Trpěl bez jídla a pití, tělo mizelo. Teď český atlet výhrou nad zákeřnou nemocí dojal

21letý Svoboda si o víkendu zazávodil doma v Táboře na mistrovství republiky do 22 let. V rámci vloženého exhibičního klání na 100 metrů, kterého se zúčastnili i jeho trenér nebo starší bratr.

Symbolicky doběhl první, v čase 11,72 sekundy.

„Měl jsem v sobě hrozně moc pocitů a emocí. Je to něco neuvěřitelného po tom, čím jsem si v posledních dvou letech prošel,“ líčil Svoboda.

V říjnu 2024 se pod Šebrlem připravoval na přechod do dospělé kategorie. Příznaky drásavého kašle, bolesti kostí a celkové únavy ale přinesly krutou diagnózu - akutní leukémie.

„Prvně mě napadlo, že snad za tři týdny stihnu odjet na soustředění do Jižní Afriky,“ popisoval atlet v loňském rozhovoru pro iDnes.cz.

Skutečnost byla samozřejmě mnohem temnější. Svoboda začal chodit na chemoterapie a čekal na vhodného dárce kostní dřeně. Jenže narazil na komplikace.

Související

„Kdo chce být nejlepší, musí dělat nejvíc.“ Zlatý Čech jde za elitou do tvrdého drilu

„Nejhorší přišlo před Vánoci. V té době jsem byl bez bílých krvinek, chodil na chemoterapie a najednou dostal zánět tlustého střeva,“ vyprávěl.

„Nasadili mi antibiotika. 60 dní v nemocnici, 14 dní bez jídla a bez pití. Dávali mi umělou výživu, zhubl jsem asi 15 kilo, většinou svaly. Když jsem se zahlédl v odrazu ve skle, napadlo mě: Tohle snad ani nejsem já,“ pokračoval.

Z nejhoršího se dostal, chemoterapie byla nakonec úspěšná a vloni v březnu Svoboda absolvoval transplantaci. Dárce našel v Polsku.

Brzy začal spřádat plány k návratu na atletickou dráhu, v mezičase závody pro Český atletický svaz alespoň komentoval. Se svou komunitou byl neustále v kontaktu.

„Letos v červnu jsem měl závodit v Nizozemsku na Evropských hrách transplantovaných, ale ty nám kvůli extrémnímu vedru zrušili den před závodem,“ litoval Svoboda.

Pak se na svazu zrodil nápad vloženého závodu na šampionátu v Táboře, kde Svoboda vyrostl ve stejném oddílu jako třeba o rok mladší Lurdes Gloria Manuel, světová šampionka halové čtvrtky.

Rok a půl po transplantaci ještě nemůže závodit na sto procent, proto se mu nápad běhu s blízkými lidmi líbil.

„Doufám, že nebudeme moc brečet,“ usmíval se Svoboda před závodem na videu Českého atletického svazu. Ale slzy si pak utíral už při nástupu na stadion, stejně jako řada fanoušků.

„Dneska běžím za svoji rodinu, přátelé, za všechny doktory a sestřičky v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze. Taky za všechny pacienty, kteří si procházejí nebo prošli leukémií, a za svého skvělého dárce z Polska, bez kterého bych tady dneska nebyl,“ děkoval Svoboda.

Nemoc mu překopala život od základů.

„Změnilo mě to hrozně moc. Rád říkám, že ta rakovina víc dala, než vzala. Dalo mi to úplně jiný pohled na život, ale i na sport,“ vysvětloval.

„Dřív jsem byl totálně rozhozený i z drobných zranění. Strašně mě štvalo, že jsem nemohl třeba dva týdny trénovat, a měl pocit, že se celý svět zbortí. Teď to vidím tak, že by člověk měl dělat sport hlavně proto, že ho to baví,“ podotkl Svoboda.

Související

Ze dna pro zlato. Ten příběh mě pořád dojímá, líčí Češka. Drsná rána jí otevřela oči

Jestli se jeho závodní comeback bude dařit i dál, je nejisté, nicméně podle trenéra Jana Koutníka už současný Svobodův stav znamená velké vítězství.

„Rád bych se teď zaměřil na krátké překážky, protože jsme si s Petrem Svobodou (jmenovcem a českým rekordmanem na 110 metrů překážek) slíbili, že si proti sobě zaběhneme. To je můj velký sen a motivace,“ prozradil atlet.