Praha - Podruhé už bych do toho nešla. Netušila jsem, co se na nás řítí. Ale mám čisté svědomí. Já nic neukradla a nevím o tom, že by tam někdo něco ukradl.

S odstupem pěti let právě takhle hodnotí Kateřina Neumannová své působení v roli prezidentky organizačního výboru MS 2009 v klasickém lyžování. Proběhlo v Liberci, utopily se v něm dvě miliardy z veřejných rozpočtů, a přesto na jeho konci zůstaly neproplacené faktury za více než 100 milionů korun.

Mnozí podnikatelé z Liberecka dodnes Kateřinu Neumannovou proklínají, podle mnohých ohlasů lze soudit, že veřejnost obecně změnila znaménko v hodnocení bývalé šampionky. Najednou je z ní princezna s černou šmouhou na čele...

O svém angažmá u MS 2009 v Liberci hovoří Kateřina Neumannová ve druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz.

V té první šla řeč o olympiádách, pocitech vítězů a také o dopingu. I o tom, že o jeho užití Neumannová sama uvažovala. První část rozhovoru čtěte PRÁVĚ ZDE.

Kateřino, jste narozená 15. února, stejně jako Jaromír Jágr, takže jste narozeniny několikrát oslavovali na olympiádách spolu. Jaké to bylo?

"Tady vás asi zklamu. Nějaký ten společný dort v českém olympijském domě vždycky proběhl, ale probíhalo to víceméně formálně, protože já ani Jarda jsme ještě nemívali odzávoděno, tak žádné opravdové oslavy neprobíhaly."

Vy jedete do Soči komentovat, Jaromír bude pořád hrát hokej...

"Jarda je úžasný talent od pánaboha, bylo mu dáno, i to, že jeho tělo ty tréninkové dávky pořád zvládá. Obdivuju jeho mentální sílu, pořád má chuť celý ten kolotoč tréninků a zápasů absolvovat, mě už to ubíjelo. Ale je fakt, že hokej je hra, takže trochu jiná, možná trochu zábavnější záležitost než ty moje kilometry, které si musíte odběhat."

Když už jsme naťukli ty oslavy... O olympijských vesnicích a sexuálních orgiích, které se v nich mají odehrávat, se vyprávějí legendy. Oprávněně?

"Tak to nemůžete čekat, že tady budu něco takového potvrzovat. Takhle to určitě není, ale pamatuju si třeba na Lillehammer, tam byla možnost potkávat se s jinými sportovci a poslední čtyři dny olympiády už jsem nezávodila... Tak když je člověk mladý a okolo jsou mladí lidé... Neříkám orgie, ale nějaké večírky proběhly, vznikala přátelství, vztahy. Bylo to úplně stejné jako třeba ve světě studentů. Ke konci akce odpadá stres, lidi se potřebují odreagovat. Ne že by tam jeli kvůli pařbám a večírkům, ale spíš je to taková kompenzace na závěr, na to je mejdan ideální ventil. Já jsem ovšem ve své kariéře postupně čím dál víc směřovala k těm nejlepším umístěním, a proto jsem se od ostatních trochu izolovala. Ne že bych je nechtěla vidět, ale potřebovala jsem se koncentrovat a minimalizovat nebezpečí, že třeba od někoho něco chytnu. Takže ve vesnici jsem byla naposledy v Lillehammeru. A vlastně ještě v Naganu."

Polobůh Jaromír a proklínaná Kateřina

Zmínili jsme Jaromíra Jágra. Toho dnes veřejnost vnímá jako sportovního poloboha, zato vy jste si podobné renomé mohla užívat naposledy před pěti lety. Od MS v Liberci vás lidé vnímají přinejmenším rozporuplně. Vyčítáte si dnes, že jste do toho šla?

"S tím, co se stalo, už nic nenadělám. Do mého života už to vždycky nějak patřit bude. Jak člověk stárne, měl by spíš litovat toho, co neudělal, ne opačně. Byla to pro mě silná životní zkušenost, i po té negativní stránce mě to ale posunulo někam dál. Kdybych se znovu historicky ocitla v tom bodu a věděla to, co vím teď, kdybych věděla, co se bude dít, tak by to rozhodnutí asi bylo jiné."

Říkáte: kdybych věděla, co vím dnes. Uznáváte, že vám tehdy chyběly manažerské zkušenosti?

"Myslím si, že i kdyby v té roli byl někdo jiný, dopadlo by to velmi podobně. Já ani nikdo jiný do té doby nemohl odborně znát celé pozadí, v tu chvíli se nedalo přesně vyčíslit, co všechno bude šampionát stát, co bude třeba zajistit a jak jsou nastavené příjmové složky. Kdybych tenkrát měla ty informace, co všechno se na nás řítí za problémy kolem areálů, že to bude nutné zaplatit a že na to nikde nejsou plánované peníze, tak bych do toho nešla. Ani já, ani nikdo jiný to nemohl nikde sehnat."

Šampionát původně připravoval jiný organizační výbor vedený Romanem Kumpoštem. Došlo k silovému zásahu ministryně školství Dany Kuchtové, která ho odvolala a dosadila vás. Nastala "válečná" situace plná mediálních přestřelek, řada lidí, co šampionát do té doby chystali, na protest svou činnost ukončila... Do jaké míry tato situace napomohla průšvihu, kterým to celé skončilo?

