Rusové jsou trestáni za to, že jsou Rusové. Seká se to šmahem, říká Štovíček

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
12. 3. 2021 6:20
Na blížících se olympijských hrách neuslyší vlastní hymnu a nesmí závodit ani pod národními barvami. Ruští sportovci po šesti letech od odhalení systematických podvodů jejich antidopingové agentury RUSADA stále pykají a šéfové jednotlivých disciplín hledají cesty, jak se očistit v očích zbytku světa.
Jan Štovíček
Jan Štovíček | Foto: DVTV

Expert na sportovní právo, právník Jan Štovíček, v rozhovoru pro Aktuálně.cz radí Rusům angažovat do čela boje s antidopingem nějakou výraznou osobnost  sportovní historie. Časté střídání šéfů RUSADA nebo podezřelé stahování sportovců ze závodů nepůsobí podle něho věrohodně.

Už je to šest let, co se rozběhla kauza systematického ruského dopingu, a její důsledky stále trvají. Přijde vám, že už se Rusové polepšili?

Je těžké hodnotit, jak vypadá jejich systém. Spíš mě mrzí, že to dopadá na ruské sportovce, protože zdaleka ne všichni jsou dopingoví hříšníci. Bere se to šmahem. Nikdy jsem nebyl pro kolektivní vinu a kolektivní trestání. Mám dojem, že teď je to tak, že jsou ruští sportovci trestaní jen proto, že jsou Rusové. Nejsem žádný rusofil, ale tohle podle mě správné není. Nedokážu úplně posoudit, jak jsou na tom z hlediska nápravy. Věřím, že dobře, protože ten tlak na ně je obrovský.

Potrestaní jsou sportovci například tím, že na velkých akcích nesmí startovat pod vlajkou své země, ale i Rusko jako takové, protože nesmí pořádat vrcholné podniky. Jak se na to díváte?

Je to škoda. Znám tu situaci z motosportu, kde se budou rušit šampionáty v motokrosu a superbicích v Rusku, a to v době, kdy chybí pořadatelé, protože řádí covid. Teď pomalu nebude kde závodit. Pojede se ve Španělsku, ve Španělsku a ve Španělsku, což asi není to, co by fanoušky zajímalo. Nejsem z toho šťastný, ale trest tam je a musí se nechat doběhnout. Věřím, že už to skončí a začne se od čistého stolu.

Sportovní arbitráž CAS, kde jste sám v minulosti jako rozhodce působil, v prosinci zkrátila Rusům tuhle klatbu na polovinu, tedy na dva roky. Vítáte to?

Ano, vítám. Považuju to za rozumné rozhodnutí, některé z těch arbitrů znám, vím, že to jsou rozumní lidé, u kterých vím, že kdyby nenastaly důvody pro zkrácení trestu, tak by to nikdy neudělali. Další protahování kauzy by bylo nepřiměřené trestání jednotlivých sportovců.

Rusové teď musí splnit řadu podmínek, aby je Světová antidopingová agentura WADA opět uznala jako řádné partnery v boji s dopingem. Přiznat vinu, vypracovat plán antidopingové reformy a podobně. Mají šanci se do dvou let takhle očistit?

Je to reálné. Mají zájem se očistit, je tam velký tlak ze strany samotných ruských sportovců, aby mohli závodit pod národní vlajkou. Někdy je to až absurdní. Třeba ve formuli 1 se vedou debaty o tom, jestli může ruský jezdec Nikita Mazepin jezdit v autě, které designem předního křídla připomíná ruskou trikoloru. To jsou zbytečné bizarní situace. Věřím, že Rusové udělají všechno pro to, aby podmínky splnili.

Pak tu ale máte takové události, jako že je nový šéf Ruské antidopingové agentury Jurij Ganus náhle odvolán poté, co se pár měsíců před tím pustil do ostré kritiky vedení ruského sportu i samotného prezidenta Vladimira Putina. Jaký to na vás dělá dojem?

