Praha – Fantastickou první sezónu završenou účastí mladých cyklistů na týmové časovce na světovém šampionátu v Itálii má za sebou česká kontinentální stáj Etixx-IHNED miliardáře Zdeňka Bakaly.
„Bude těžké tuto sezónu zopakovat, ale pochopitelně se o to pokusíme,“ tvrdí ve velkém rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Kováč, výkonný ředitel kontinentální farmy elitní stáje Omega Pharma-Quick Step. Kováč se nevyhýbá v rozhovoru ani tématům týkajících se české silniční cyklistiky nebo věčného stínu tohoto sportu – dopingu.
První sezona byla nad plán
Co vás vedlo k založení stáje Etixx-IHNED coby farmy Omega Pharma-Quick Step?
Primární myšlenkou je vychovávat mladé kluky pro vrcholnou cyklistiku. Model vymyslel už pár let zpět zkušený manažer Omegy Patrick Lefévère. Bylo mu jasné, že stáje nemohou fungovat jen nákupem hotových jezdců, ale musí si je i vychovávat. A pan Zdeněk Bakala, majitel stáje, souhlasil, že je to správná myšlenka a stáj založil.
Jak hodnotíte první sezónu nového týmu?
Já myslím, že nás všechny překvapilo, jak moc se povedla. Z našeho pohledu dopadla sezóna více než dobře. A to jak výsledkově tak s ohledem na náš primární cíl – vychovávat mladé kluky pro profesionální peloton. Letos si výkony u nás zajistil nováčkovský kontrakt z dvanácti jezdců hned kvartet – Petr Vakoč a Julian Alaphilippe podepsali v Omeze, Louis Verhelst a Florian Senechal pak odcházejí do kontinentálního týmu Cofidis.
Dva týmy v první divizi a dva kontinentální ale zároveň končí kvůli finančním problémům. Jak jste na tom po této stránce vy v Etixxu?
Co byste chtěl slyšet? (Úsměv) Máme velkou podporu v Omeze i dalších sponzorech, není to jen o čistých financích, někteří sponzoři přispívají materiálně. Nemáme neomezený rozpočet, ale snažíme se fungovat efektně a efektivně a to si myslím, že se nám daří.
Takže i pro sezónu 2014 máte rozpočet zajištěný?
Ano.
Příští rok chceme úspěchy zopakovat
Z vaší sestavy odchází čtyři výše zmínění jezdci, kdo je do minimálního počtu dvanácti závodníků nahradí?
Právě jsme podepsali smlouvy s Janem Hirtem a Alvarem Cuadrosem Moratou. Tým bychom ještě rádi doplnili jedním českým závodníkem a jedním ze zahraničí, jednání už jsou ve finální fázi, jména vám ale ještě nepovím.
Nepřemýšleli jste o tom, že byste tým rozšířili?
To by souviselo s tím, že bychom museli tým rozdělit, nyní jezdíme de facto jeden program, jen výjimečně se závody překrývaly, takže dvanáct jezdců nám stačí.
Kalendář Mezinárodní cyklistické federace (UCI) pro rok 2014 už je čerstvě známý, co to pro vás znamená?
Chtěli bychom odjet stejné závody jako letos, vypadl nám tam důležitý týdenní etapák v Thüringenu, který se příští rok nepojede, takže ten budeme muset nahradit.
Na začátku jste řekl, že jste letos závodili nadplán. Jak bude vypadat příští rok, je ve vašich silách výkony a výsledky zopakovat?
Uvidíme, budeme se snažit, abychom jezdili opět na letošní úrovni, ale pravdou je, že máme za sebou výjimečnou sezónu, ve které jsme si nastavili laťku hodně vysoko.
Češi mají kvalitu, ale nesoustředíme se jen na ně
Vaše stáj má sice českou licenci, loni v ní ale jezdilo jen trio tuzemských závodníků. Není to škoda?
Primárním hlediskem pro nás je kvalita, nedávalo by proto smysl mít dvanáct Čechů jen proto, že jsou to Češi, ale nepředstavovat tu závodnickou špičku. Musíme být atraktivní proto, že jsme kvalitní, ne proto, že jsme český tým. Sportovní hledisko je na prvním místě.
Znamená to, že tuzemští jezdci, když pomineme česká známá jména v zahraničních týmech, tu kvalitu nemají?
Tohle od sebe neumím moc oddělit, českou cyklistiku a tu zahraniční, pro mě je to prostě cyklistika. Určitě tu máme v různých věkových kategoriích závodníky světové kvality, ale do detailů se pouštět nechci, protože většinu času trávíme na závodech venku, ne u nás. Nechci to hodnotit, každopádně jsou pro nás pochopitelně i české závody velmi důležité a zajímavé. Ale jak už jsem říkal, ne proto, že jsou to domácí závody, ale proto, že jsou kvalitní.