"Já se pořád ohrazuju nad tím, že to byl neúspěch. Ekonomicky to úspěšné nebylo, ale po organizačně-sportovní stránce nikdo žádné výtky neměl, po téhle stránce šampionát úspěšný byl. A k té personální obměně: každý je nahraditelný, nepříjemné bylo, že ti, co odcházeli, nám nepředali řadu informací. Problém nám to dělalo v přechodném období, kdy navíc probíhal test před MS, závody Světového poháru, kdy jsme museli dovážet sníh, tam to bylo složité. Ale pak už to myslím na samotné MS vliv nemělo."

Jednala byste dnes třeba s lidmi jiným způsobem než tehdy?

"Nemyslím, že bych měnila něco zásadního. Já kvůli MS hodně cestovala do zahraničí, řadu kompetencí jsem předala manažerům, byť zodpovědnost byla vždycky moje. Ale osobně jsem nemohla být u všeho."

Atmosféra údajně byla velmi vyhrocená. Jedna z vašich asistentek prý skončila dokonce na psychiatrii...

"Tak o tom nic nevím, to už jsou asi nějaké pohádky."

Veřejnost vás každopádně začala vnímat jinak než dřív. Jak jste se s tím vyrovnávala?

"O co výš se člověk v životě dostane, o to větší je pak logicky výška, ze které může padat. Někdo prožívá průměrný život, sinusoida jeho vzletů a pádů je placatá, to já ji mám hodně zubatou."

Reagují na vás lidé, třeba na ulici?

"Tam, kde se pohybuju, se s ničím problematickým nepotkávám. Je mi jasné, že kdykoli mi to může někdo připomenout, ale do práce, kterou teď dělám, se to nijak nepromítá."

V první části rozhovoru už jste zmiňovala, že třeba vaše ruské soupeřky našly uplatnění v politice. Vy jste byla v intenzivním kontaktu s Václavem Klausem, Mirkem Topolánkem.. Chystala jste se na něco podobného?

"Já jsem s politiky v kontaktu stále. Nicméně vždycky jsem byla vyhraněná tak, že do politiky nepůjdu. Byť časem se některé silné názory posouvají do roviny nikdy neříkej nikdy."

Berete to po MS v Liberci tak, že máte na čele vypálený cejch, a tahle kariéra je tedy uzavřena?

"Jestli to tak někdo vnímá... Já takhle nepřemýšlím. Kdyby nebylo Liberce, možná bych byla oslovena na nějakou funkci, řekněme, sportovně-politickou, ale těžko dneska řešit, co by bylo kdyby. Necítím žádnou újmu."

Spílají mi, to chápu. Já jim nepomůžu

Vmanipuloval vás do role šéfky organizačního výboru váš tehdejší životní partner Josef Jindra?

"Takhle bych to nenazvala. Určitě měl silný vliv na to, že jsem se do té funkce dostala. Ale byla jsem dospělý, svéprávný člověk, mohla jsem říct ne. Já už s ním nežiju. Ale je pravda, že nebýt jeho, tak bych tu práci nevzala."

Situace kolem MS i po jeho skončení byla velmi dramatická. Neměla jste obavu, že vás začne stíhat policie?

"Do určité míry jsem s tím počítala, ale zároveň jsem věděla, že já osobně mám čisté svědomí. Že u mě na kontech, v trezoru ani nikde jinde nic z Liberce neskončilo."

Ani na jiných kontech?

"Ne, ne, ne!"

Veřejnost vnímá celou věc tak, že akce, v níž se utopily 2 miliardy z veřejných rozpočtů, byla dramaticky předražená. A stejně skončila s tím, že jste neproplatili faktury v úhrnné výši přes 100 milionů korun. Tak kam ty peníze tekly?

"Přece do organizace šampionátu. O žádných jiných nevím. A pokud někdo ví, tak ať na to poukáže, s tím nemám problém. K tomuhle tématu už se vůbec nechci vracet. Já osobně mám absolutně čisté svědomí a v období, kdy jsem tam byla, nevím o ničem, že by se tam něco takového dělo."

Jak se stalo, že po MS zůstala ta stomilionová "sekera"?

(pohoršeně) "Já myslela, že jste se chtěl bavit o olympiádě, a ne o pět let starých věcech. Nejsem na to připravená, nemám po ruce ta čísla... Ale obecně: Peníze se  nainvestovaly do organizace šampionátu. A příjmy, které jsme očekávali, se zdaleka ne všechny naplnily. Ta akce pak jednoho dne skončí - a už prostě není možnost dostat ty peníze zpátky."

Spoustě drobných podnikatelů z Liberecka ten stav, kdy jim nebyly proplaceny faktury, způsobil velké problémy. Jste s těmi lidmi v kontaktu, komunikujete nějak?

"Že mi to ti lidé vyčítají, tomu vcelku rozumím. Já je chápu, je mi jich velmi líto, ale v kontaktu s nimi nejsem, nevím, k čemu by to bylo. Já osobně jim pomoci neumím."

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz