Praha - Přivezou medaili, třeba i zlatou z olympiády. Pak je měsíc vidíte ve všech časopisech a televizních talk show... A následně se po nich slehne zem, třeba proto, že dělají malý sport, který mimo chvíle olympijské euforie nikoho moc nezajímá. Třeba to potká i některého hrdinu blížících se ZOH v Soči.
Každopádně to však není případ Aleše Valenty. A to přes to, že skoky v rámci akrobatického lyžování asi v časech neolympijských sleduje v Česku vskutku málokdo.
Jenže Aleš Valenta se po svém zlatém úspěchu v Salt Lake City v roce 2002 rozhodně nevytratil. Před očima jste toho sympaťáka s bradkou měli prakticky pořád.
Tančil ve Star Dance, objevil se v reklamních kampaních Red Bull, Wrigley, T-mobile, Nike, Toyoty… I dnes stále moderuje na Frekvenci 1, teď ho vídají i vaše děti ve sportovní show Lvíčata na „Déčku“ České televize.
Aleš Valenta dokázal to, co mnozí jiní sportovci nikoli. Svůj úspěch uměl marketingově dokonale zužitkovat a vydělat podle kvalifikovaného odhadu ne méně než 10 milionů korun.
„Konkrétní sumu vyčíslovat nebudu, ale je to dost peněz na to, abych byl spokojený,“ usmívá se Aleš Valenta. Ten v předolympijském rozhovoru přemítá nejen o tom, k čemu všemu se hodí upřímný pohled Julie Roberts, hovoří také o zlatém skoku, který po něm ještě nikdo nikde nezopakoval.
Kde bude Aleš Valenta, až se v Soči bude bojovat o medaile v jeho disciplíně?
„Bude nalepený doma u televize. Osobně už dobře znám jen pár těch starších kluků… Dašinského, Grišina… Já končil v roce 2006, od té doby už se to hodně změnilo. Byť dneska závodníci pořád skáčou skoky o zhruba stejné obtížnosti jako my, ale jejich provedení už je teď mnohem čistší. Každopádně tu moji zlatou kombinaci zatím na sněhu ještě nikdo jiný neskočil.“
Jste pořád jediný, kdo skočil trojné salto s pěti vruty?
„Ne, je to trochu jinak. Na olympiádě určitě bude několik kluků, co tam trojné salto s pěti vruty vystřihne. Ale já měl ty vruty v prvních dvou saltech, takže to byla kombinace 2-2-1. A oni dneska skáčou třeba 1-2-2, nebo 2-1-2, přičemž platí, že jakýkoli dvojný vrut v posledním saltě je velice náročný na dopad. Čili skočit to je jednodušší než u mého skoku, ale odjet z toho je zase náročnější než u té mé kombinace.“
Takže vás 12 let nikdo nenapodobil. Rekord atletky Jarmily Kratochvílové už na distanci 800 metrů oslavil třicítku, co vy na to?
„To bych nesrovnával. Závodníci si dneska prostě vybírají jiné kombinace než tehdy já. Ty skoky jsou těžké a vy nemáte tisíce pokusů na natrénování, svou obtížností vám neumožňují zkoušet je dennodenně. Takže si těch pět vrutů každý rozvrhne podle toho, jak mu to nejlépe vyhovuje. Není tedy namístě ten můj skok nějak povyšovat nebo ponižovat. Já prostě konstatuju fakt, že to 12 let nikdo jiný neskočil. A tak to je.“
Jak funguje váš lyžařský areál ve Štítech na Šumpersku?
„Výborně. Nejsme úzkoprofiloví, uvítáme u nás profíky, poloprofesionály i rodiny. Jezdí k nám sjezdaři, lidi tu skáčou na snowboardech, k dispozici je wellness… Co se týče akrobatického lyžování, míří k nám zahraniční reprezentace, hlavně z oblasti bývalého SSSR. A samozřejmě i „boulaři“ a skokani z Česka. Ale se svazem lyžování teď žádnou přímou vazbu nemám. My akrobatičtí lyžaři jsme nikdy nebyli masový sport, řádově to tady dělají desítky lidí.“
Vybudování areálu ve Štítech jste financoval sám? Vrací se vám nějak ta investice?