To moc věrohodně a transparentně nepůsobí, to je pravda. Je to podivné. Ale je to dáno i politickým systémem, v čistých demokraciích to funguje jinak než ve státě, jakým je Rusko. Souhlasím s tím, že právě tady je největší deficit, není to u těch sportovců a týmů, ale ve vedení. Pomohlo by, kdyby vsadili na nějakou osobnost, která je ze sportovního světa známá a politicky nezávislá. Nějaký úspěšný olympionik například. Aby to byla nová tvář ruského boje proti dopingu.

Působíte i jako člen etické a legislativní komise biatlonové IBU. Jak tam rezonovala lednová historka, kdy Rusové rychle stáhli 37 biatlonistů z národního poháru, když se dozvěděli, že mají na závody dorazit dopingoví komisaři?

Nevypadá to dobře. Zabývá se tím speciální biatlonová vyšetřovací jednotka, nemám moc detailních informací o tom případu, ale je to samozřejmě podezřelé. Na druhou stranu musím říct, že když přijedu na biatlonové závody, potkám tam spoustu sportovců z Ruska, o kterých jsem přesvědčený, že nedopují, nemají k tomu důvod. Nejde všechny hodit do jednoho pytle. Každý by se měl probírat zvlášť.

V lednu také vyšla zpráva vyšetřovací komise, která potvrdila podvody předchozího vedení biatlonové unie v čele s Andersem Bessebergem, který mimo jiné kryl právě ruský doping. Šéf českého biatlonu Jiří Hamza se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že by byl rád, aby to už byla poslední tečka za tou kauzou a všichni se mohli soustředit na budoucnost. Myslíte si, že to tak bude?

Vím, že tenhle názor má, a říkal jsem mu, že si myslím opak. Závěry, které v té zprávě jsou, nemohou nechat chladnými třeba orgány činné v trestním řízení v jednotlivých zemích. Já se obávám, že bude tečka maximálně ze strany IBU, ale rezonovat to bude dál.

Od ledna platí nový antidopingový kodex. Zpřísňovala v něm WADA nějak tresty za prohřešky?

To ne, myslím, že už tak tam byly tresty nastavené poměrně tvrdě, takže z tohoto pohledu tam teď žádná novinka není - snad kromě nových přitěžujících okolností při podvodech a nálezu vícero zakázaných látek. Naopak se zmírňovalo tam, kde vysoké tresty moc nedávaly smysl.

Asi narážíte na diskutované zmírňování trestů za užití lehkých drog, tedy marihuany nebo kokainu, že?

Je to tak. Snad každý chápe, že to nejsou látky, které by nějakým způsobem zvýšily výkonnost. Spíš to má rekflektovat to, že i sportovci jsou jen lidé. Obzvlášť ti mladí občas uklouznou a uchýlí se k tomu. Nebylo by spravedlivé jim dávat tresty na čtyři roky zákaz činnosti jako za užívání anabolických steroidů. Řešil jsem to v minulosti, ať už jako soudce nebo jako advokát i dokonce jako žalobce v mezinárodní federaci, a vždycky jsme došli k tomu, že to nebylo užití k podpoření sportovního výkonu.

Ale zato jste určitě slyšel spoustu originálních výmluv sportovců…

Ano, objevovaly se tam obhajoby typu, že se dotyčný líbal se servírkou, která měla kokain na dásních, což byla slavná obhajoba tenisty Richarda Gasqueta. To pak člověku opravdu přijde zbytečné se tím zabývat. Trest je teď nastavený rozumně, jsou tam tři měsíce, když je droga užita mimo soutěž. Když je nalezeno malé množství metabolitu v moči, má se za to, že to bylo mimo soutěž. Trest se dá snížit až na měsíc, pokud sportovec absolvuje školení proti užívání návykových látek.

Sleduji teď případ parkuristky Sáry Vingrálkové, proti které se strhla vlna nenávisti poté, co administrativa ČOV protiprávně zveřejnila rozhodčí nález ohledně jejího případu. To strhlo lavinu nenávistného volání po odvolání a přísném čtyřletém trestu, což je při minimálním množství metabolitu nalezeného ve vzorku zcela zbytečné a ve finále jí byla pozastavena činnost na dobu delší, než jaký by jí hrozil reálně trest za tento prohřešek.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
Další zprávy