„Nebál jsem se ani těžkých kroků.“ Čech líčí senzační úspěch, zlato mu přijde šílené

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

České sportovní fanoušky dojal v poslední srpnovou neděli příběh Matěje Lukeše. Ve 24 letech se stal v Číně mistrem světa v moderním pětiboji a v cíli emotivně hlásil: „Tohle je pro moji rodinu!“ Mámu mu před pár lety vzala rakovina, táta od loňského roku statečně bojuje s handicapem. Lukeš mu však zlatou medaili ukáže osobně až za nějaký čas.

Prozraďte, kde jsem vás při rozhovoru týden po zisku titulu světového šampiona zastihl?

Cestujeme s přítelkyní po Vietnamu, zrovna jsme přelétali do jiné části. Objevujeme tuhle zemi.

Vaší přítelkyní je španělská pětibojařka Laura Herediaová. Dlouho dopředu jste měli v plánu, že po MS v Číně ještě v Asii zůstanete?

Ano, přítelkyně to vymyslela dlouho dopředu, byli jsme takhle domluvení. Se zlatem se úplně nepočítalo, ale jeli jsme dál podle plánu. Kdybych to věděl dopředu, tak možná pojedu rovnou domů slavit. Nicméně takhle to bylo domluvené, asi je to dobře. (úsměv)

A jak si dovolenou po sportovním vrcholu sezony užíváte?

Už jsem začal mít roupy a zachtělo se mi něco dělat, třeba jít si zaběhat. Vydržel jsem pět dní bez toho, ale už je to dlouho. Ty absolutní pozávodní pocity jsem vlastně úplně přeskočil, protože hned na druhý den ráno jsme jeli. Největší relax už jsme si s přítelkyní užili a teď bych chtěl tu aktivnější dovolenou.

Dva špičkoví sportovci na dovolené asi nevydrží dlouho úplně v klidu, že?

Prokládáme to turistikou, ale zároveň oba víme, že ten absolutní odpočinek je po sezoně potřeba, i když se do něho musíme nutit. Teď už si možná půjdeme ráno vyklusat nebo skočíme do posilovny, trochu se protáhnout.

V cíli zlatého finále jste říkal, že se cítíte, jako byste se někde vznášel. Pořád máte podobné pocity?

Určitě mi to ještě úplně nedošlo, tím jsem si jistý. Jak jsem říkal, hned jsme utekli, takže samozřejmě jsem šťastný, ale zároveň to nijak extra neprožívám. Myslím, že až se vrátím do Česka, tak mě to zase trefí.

Jste první český mistr světa v pětiboji po 24 letech. Jak si toho vážíte?

Extrémně! Vážím si práce, kterou jsme jako celý tým udělali, co všechno jsme pro to obětovali. A vážím si toho, že jsme se nebáli těžkých kroků. Vyšlo to přesně tak, jak jsme chtěli. Šance na to je tak jedna ku tisíci, ale nám to prostě vyšlo.

Měl jste hodně reakcí a gratulací, třeba i od nových fanoušků?

Na to, že jsem pětibojař, tak jich bylo extrémně moc. Rozhodně jsem ještě všem neodepsal, i když jsem se opravdu snažil. Fakt je toho hodně.

Fanoušky na sociálních sítích dojalo, jak jste v cíli mluvil o své rodině a o tom, že vítězství je pro ni.

Bez rodiny bych tady nebyl, takže podle mě by to takhle měl mít každý.

Jak to v Česku prožívali? Se zlatem na krku jste zdravil tátu, tři mladší bratry, babičku, dědečka, tetu, bratrance a sestřenice.

Dostával jsem postupně gratulace i zprávy o tom, jak vypadaly oslavy. Zdá se, že všechno proběhlo, jak mělo, těším se, jak to s nimi ještě oslavím já. (úsměv) S tátou jsem si volal krátce po závodě a mám to trošku v mlze. Doma si pořádně popovídáme.

