Zákaz hamburgerů to nespraví. Obezita u dětí neklesá, ale roste. Co s tím?

Tahle čísla bychom už doopravdy neměli přehlížet. Podle Světové zdravotnické organizace žilo v roce 2022 na světě více než 390 milionů dětí a dospívajících ve věku 5 – 19 let s nadváhou, z toho přibližně 160 milionů s obezitou.

Podíl dětí a dospívajících s obezitou se mezi lety 1990 a 2022 zvýšil zhruba čtyřnásobně – ze 2 na 8 %.

Evropa a Česko rozhodně nejsou výjimkou. Nejnovější evropské šetření WHO COSI, které zahrnulo data z let 2022 – 2024 a téměř 470 tisíc dětí, ukázalo, že 25 % dětí ve věku 7 – 9 let má nadváhu nebo obezitu a 11 % přímo obezitu. U chlapců byla obezita častější než u dívek – 13 % oproti 9 %.

To značí, že už nejde o okrajové téma, ale o zásadní.

Nejnovější česká data projektu HBSC/Zdravá generace hlásí, že podíl dospívajících s nadváhou nebo obezitou v posledních letech pozvolna roste.

V říjnu 2025 projekt upozornil, že více než pětina českých dospívajících má nadváhu nebo obezitu a počet dětí s kily navíc meziročně roste.

Je přitom důležité nepodlehnout dojmu, že po pandemii se situace automaticky vrátila do normálu.

Naopak.

Změny životního stylu – více času u obrazovek, méně přirozeného pohybu a horší spánkový režim - představují dlouhodobý problém.

HBSC zároveň uvádí, že české děti ve všední dny spí méně než osm hodin a pouze přibližně polovina dosahuje doporučené délky spánku.

Jinými slovy: za posledních pět let jsme v Česku problém dětské obezity nevyřešili. Trend je spíše nepříznivý.

Data české části mezinárodního projektu HBSC jsou alarmující. Výzkum z roku 2022, který proklepl 12 906 českých adolescentů, ukázal, že obezitou trpělo přibližně 8,5 % chlapců a 3,4 % dívek ve věku 11 – 15 let. Dalších 19,7 % chlapců a 12,7 % dívek spadalo do kategorie nadváhy.

Výzkum potvrdil výraznou souvislost se socioekonomickým prostředím rodiny. U chlapců z rodin s nižším socioekonomickým statusem dosahovala prevalence obezity 11 %, zatímco u chlapců z nejlépe situovaných rodin 6,2 %. U dívek šlo o 5,8 % oproti 1,9 %.

Chlácholit se tím, že české děti nejsou v evropském srovnání mezi úplně nejhoršími, by bylo skokem do ještě hlubšího bláta.

Jak s tím naložit? „Kdo si myslí, že by to spravila jedna hodina tělocviku ve školách navíc, žije ve velkém omylu,“ shodují se dietologové i pediatři.

A opakovaně zdůrazňují: „Potřebujeme změnit celý každodenní režim – více přirozeného pohybu, méně sezení, kvalitnější spánek a zdravější stravovací prostředí.“

Řekne-li se dětská obezita, často to evokuje představu - hodně jídla + málo pohybu. Realita je ale mnohem složitější. Největším nepřítelem není hamburger, ale každodenní rutina.

V Japonsku nachodí lidé za den klidně pět, šest kilometrů. Děti v zemi vycházejícího slunce jsou odmalička vedené k tomu, že do školy se jde pěšky nebo se jezdí na kole.

Česko? Řada rodičů posadí potomka do auta a odveze ho až ke dveřím základky. Pak ratolest na stejném místě vyzvednou a odvezou ho domů k počítači.

Není neobvyklé, že špunti na otázku učitele, co podnikali o víkendu, odvětí, že „pařili“ různé hry na computeru. A při doplňujícím dotazu, co na to říkali rodiče, odvětí: „Mamka a taťka hráli taky, pořídili si kvůli tomu i lepší počítač.“

To jsou autentické zkušenosti pedagogů, nikoli výplod fantazie.

Proto je nutné změnit prostředí, ve kterém dítě žije.

Pravidelný pohyb je pochopitelně jedním z nejúčinnějších nástrojů prevence. Česká studie zjistila, že u adolescentů z nízkopříjmových rodin byla každodenní alespoň hodinová pohybová aktivita spojena s výrazně nižší pravděpodobností obezity.

Neměli bychom ale rozhodně dětem říkat: „Musíš cvičit, protože jsi tlustý.“

Pojď si zahrát fotbal, beach volejbal, basketbal nebo pojď si zaplavat, zatancovat je mnohem lepší pobídkou k tomu, aby se kluci a holky začali víc hýbat.

Nejlepší sport pro dítě není ten, který má nejvyšší kalorický výdej, ale ten, ke kterému se dítě chce vracet.

A jak bychom shrnuli recept na zdravější české děti?

Rodiče jako vzory. Dítě se naučí jíst zeleninu a ovoce, když vidí, že tyhle zdravé dobroty jsou nedílnou součástí jídelníčku rodičů. Půjde si zasportovat, když bude mít před očima tátu na hřišti a ne s lahváčem na gauči.

Každý den pohyb. Pouze dvě hodiny tělocviku týdně absolutně nestačí. Pohyb by měl být přirozenou součástí každého dne – cesta do školy pěšky, jízda na kole, venkovní hry, trénink, procházka se psem nebo rodinný výlet.

Normální jídlo místo zákazů. Děti nepotřebují seznam 50 zakázaných potravin. Potřebují pravidelný režim, dostatek zeleniny a ovoce, kvalitní zdroje bílkovin, celozrnné potraviny a především vodu jako základní nápoj. Sladkost nemusí být tabu. Neměla by se ale stát běžnou součástí každého dne.

Méně obrazovek, více skutečného života. Výzkum českých adolescentů jednoznačně prokázal souvislost kratšího času u obrazovek s nižší pravděpodobností obezity. A nejde jen o zákaz mobilů.

Spánek není ztracený čas. Jde o nejlepší regeneraci. Dítě, které pravidelně ponocuje, má horší režim celého dne.

Škola musí být součástí řešení. Tělocvik by neměl být hodinou, která dítě rozdělí na sportovce a nesportovce. Pomoci mohou také krátké pohybové přestávky, venkovní výuka, sportovní kroužky, aktivní přestávky nebo více možností pohybu během školního dne. A ještě jedna důležitá věc: žádné zesměšňování!

Na tomhle se dá začít pracovat už ode dneška.