Každopádně, české závodníky musíte mít nakoukané, i když závody v tuzemsku tolik nejezdíte...
To samozřejmě máme. Myslím, že u nás špičkoví závodníci nechybí a my si z těch mladých vybíráme ty nejlepší. S cyklistikou u nás to určitě není špatné, tenhle sport má u nás svojí úroveň, i když to nemá smysl porovnávat se zahraničním. Prostě cyklistika je v Česku tradičním sportem, ostatně letos je to 130 let od prvních závodů na našem území. Ale ohodnotit kvalitu zázemí, přípravy závodů, to si skutečně netroufám.
Nerad srovnáváte, přesto se to nabízí. Česká stáj farmou té belgické. Jak tento sport funguje právě v tak tradiční cyklistické zemi, jakou Belgie je? Můžete se tam něčemu i přiučit?
Jestli přiučit, to vám nepovím, ale je vidět, že je tam cyklistika jedním z nejpopulárnějších sportů vůbec, stačí se jen podívat, jakou mají závodnickou základnu, kolik fanoušků tam chodí na závody, je to určitě někde jinde, než u nás. Ale třeba si určitě nemyslím, že by to bylo zrcadlově ve srovnání třeba český a belgický hokej. Cyklistika u nás prostě svojí kvalitu a tradici má.
Spolupracujete s českých cyklistickým svazem?
Pomáhali jsme zajišťovat evropský juniorský šampionát u nás a také se starali o reprezentaci na MS a myslím, že k oboustranné spokojenosti.
Lidi znají právě hokejový, či fotbalový skauting, jak vypadá výběr závodníků pro cyklistickou stáj?
Je to o síti kontaktů s lidmi z tohoto sportu, které neustále udržujete, rozšiřujete. Není to jen o jednom člověk, který by vybíral a rozhodoval, je to větší síť spolupracovníků.
Padrnos a Andrle? Velký přínos pro tým
To asi třeba dokládá příchod mladého Španěla Alvara Moraty. Předpokládám, že k tomu napomohly kontakty vašeho sportovního manažera Reného Andrleho ve Španělsku...
René v tomto příchodu hrál samozřejmě svojí roli, ale řekl bych, že hlavně tu ze své pozice sportovního manažera, která je pro chod týmu klíčová.
Jak vlastně hodnotíte přínos jeho a Pavla Padrnose, dvou zkušených bývalých jezdců, kteří jsou nyní sportovními řediteli vaší stáje?
Je nezpochybnitelný. Oba jsou ve světě cyklistiky obrovskými osobnostmi, jsou nesmírně zkušení, jejich přínos pro tým nelze hodnotit jinak než kladně.
Takže se dá říct, že dobrý závodník má všechny předpoklady pro to, aby se stal dobrým sportovním ředitelem?
Myslím, že tak snadné to nebude. Každopádně jsou oba ukázkovými typy toho, jak přenést své závodní zkušenosti do manažerských rolí.
Zmínil jste jejich velká jména ve světě cyklistiky. Vzhlížejí k nim vaši mladí závodníci?
Tohle má dvě stránky. To, jakými jsou osobnostmi a to jak, se svými zkušenostmi umí nakládat. Jejich poznatky k trénování, taktice jsou nesmírně důležité, je vidět, že oba cyklistice skutečně rozumí, jejich role v závodech je jednoznačně klíčová.
Navíc oba mají hodně výrazný smysl pro humor, takže umí navodit i dobrou náladu v týmu.
To by bylo hrozně málo, devadesát procent jejich přínosu je v obrovské odbornosti, kterou v učebnicích nenajdete. Dobrá nálada a pohoda v týmu byla každopádně také důležitá, hlavně v první polovině sezóny, kdy se jezdí v hodně ošklivém počasí.
Mladí se učí od zkušenějších
Pomáhá cyklistice u nás i to, že poslední dva roky se českým cyklistům výrazně daří na velkých závodech?
Určitě, tyhle hvězdy přitahují pozornost, to jsou ty hvězdy, kterým se chtějí mladí vyrovnat.
Pomohlo českým klukům, že v Omeze měli své dva krajany v osobách Zdeňka Štybara a Františka Raboně?
V tom, že měli vzor určitě. Ale jestli je to Štybar z Omegy nebo Kreuziger ze Saxa, to bych neřešil.
Myslel jsem to tak, jestli krajanům nepomáhali, coby zkušenější závodníci?
Nějaké to know-how tam určitě najdete, i kdyby jen v tom, že naši kluci se na společných týmových kempech dívali na práci zkušenějších jezdců z blízka. Ostatně to je podle mne to, co přinášíme české cyklistice, možnost sledovat elitní cyklistiku zblízka.
Zažil jste závodní atmosféru i vy osobně nebo jste vše sledoval zpovzdálí?