Jak je na tom táta Tomáš? Vloni měl při duatlonu nehodu na kole a po těžkém zranění si musel zvykat na vozíček. V Číně jste mluvil o tom, že on je ten největší hrdina.

Táta je fakt neuvěřitelný! Za rok zvládl progres, který ostatní lidi v jeho situaci dají třeba za pět nebo i více let. Hlavně mentálně. Když jsem za ním chodil do nemocnic a rehabilitačních center, viděl jsem spoustu lidí zlomených psychicky. Je to hrozná životní změna. Táta je ale tak tvrdohlavý nebo nad věcí - nevím, jak to říct. Prostě se z toho nepos*al, vzal to jako další životní výzvu. Spoustu věcí se naučil sám metodou pokus-omyl. Za necelý rok zvládl být víceméně soběstačný, dokáže se pohybovat po bytě, jezdit sám autem.

Matěj Lukeš na MS 2026 v moderním pětiboji v Číně

Matěj Lukeš slaví vítězství na MS 2026 v moderním pětiboji v Číně.

Matěj Lukeš slaví se španělskou přítelkyní Laurou Herediaovou vítězství na MS 2026 v moderním pětiboji v Číně.

Zobrazit
10 fotografií

A s velkou chutí se prý vrací ke sportu.

Je to tak, pořád mi hlásí, kolik už najezdil na handbiku. Jsou to stovky kilometrů. K tomu vyhlíží para kajak, je to šílené. (úsměv) Po tom, co se mu stalo, jsem myslel, že se o něj budeme muset starat každý den. Bůhvíjak dlouho, možná navždy. Ale během pár měsíců si nemusíme za ten den ani zavolat a vůbec o tátu nemám strach.

Mámu vám vzala rakovina, když vám bylo osmnáct. V rozhovoru pro magazín Reportér jste říkal, že jste neměl čas přemýšlet, musel jste být oporou pro mladší bratry. Změnilo vás to i ve sportu?

Dokážu díky tomu skvěle zvládat neúspěchy nebo situace, kdy se mi zkrátka nedaří. Podle mě není náhoda, že všechny své úspěchy jsem zvládl těsně po tom, co jsem něco zkazil. Třeba jsem prohrál první šerm nebo jsem spadl na překážkové dráze… Pak je to pro mě jednodušší, zavřu se do svého tunelu. Je mi jedno, jestli skončím jedenáctý nebo dvanáctý, prostě krok po kroku jedu.

Tohle jste se naučil sám?

Nemusel jsem se to učit, nějak mě to naučilo samo. (úsměv)

Pojďme teď k šampionátu. V jaké pozici jste před ním byl? Coby obhájce bronzu z loňského roku a coby jednička ve světovém žebříčku…

Do každého závodu jdu s tím, že chci postoupit z kvalifikace. To je pro mě to nejtěžší, tam se to může opravdu extrémně zkazit. Tenhle šampionát to ukázal znovu, hodně velkých jmen a exmistrů světa nepostoupilo. Je to velké síto. A jinak jsem do toho šel s tím, že bych chtěl udržet tu jedničku v žebříčku, což nebylo jen v mých rukách. Naštěstí i další výsledky mi nahrály tak, že jsem náskok ještě navýšil.

Přímo výsledkový cíl jste neměl?

Nekladl jsem na sebe extra velký tlak. V uvozovkách na tomhle MS v našem dlouhodobém cíli až tak nezáleželo, vše směřujeme k olympiádě v Los Angeles. Ale to, že jsem si splnil sen být světovým šampionem, je neuvěřitelné. Přesto budou nejdůležitější příští dva roky.

To, že jste ve světovém žebříčku první, hraje roli směrem k olympiádě?

Ne ne, vzhledem k olympiádě mám pořád stejně bodů jako třeba vy. (úsměv) Máme oba nulu, kvalifikace začíná až příští rok. Ale chtěl jsem tu jedničku udržet do konce roku, považuju to za velký úspěch. Můžu si to odškrtnout.

Jak jste na MS prožíval samotné finále?

