadní triumfy?
Moc bych ji přála, aby šla v mých šlépějích a prožila nezapomenutelné pocity. Teoreticky bych mohla být i její trenérkou, ale to je samozřejmě ve hvězdách. Zatím mám před sebou čtyři roky závodní činnosti a pak se uvidí. Je samozřejmě také otázka, zda ji rychlobruslení bude i v dalších letech bavit tak, jako mně.
Rychlobruslařské geny už se nicméně projevují?
Už od malinka, když jí byly tři čtyři roky, tak běhala kolem stolu s jednou rukou na zádech. Bylo to veselé a příjemné. A když jsme třeba v Inzellu a přijedou i oni, tak se přijde koukat na tréninky a pak třeba chodím s nimi na led. Jen za nimi jezdím, protože jim to pomáhá. Jestli se ode mě už teď něco učí, ale nevím, ještě asi ne. Spíše to má jako zábavu. Ovšem je hrozně ctižádostivá a paličatá, takže doufám, že to dotáhne daleko.
Uvažujete tedy o tom, že po skončení kariéry byste mohla vstoupit na trenérskou dráhu?
Velice ráda každého upozorním na chyby a pomáhám mu je odstraňovat. Avšak neumím si představit, že bych jako trenérka zase jezdila deset až jedenáct měsíců v roce po celém světě.
Říkala jste, že teď ze všeho nejvíc potřebujete klid a odpočinek. Takže jaká by měla být vaše dovolená?
Trenér Petr Novák tvrdí, že stejně jako v minulých letech se asi v květnu vydáme z důvodů potřebné regenerace k moři. A dovolená? Chtěla bych být aspoň chvilku doma, nic nedělat a na nic nemyslet.