Minimálně z padesáti procent jsem byl přímo u centra dění, při závodech. Je to velká zábava, ale také dřina a to i pro realizační tým, ne jen pro jezdce. Jezdíme navíc bez vysílaček, což je úplně něco jiného, než na co jsou zvyklí fanoušci ze závodů jako je Tour de France, Giro nebo Vuelta. Určitě nejsem z těch, co tvrdí, že závodění s nimi je ježdění bez mozku, podle mého jsou pro bezpečnost závodníků hodně důležité, ježdění bez nich je pochopitelně více o citu a instinktech.
Z tohoto pohledu se dají brát vaše závody také pozitivně. Mladí kluci se naučí jezdit bez vysílaček, což jim profipeloton může jen a pouze pomoct.
Přesně tak, ale jak říkáte, musí se hlavně naučit závodit. Je rozdíl v počtu jezdců v našem pelotonu a pak v tom profesionálním, kde na závodech Grand Tour jezdí pohromadě dvě stě kluků.
Mezi vaše úspěchy jistě patří i fakt, že jste se coby kontinentální juniorský celek dostali mezi formace pro týmovou časovku na světovém šampionátu. Jak těžké je ohlídat tu šestici závodníků, která se často nadělí, jelikož pro pořadí je důležité, aby cílem projela první čtveřice?
V první řadě to bylo pro nás ve Florencii obrovským zážitkem, jet historickým centrem tohoto italského města. Na druhou stranu jsme si moc neužili, protože nám právě spadl jeden z kluků, kteří odpadli, takže jsme ho museli nakonec naložit do auta. Není to snadné, protože když vám právě někdo takhle lehne, je to hodně náročné zkoordinovat a ohlídat.
Vy jste zůstali ve Florencii celý týden šampionátu, jak se vám líbil hlavní závod mužů?
Ano, zajišťovali jsme chod české reprezentace, takže jsme tam byli celý týden. Hlavní závod byl extrémně náročný, my ho jeli se třiadvacítkou o den dříve a ten okruh byl těžký už na suchu, natož pak na mokru. Představit si, že bych to jel sám moc nedovedu, asi bych projel hodně patníků. Hobby cyklistika a ta profesionální jsou prostě zcela odlišné, i když se jedná o jeden sport.
Doping? Zájem o cyklistiku neklesá
Kromě jiného má cyklistika ještě jeden velký problém, který se jmenuje doping. Jak moc dle vás škodí vašemu sportu?
Doping není pozitivní pro žádný sport. V cyklistice je ale nejvíce dopingových kontrol ze všech sportů, je v tomto ohledu nejvíce sledovaný a první na ráně, takže každý dopingový prohřešek je ohromně zvýrazněný. Je to negativní záležitost, na druhou stranu i přes to všechno nevidím, že by klesal zájem o cyklistiku, je třeba toto téma hodnotit z různých pohledů. Doping je špatná věc, do sportu nepatří, tečka. Ale teď je třeba hodnotit i ty dopady, co je pravda a co je jen omáčka.
Nemyslíte si, že ale mnozí sledují cyklistiku právě jen kvůli dopingu? Aby mohli po dalším pozitivním testu opět ukázat prstem a říct, další přistižený cyklista?
Já to takhle nevnímám a myslím, že to tak není. Myslím, že mnohým je stále více jasnější, že ty největší dopingové prohřešky jsou staré více než deset let a je trochu nefér je spojoovat se současností.
Ano, to je sice pravda, ale například případ Alberta Contadora tak starý zase není...
Moje základní poznání je takové, že na toto téma jsou vznášeny poměrně razantní výroky převážně lidmi, kteří o tom nic neví.
Příliš obrazu cyklistiky nepomáhalo ani její bývalé vedení v čele s Patem McQuiadem. Vnímáte nedávnou změnu v čele UCI jako krok správným směrem?
Vnímám to, že se chce UCI k celé problematice stavět otevřeněji, vysvětlit hříchy minulosti do maximálních detailů, být prostě vůči veřejnost transparentnější, vysvětlit jak doping fungoval a funguje, jak proti němu chtějí bojovat, což by mělo určitě pomoct a prospět. I když je to jen můj dojem z dálky, do vysoké politiky zasahovat nechci, nemám ambice se v tomto prostředí pohybovat.
Zmínil jste, že odliv fanoušků kvůli dopingu nevnímáte, jak je to se sponzory?
To je jiná věc, globálně to nepopíšu, ale byli někteří sponzoři, kteří o dopingu mluvili, poukazovali na něj. Ale neumím to bagatelizovat, je to hodně individuální. A co se týče ještě jednou těch fanoušků – čísla sledovanosti velkých závodů hovoří jasně, cyklistika rozhodně méně sledovaná není, naopak.
To souhlasím, na druhou stranu tomu hodně pomohla hlavně letošní Tour a výkony Romana Kreuzigera na ní.
S tím se dá jen souhlasit. Právě proto platí to, co jsem řekl výše.