„Z velké části to byly moje vlastní peníze, několikrát jsme navíc žádali o dotace a občas jsme byli úspěšní. Areál spravuje obecně prospěšná společnost, která dle zákona všechny své zisky opět vkládá sama do sebe. Ale já jsem Štíty nikdy nevnímal jako byznys, abych si na něm solil kapsu. Od toho mám jiné aktivity.“
Po Salt Lake City jste se ocitl hned v několika reklamních kampaních. Dodnes moderujete, točíte televizní pořady, držíte se v kurzu. Dá se vyčíslit, kolik jste vydělal na zlaté olympijské medaili?
„V Česku není zvykem, aby vám někdo otevíral peněženku k nahlédnutí, proto na to neodpovím. Ale čím je člověk starší, tím víc zjišťuje, že měřítkem nejsou finance, ale obecná spokojenost s tím, že věc, kterou dělá, je ohodnocena správně. A hlavně, že ho naplňuje, což je můj případ. S manželkou Elen třeba pro Českou televizi děláme v podstatě na klíč sportovní magazín pro děti Lvíčata a to mě neskutečně baví.“
Experti se shodují, že v tom, jak se vám podařilo olympijský triumf zužitkovat, jste mezi českými sportovci nejúspěšnější. Prý proto, že jste na to byl po marketingové stránce dokonale připraven. Souhlasíte?
„Olympiádu jsem vyhrál v 29 letech a je pravda, že v tu chvíli jsem měl představu, jaký potenciál to nabízí. Ale nelíbí se mi to slovo „zužitkoval“. To je takové hanlivé.“
Tak schválně, které by vám přišlo příhodnější?
„Já na to asi nemám žádné slovo… Ale je fakt, že když srovnám svoji situaci s tím, jak se podařilo medailový úspěch propojit s další nadstavbou života jiným sportovcům, tak asi musím říct, že u mě to vyšlo docela dobře.“
Dám příklad: Veslařka Mirka Knapková vyhrála OH v Londýně, ale o sponzora pak nezavadila. Co byste kolegům sportovcům poradil, aby v této oblasti byli tak úspěšní jako vy?
„Základem úspěchu, a nejen v rámci sportu, je komunikace. Řada sportovců to podceňuje, myslí si, že vyhrají olympiádu a že v tom je sám o sobě ten input, aby do nich partneři začali sypat peníze. Ale o tom to není. Nesmí to být jen hra na komunikaci, taková, že všichni vycítí, že jste to do té televize přišli jen odzívat a že vás vlastně štve, že tam musíte sedět. To lidi poznají. Buď to v sobě máte, nebo ne. Upřímnost a komunikativnost. To jsou vlastnosti, které partnery mohou zaujmout. A pak to do sebe zaklapne.“
Olympiádu ty dvě sice nevyhrály, ale jako magnet nyní působí na sponzory duo plážových volejbalistek Kolocová-Sluková, populární Kiki a Maki. Nabízí se otázka: Jakou roli hraje v možném vztahu s komerčními partnery sportovcův vzhled?
„(směje se) Já sám se tedy na sebe do zrcadla nedívám, abych se jako Ivánek z Mrazíka chválil, jaký jsem fešák, ale… Sympatie samozřejmě značí plusové body. Jenže nemusí to být o tom, jestli má člověk na hlavě háro nebo paťana, případně jak má vybělené zuby. Vezměte si třeba takovou Julii Roberts. Mně přijde, že to není vyloženě superkočka, má takovou velkou pusu... Ale když se na ni podívám, tak z ní vyzařuje ohromné pozitivno a celkově působí velice příjemně. Podobně to má třeba i další herečka Uma Thurman. Nevím, jestli to nazvat aura nebo charisma. Ale je tam něco, co jim dává ty sympatie. Mají upřímné oči. I v tom to celé je.“
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