Před kvalifikací jsem byl nervózní, to bylo nejhorší. Zato před finále jsem to psychicky zvládl skvěle. Šel jsem na nejlepšího šermíře a pravděpodobnost porazit ho byla malá. Nepovedlo se to, dostal jsem jako malý kluk, ale pak jsem byl o to klidnější. Žádná taktika, všude maximální výkon. Byl jsem v tom svém tunelu a myslel jen na sebe. Každá pozice se počítá, přesně takové nastavení je potřeba. A že to vyšlo až takhle na zlato, to mi přijde šílené.

V šermu máte největší rezervy? Takhle jste to aspoň popisoval i vloni při bronzovém šampionátu v Litvě.

Je to různé sezonu od sezony. Teď v Číně v kvalifikaci mi šerm zase naopak pomohl. V minulé sezoně byla mojí nejslabší stránkou střelba, nějak se to střídá.

Po olympiádě v Paříži zmizel z programu moderního pětiboje parkur s koněm, nahradila ho překážková dráha. Sedlo vám to? Podle bronzu a zlata z MS se zdá, že ano.

Očividně jsem ten přechod zvládl mezi nejlepšími, v samotné překážkové dráze jsem třeba v první třetině světového pole. Ale nejsem z té změny vůbec šťastný. Jen jsem sklopil klapky přes oči a pořád jsem trénoval naplno. Nenechal jsem se tím extrémně znechutit. Pro starší to bylo těžší, mladší zase asi neměli ještě takovou výkonnost, takže ve výsledcích mi ta změna pomohla. Ale že bych za to byl šťastný, to ne.

Byla to obrovská revoluce tradic vašeho sportu. Jaké je to v praxi, když se člověk roky něčemu věnuje a najednou přijde taková změna?

Opravdu extrémní změna. Mně to ještě vyšlo tak, že jsem dělal už v juniorech jeden rok překážkovou dráhu, přičemž předtím jsem jezdil na koni. Po přechodu mezi dospělé jsem znovu jezdil na koni, to byla totiž olympijská sezona. A teď už děláme všichni překážkovou dráhu.

Mám pocit, že s tím nesouhlasí většina pětibojařů, ale asi nic nenaděláte, že?

Nějak jsme se jako sportovci snažili dát s tím nesouhlas, ale ti nahoře si dělají, co chtějí. Aspoň v té době to tak bylo a bůhví, co bude dál. My jsme rádi za každou sezonu, která připomíná tu předchozí.

Bude důležité, jak nový formát uspěje na olympiádě v Los Angeles?

Myslím, že letos v prosinci se bude na Mezinárodním olympijském výboru rozhodovat, jestli pak na té příští olympiádě v Brisbane 2032 vůbec budeme. Takže úspěch nebo neúspěch nové disciplíny v Los Angeles už na to nebude mít ani vliv.

Jak je na tom pětiboj v Česku?

To zase musím říct, že touhle změnou je pětiboj určitě lepší pro mladou generaci. Začínají totiž dělat kompletní pětiboj v mnohem nižším věku, na opičí dráhu mohou být nějak připraveni i z tělocviku. Máme teď podle mě mladších pětibojařů mnohem více, i když přesná čísla nevím. Minimálně v Praze na Julisce je náš sport celkem vyhlášený.

Vy jste při dospívání vybíral mezi pětibojem a triatlonem, že?

Ano, rozhodoval jsem se asi v patnácti. Za mě to bylo tak, že se disciplíny přidávaly postupně - nejdříve plavání a běh, pak střelba, pak šerm a pak teprve koně. Šerm se přidával, když mi bylo patnáct, a už nešlo dělat pětiboj dohromady s triatlonem. Věděl jsem, že český pětiboj je ve světové špičce, že často bojuje o světové medaile, tak proto jsem se rozhodl pro něj. Asi dobrá volba. (úsměv)

Vida, teď můžete takhle světovým zlatem motivovat vy.

Hrozně v to doufám! Už jsem dostal i nějaké takové zprávy od tatínků nebo maminek mladých pětibojařů a jsem za to strašně vděčný.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj