Václavík, vycházející hvězda biatlonu: V týmu jsme kamarádi, ale někdy i rivalové

Aleš Vávra Aleš Vávra
4. 3. 2016 15:37
Ke svým dvaadvacátým narozeninám, které oslavil před čtrnácti dny, dostal ten nejlepší dárek. Trenéři české biatlonové reprezentace ho nominovali na jeho první světový šampionát dospělých.
Adam Václavík.
Adam Václavík. | Foto: ČTK

Oslo - Ke svým dvaadvacátým narozeninám, které oslavil před čtrnácti dny, dostal ten nejlepší dárek. Trenéři české biatlonové reprezentace ho nominovali na jeho první světový šampionát dospělých.

A šlo o velké překvapení. Adam Václavík, rodák z Jilemnice, dostal ve hvězdami nabitém výběru přednost před zkušenějším Tomášem Krupčíkem.

Jeden z největších talentů českého biatlonu teď čeká na svou příležitost. Ví, že je náhradníkem, a svou roli bere. Chce sbírat zkušenosti, které by ho mohly přiblížit velkému snu budoucnosti - zisku olympijské medaile.

O tom, jestli jsou čeští biatlonisté kamarádi, nebo i rivalové, o atmosféře v týmu či o bitvách se střeleckými chybami promluvil Václavík v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jaká byla vaše první reakce poté, co jste se dozvěděl o nominaci na světový šampionát?

První reakce byla samozřejmě hodně překvapená, jelikož jsem s nominací vůbec nepočítal.

Dostal jste přednost před Tomášem Krupčíkem, který odjezdil celou sezonu Světového poháru. Bylo to i z tohoto pohledu nečekané?

Ano, bylo to velké překvapení, na mistrovství Evropy se mi nedařilo úplně podle představ, byl jsem dvakrát sedmnáctý, což sice není úplně zlé, ale myslel jsem si, že na nominaci to stačit nebude. Co se týče Tomáše, dostal jsem nějaké odůvodnění od trenérů, proč se nakonec rozhodli pro mě, ale je škoda, že Tomáš také nestartoval na Evropě, jelikož jsme se mohli hezky porovnat mezi sebou, a ne takhle na dálku.  

Jak byste popsal konkurenční boj v týmu? Konkurence se vyrovnává, v mužském týmu jsou teď pro mladší biatlonisty otevřenější možnosti, aby se prosadili. Takže jste všichni kamarádi, kolegové, nebo v určitých fázích i soupeři?

Máme rozhodně velmi silný a relativně vyrovnaný tým, letos hlavně můžeme startovat ve Světovém poháru v šesti mužích a to je určitě velká motivace a šance pro všechny, aby se mohli některých podniků zúčastnit a získat nové zkušenosti. Co se týče rivality v týmu, tak ta je spíš na kamarádské úrovni. Myslím, že máme velmi dobrou partu, ve které jeden druhého podpoří či pochválí. V určitých fázích samozřejmě soupeři jsme, ale není to žádná nesnesitelná rivalita.

Už máte představu, jaká bude vaše role na šampionátu? Budete se připravovat na nějaký konkrétní závod? Věříte, že dostanete šanci?

Mojí rolí je náhradník týmu, což znamená, že musím být maximálně připravený kdykoliv naskočit, ale taky musím počítat s tím, že nebudu startovat v žádném závodě. Na konkrétní závod se asi připravovat nebudu, a jestli dostanu šanci, to už je na trenérech. 

Jak probíhá příprava v Oslu? Jaká je nálada v týmu?

Já se tady zatím spíš sžívám s tratěmi a se střelnicí, ale vše dosud probíhá bez problémů. Nálada v týmu je myslím dobrá, žádné velké stresy. 

Jaké panuje v Norsku počasí a jak všechno zatím funguje z hlediska organizace?

V posledních dnech je spíše zataženo, relativně větrno, sem tam sněží, lehce pod nulou. Organizace myslím zatím funguje bez problémů, možná jen doprava ze závodiště na hotel by mohla být trochu lepší, ale to určitě ještě doladí.

O vás bylo v juniorském věku známo, že jste lepším běžcem než střelcem. Dokonce jste jako mladší žák uvažoval o tom, že se budete naplno věnovat běžkám. Jak probíhalo takové rozhodování?

To je pravda, vždy jsem si dost zakládal na běhu, ale biatlon je stejně tak o střelbě, a abyste se dokázal prosadit ve světové konkurenci, tak musíte být rychlý běžec i přesný střelec. V žácích jsem dělal jak biatlon, tak běh na lyžích a v obojím jsem patřil ve své kategorii mezi špičku, takže jsem se musel rozhodnout, na co se specializuji. Hodně lidí mě přemlouvalo, abych zůstal u běhu na lyžích, ale já si vybral biatlon a jsem za to rád.

A jak se střelecky cítíte teď?

U mě je problém ve střelbě především psychický, nemyslím si, že bych byl nějaké střelecké poleno, jen potřebuji získat větší sebedůvěru a dokázat prodat v závodě to, jak to umím v tréninku. Já se střelecky cítím docela dobře, ale potřebuji získat jistotu v závodech. V poslední době u mě byla střelba jako na houpačce, což mě mrzí, ale myslím, že letos jsem ji dokázal na své poměry docela stabilizovat. Každopádně je ještě hodně co zlepšovat.

V letošní sezoně Světového poháru jste se zúčastnil čtyř závodů. Maximem je 41. místo, tedy těsně pod body. Jak jste spokojen či nespokojen se svým představením mezi elitou? 

Letos to je moje první sezona mezi dospělými, takže to je spíš o sbírání zkušeností. S  výsledky v SP jsem spokojený tak napůl, nebyl to žádný propadák, ale mohlo to být i lepší. Spokojený bych byl určitě s nějakými body.

Jaké jsou vaše cíle do dalších sezon, co se Světového poháru týče? Čeho byste chtěl jednou docílit?

Když to dobře půjde, chtěl bych v dalších sezonách jezdit svěťák pravidelně, a pokud možno pravidelně i na bodech. Rád bych docílil toho, abych podával výkony, kterými potěším fanoušky i sám sebe, a snem je olympijská medaile.

Jaké jsou vaše biatlonové vzory? Je někdo, ke komu vyloženě vzhlížíte?

Obdivuju všechny, kteří něco dokázali, ať už je to Fourcade, legenda Björndalen, nebo naši současní či bývalí reprezentanti a reprezentantky. Že bych k někomu vyloženě vzhlížel, to asi ne.

 

Právě se děje

Další zprávy