Praha - Český tenis na letošním Wimbledonu ustoupil do pozadí. Hvězdám z malé středoevropské země se nepovedlo zopakovat loňský úžasný ročník legendárního travnatého grandslamu. Přesto podle tenisového experta Františka Pály není namístě žádná přehnaná kritika.

"Loni to bylo výjimečné, to se prakticky nedá obhájit. Jsme malá země, to je třeba si připomínat," řekl Pála v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Před rokem v All England Clubu zářily české ženy, Petra Kvitová vyhrála dvouhru, Lucie Šafářová byla v semifinále, Barbora Strýcová ve čtvrtfinále a Tereza Smitková v osmifinále. Proč byly letos výsledky o tolik horší?

Těžko říci proč, co se stalo loni, to je pro malou zemi skutečně neobvyklá událost, kterou je velmi těžké zopakovat. Letos se něco povedlo a něco ne, takový je prostě tenis a sport obecně. Žádné závěry bych z toho nevyvozoval.

Říkáte, že se něco povedlo. Co tedy hodnotíte pozitivně?

Velmi pozitivní je, že se některým našim hráčkám z druhé poloviny první stovky žebříčku podařilo vyhrát nějaké zápasy, přejít přes první kolo. Samozřejmě nejlepší výsledek v tomhle směru zaznamenala Kristýna Plíšková, která konečně prorazila na grandslamu.

Co vás naopak z českého pohledu na Wimbledonu nejvíce zklamalo?

Jednoznačně Petra Kvitová. Ona začala turnaj fantasticky, dva zápasy zvládla ve velkém stylu, ve třetím ale ztratila prakticky vyhrané utkání. Bylo to proti dobré hráčce, přesto taková porážka hodně mrzí. Mrzí mě také, že Lucka Šafářová skončila už v osmifinále, kde prohrála hloupě a těsně ve dvou tie-breacích. Co se týče Tomáše Berdycha, ten měl proti Simonovi prostě den blbec, kdy mu nešlo vůbec nic. To se někdy stane.

Zastavme se ještě u Kvitové. Po prvních dvou kolech už se hovořilo o tom, že je jasnou kandidátkou na finále. Pak ale přišla soupeřka, která její útoky byla schopná bránit, Petra hned znervózněla a zápas ztratila. Čím si to vysvětlujete?

Petra hraje fantastický tenis, když jí to tam padá. To víme. Jakmile jí ale míče začnou ulétávat, dá se porazit. Trenéři těch hráček to vědí, nabádají je, ať jsou trpělivé, že ta šance může přijít. Jankovičová je zkušená, sice dlouho prohrávala, ale nic nevzdala a zápas se postupně vyrovnal, hlavně díky chybám Petry. Stačilo málo a vyhrála by, jenže pak začne kazit a už to není ono.

Často se mluví o tom, že Kvitová nemá ve své hře jakýsi plán B. Že je to buď–anebo. Je to opravdu tak a lze s tím případně něco dělat?

Já se v tomhle Petry vždy zastávám. Ona nemá postavu a pohyb na to, aby létala po kurtu a bránila jako třeba Radwaňská. Musí hrát agresivně a snažit se zakončit výměnu co nejrychleji. Nemůže to upinkat, hrát pětadvacetkrát přes síť.

Takže to prostě jinak nejde a Petra Kvitová si vlastně nezaslouží kritiku?

Myslím, že kritika není namístě. Ona má určitý styl, který buď v té chvíli funguje, nebo ne. Díky tomuhle stylu dvakrát vyhrála Wimbledon a připsala si i další velké úspěchy. Jestli je druhá, nebo pátá na žebříčku, to je celkem jedno. Mohla by být jednou první, ale také nemusí, v tom je sportovní život krutý.

Co si vlastně myslíte o netradiční pauze, kterou česká jednička čerpala na začátku roku?

Pro tenistky je velmi náročné hrát celý rok, pořád jezdit po turnajích. Petra se rozhodla, že si odpočine, vysadila a udělala dobře. Musí ji to bavit. V té chvíli ji to nebavilo, tak byla pauza logická.

Pojďme k Lucii Šafářové. Ta sama přiznala, že se na jejích výkonech na Wimbledonu podepsala finálová účast na Roland Garros a také následný mediální kolotoč. S přihlédnutím k tomu asi nebude osmifinále bráno jako neúspěch, souhlasíte?

Vyhrála tři kola, to není špatné. Nesmíme to brát tak, že když byla v Londýně jednou v semifinále, že tam bude vždycky. Já bych hlavně vyzdvihl ten její zázračný skok, který se jí letos povedl. To je úžasný úspěch.

Často se mluví o tom, že velkou zásluhu na vzestupu Lucie Šafářové má její trenér Rob Steckley. Z hlediska sebevědomí jí hodně pomohl...

Ano, on je tenista, není to žádný trenér teoretik, který nikdy nehrál. Rozumí tomu. A co se týče sebevědomí, je to vidět na té prezentaci Lucky na sociálních sítích. To je v současném tenisu důležité, pomáhá to, fanoušci si k tenistce najdou cestu a to se odráží na jejím sebevědomí. Steckley umí být tvrdým trenérem, ale i pohodářem. Je s ním zábava.

Tomáš Berdych skončil také v osmifinále, uhrál o kolo víc než minulý rok. Přesto, sám by chtěl určitě víc. Jak byste hodnotil jeho výkony?

Tomáš pořád opakuje, že sám cítí, že hraje dobře. Pohybuje se ale v takových záblescích. Občas se mu nějaký zápas totálně nepodaří, jako teď se Simonem. Anebo narazí na ty tři čtyři hlavní superhvězdy, s nimiž má špatnou bilanci a které vědí, jak na něj hrát.

Jak si vysvětlujete ten výbuch v duelu proti Gillesu Simonovi, v němž Berdych získal jen osm her?

Zásadní u Tomáše je servis. On musí výborně podávat, aby získal tlak a pokud možno hned druhým nebo třetím úderem zakončoval. Delší výměny totiž většinou prohrává. A proti Simonovi mi připadalo, že se jeho hře trochu přizpůsobil, hrál s ním delší výměny. Asi si zahrál pěkný tenis, ale bohužel s tím koncem, jaký ten zápas měl.