Soukalová si uvědomila úspěch ze Soči až doma v koupelně

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
24. 3. 2014 16:28
Česká bialonistka Gabriela Soukalová má po sezoně. To, co v olympijské sezoně dokázala, ji došlo až doma v koupelně.
Gabriela Soukalová
Gabriela Soukalová | Foto: CPA Eduard Erben

Praha - Když dvojnásobná olympijská medailistka Gabriela Soukalová dorazila na konci února do pražských Kbel ze Soči se dvěma stříbry na krku, byla tak natěšené, že by jí nevadilo, kdyby další závody měla hned druhý den.

Jenže přišla nemoc, oslabila ji antibiotika a poslední závody Světového poháru už nevyšly podle představ. Přesto se z norského Oslo v pondělí odpoledne vracela s úsměvem na tváři. Přivezla totiž čtvrté místo z celkového hodnocení seriálu a také malý křišťálový glóbus pro nejlepší ženu ve vytrvalostních závodech.

"Byla to úžasná sezona, mám hroznou radost, že se mi povedlo byť o jeden bod udržet čtvrtou příčku. Je to pro mě obrovská čest být do té pětky. Ale jsem ráda, že se dařilo nejen mě, ale celé reprezentaci, lidi u nás si ten sport oblíbili a je to super," říkala na letišti novinářům šťastná Soukalová.

Po té loňské, dalo by se říci průlomové sezoně, jste byla letos pod velkým tlakem, ale zvládla jste ho skvěle, jak se vám to podařilo?
Bylo to hodně těžké, hlavně před sezonou jsem se cítila nesvá, ale hned na prvním podniku jsem vyhrála individuální závod a spadlo to ze mě. I dál to ve mě trochu zůstávalo, to je jasné, ale první úspěch mi moc pomohl.

Jenže nezůstalo u jednoho úspěchu, sešla se jich spousta, kde vidíte hlavní příčiny téhle skvělé sezony?
Hlavně vydrželo zdraví. To má vždy velký podíl. Také jsem už nechodila do školy a mohla jsem se tomu sportu opravdu začít věnovat naplno. Hodně mi psychicky pomohli rodiče a samozřejmě trenér Ondra Rybář. Cítila jsem za sebou tu jeho oporu. Já potřebuju spolupracovat s někým, kde je naladěný na stejné vlně, on je a jsem moc ráda, že jsem se rozhodla k němu přestoupit.

Stihlo vám už dojít, co všechno jste letos dokázala a hlavně na olympiádě?
Popravdě mi to došlo až v tom týdnu, kdy jsem byla nemocná doma, a já najednou zařvala na celou koupelnu: Ty jo, já mám medaili z olympiády! Přítel se tomu hrozně smál a říkal, že jsem teda blesk. Ale on nemůže chápat, jak my to prožíváme, že nám to dojde až posléze. Někdy až po pár měsících třeba.

Ano, medaili z olympiády už máte, malý glóbus taky a co ten velký pro celkovou vítězku Světového poháru, je to další meta?
Je to samozřejmě můj sen, ale neříkám, že musí přijít už příští sezonu. Někdy v budoucnu třeba. Stejně tak bych chtěla ještě víc medailí z olympiády, ale spolu se mnou takhle přemýšlí mnohem víc sportovců ze Světového poháru. Nikde není psáno, že když jsem teď měla dvě skvělé sezony, že ta další bude opět dobrá.

Vypadáte trochu unaveně, už se těšíte na posezónní odpočinek?
Moc. Těším se hlavně na to, až budu mít jeden den úplně volno, nebudu muset brzo vstávat a budu se moct podívat někam do galerie, udělat si výlet na nějaký hrad a tak. Minulý rok se mi ani nechtělo sundavat běžky, ale tentokrát je moc ráda postavím někam do kouta.

Přitom, když jste se vracela ze Soči, tak jste byla namotivovaná, že byste jela klidně jeden závod za druhým...
Ale to souvisí s úspěchy, když se vám daří, tak odpadá fyzická i psychická únava. Teď už se tolik nedařilo, jak by si člověk představoval, a sčítá se jedno s druhým. Asi jsme všichni rádi, že už je konec. I když nás teď čekají nějaké exhibice doma na mistrovství republiky a v Moskvě, ale to už je spíš pro radost, než abychom tam jeli o nějaké výsledky.

A jak potom budete regenerovat, plánujete nějakou zahraniční dovolenou?
Letos asi ani ne, vypadá to, že budu mít jen tak týden opravdového volna, protože máme hodně sponzorských akcí a dalších povinností. Ale o to víc se třeba uvidím s rodinou a budu ten čas moci věnovat jim.

Podle ohlasů od novinářů z Norska jste se po sezoně hodně obávala, aby se nenaplnila slova kartářky, která vám předpověděla, že na jaře budete těhotná, je to pravda?
Je, kamarádky mě před sezonou přemluvily, abych šla v Jablonci ke kartářce a už tam asi nikdy nepůjdu. (smích) Musím říct, že první dva dny jsem o tom docela přemýšlela a byla z toho přepadlá. Ale dnes si říkám, že to ani není možné, protože s přítelem jsme se pořádně neviděli, ani nepamatuju. (smích)

 

Právě se děje

Další zprávy