Praha - Stejný stadion, stejní soupeři. 82 tisíc diváků, narvané hospody po celé zemi, emoce na maximu a odhodlání také.

V sobotu večer bude na londýnském Twickenhamu k vidění velká ragbyová show. Domácí Angličané se ve čtvrtém kolem tradičního turnaje Six Nations pokusí po půl roce vrátit hostujícím Velšanům porážku, která loni v září zahájila jejich potupný odchod ze světového šampionátu už po základní skupině.

A nejde jen o odvetu za mistrovství světa. Angličané mají po třech kolech jako jediný tým reálnou šanci dosáhnout po dlouhých třinácti letech na Grand Slam – tedy na vítězství ve všech pěti zápasech proti svým největším evropským soupeřům.

Aby těch důvodů pro revanš bylo ještě o něco víc: Poslední naději na Grand Slam sebrali Angličanům před třemi lety samozřejmě zase Velšani, když je v památném zápase závěrečného kola ročníku 2013 smetli potupně 30:3. Největší zápas letošního Six Nations začíná v sobotu v pět odpoledne, zápas přenáší Nova Sport.

Program turnaje i výsledky najdete zde.

Přijde opět dramatický závěr?

Zářijový zápas je ještě v živé paměti – zcela jistě v Anglii a Walesu, ale pamatuje si ho snad každý, kdo ho viděl. Angličané tenkrát předvedli skvělý výkon od 1. do 70. minuty a neuvěřitelný kolaps v závěrečné desetiminutovce. V tu chvíli vedli domácí ještě 25:18, stejně jako byli před Velšany po celý zápas.

Jenže Velšané pak předvedli nádhernou akci z levé strany do středu, po níž Gareth Davies položil pětku. Neomylný kopáč a největší hvězda zápasu Dan Biggar přidal z kopu po pětce další dav body a bylo srovnáno. Jenže to ještě neměl být konec.

Tři minuty poté, po chybě anglického zadáka Mika Browna, dostal Biggar, jehož neurotický způsob přípravy na kopy se stal jedním z ikonických momentů celého šampionátu, ještě jednu šanci. Proměnil, stejně jako všechny kopy v zápase – a Wales najednou vedl o tři body.

A pak přišel ten neuvěřitelný závěr, kdy Angličané mohli z trestného kopu v poslední minutě aspoň vyrovnat. Jenže si vybrali kop do autu, po němž mohli položit pětku a zápas ještě slavně vyhrát. O tomhle rozhodnutí dodnes debatují ragbyoví punditi celého světa: bylo určitě odvážné, hodně ragbyové – a nakonec se ukázalo, že úplně špatné. Wales se ubránil a v ulicích třímilionové země vypukl velký a dlouhý mejdan.

Anglii táhne Hartley

V obou týmech se od podzimu ledacos změnilo – víc ale pochopitelně u domácích. Anglie má nového trenéra, Australana Eddieho Jonese, i kapitána Dylana Hartleyho (ten zas pochází z Nového Zélandu). Hartley, považovaný za jednoho z nejlepších mlynářů světa, v září proti Walesu nehrál, o mistrovství ho připravil disciplinární trest, což je u něj celkem běžná záležitost. Během Six Nations zatím ukazuje, jak moc Anglii na mistrovství chyběl.

Stejně jako Manu Tuilagi, jehož návrat do anglického týmu – i když prozatím jen na lavičku – je v britských médiích hlavním tématem předzápasových rozborů. Tuilagi, nesmírně tvrdý, silný a rychlý chlapík, hrající na postu „tříčtvrtky“, je jeden z největších talentů anglického ragby poslední dekády. Potvrdil to třeba v památném zápase s All Blacks v prosinci 2012 na Twickenhamu, kdy jednu pětku po sólu přes půl hřiště sám položil, dvě připravil pro své spoluhráče a Anglie slavně porazila mistry světa 38:21.

Velký Manu se vrací

Čtyřiadvacetiletý Tuilagi, jehož rodina pochází ze Samoy, nehrál za Anglii už skoro dva roky a není to jen vina zranění, která mu pravidelně komplikují život. Tuilagi je taky – podobně jako Hartley – vyhlášený průšvihář, ovšem zejména mimo hřiště. V roce 2010 ho málem deportovali ze Spojeného království, protože si během šesti let, které tu už v tu dobu pobýval, jaksi zapomněl legalizovat pobyt.

O rok později, po vyřazení Anglie z mistrovství světa na Novém Zélandu, ho zatkla tamní policie poté, co se při týmovém výletu lodí po aucklandském přístavu zatoužil vykoupat, a tak rovnou z lodi skočil do vody.

A před rokem přišel největší problém, který ho připravil o účast na domácím mistrovství: Tuilagi se před soudem dobrovolně přiznal k napadení taxikáře a dvou policistek v Leicesteru - v neděli ve tři ráno mají občas trochu divokou náladu i ragbyové superhvězdy.

Teď je ale zpět, a i když začne jen na lavičce, stejně jako zbytek týmu touží po vítězství. Pokud na něj Anglie dosáhne, celkem 27. vítězství v Six Nations – a první po pěti letech - bude už před posledním zápasem ve Francii na dosah ruky.

Ale i Wales má pořád šanci celý turnaj vyhrát, také samozřejmě po sedmadvacáté, protože neexistují na světě dva národní ragbyové týmy s tak vyrovnanou bilancí. (Jen na Grand Slam po úvodní remíze s Iry už Velšani nemohou dosáhnout.)

Sobota večer, jak má být.