


Zdena Koubková byla ve 30. letech minulého století na krátký čas jednou z nejznámějších sportovních tváří Československa. V bězích na 800 a 1000 metrů překonala atletka s obrovským potenciálem dokonce světový rekord. Ale ve svém těle se necítila dobře. Až vyšlo najevo, že je muž.

Dnes, 12. června 2026, uplynulo přesně 40 let od smrti Zdeňka Koubka a při té příležitosti příběh sportovce s pohnutým osudem připomínáme.
Zdena Koubková se narodila v roce 1913 v Paskově poblíž Ostravy. O rok později její otec narukoval do první světové války a rodina se stěhovala do Brna.
Zdena kamarádila hlavně s chlapci a hrála s nimi fotbal. Mimo to zpívala ve sboru, nicméně ten později opustila kvůli mutaci hlasu.
V 17 letech se dostala k atletice, nejvíce vynikala v bězích a skocích. Brzy pronikla mezi špičku a objížděla i mezinárodní závody.
„Do historie československého sportu se zapsala ohromně. Zaběhla nejprve světový rekord v běhu na kilometr, pak dva světové rekordy na osmistovce,“ popisoval novinář Pavel Kovář, autor knihy Příběh české rekordwoman.
Na Světových ženských hrách 1934 v Londýně zvládla Koubková běh na 800 metrů v rekordním čase dvě minuty a 12,4 sekundy. Mezi dálkařkami získala bronzovou medaili.
Na nádraží v Praze potom atletickou výpravu vítali nadšení fanoušci.
„Zdena byla populární jako fotbalisté v čele s Františkem Pláničkou, kteří skončili ve stejném roce druzí na mistrovství světa v Itálii,“ líčil Kovář.
„Noviny jsou plné článků o mně. Na ulicích mě zastavují sportovní fanoušci, které neznám, a prosí o autogram,“ psala si Koubková do deníku, který později vyšel v Pražském ilustrovaném zpravodaji.
Zároveň měla v té době už značné pochybnosti o vlastním pohlaví.
„Porážím dívky, ale dívkou se cítím čím dál méně. Je to ode mne fér? Nejspíš jsem v pasti mužského těla. Spisovatelka, která o mně jako o atletce píše knihu, je předmětem mojí touhy, ale neřekla jsem jí to, styděla bych se,“ poznamenala si také do svého deníku.
Už dříve si všímala mužských rysů. Ve stavbě těla nebo v obličeji, kde jí rostly vousy. Do sprch s ostatními dívkami nechodila, menstruaci nikdy neměla.
Po londýnském úspěchu vyšel román Zdenin světový rekord od zmíněné spisovatelky Lídy Merlínové. I ta o Koubkové psala jako o „sportovkyni s jinošskou tváří a mužným hrudníkem“.
Kniha pobouřila členy pražského atletického klubu a Koubkovou už nechtěli na své dráze nikdy vidět.
Jako by si sami uvědomili, že Zdenu berou také spíše jako muže.
Koubkové se mezitím zhroutil svět. Psychicky padla na dno a pocity, že je muž, sílily. Ačkoliv se olympiáda 1936 v Berlíně blížila, rozhodla se absolvovat řadu lékařských prohlídek.
To, co tušila, se naplnilo.
„U Koubkové šlo o hermafroditismus s vyvinutím složky mužské i ženské, avšak s převahou složky mužské. Operacemi byl u ní zdokonalen mužský charakter pohlaví, klitoris plnil funkci penisu,“ stálo následně ve zprávě ministerstva veřejného zdravotnictví a tělovýchovy z roku 1936.
„Z mužských pohlavních znaků neměla šourek, varlata, nadvarlata, váčky semenné a patrné nebyly ani známky jejich funkce. Ze ženských znaků pohlavních chyběly vaječníky a jejich funkce. Vyvinul se u ní nedokonalý zevní genitál ženský a částečně nedokonalý mužský,“ pokračovali autoři.
Z nemocnice už se pak místo Zdeny Koubkové vrátil Zdeněk Koubek.
Brzy se vydal do kanceláře atletické unie, kde odevzdal medaile, ceny a diplomy a podle Kovářovy knihy prohlásil: „Pánové, úředně se oznamuje, že slavná světová rekordwoman umřela.“
Od nuly rozjížděl nový život. Vyprávěl svůj příběh v Americe. Aby vydělal, často sám sebe zesměšňoval v kabaretních vystoupeních tam i v Evropě. Pro mnoho lidí se stal se svým osudem atrakcí.
Po návratu do Čech žil Koubek mnohem klidněji. Pracoval jako úředník, oženil se a ve volném čase hrál ragby v Říčanech v mužstvu s bratrem Jaroslavem. Pro ostatní byl v období po druhé světové válce už zcela normálním spoluhráčem.
„Vykládali, že šlo o přímého a příjemného chlapíka se smyslem pro humor. Brali ho velmi pozitivně. Povídali, že jeho příběh znali, takže byli překvapení, jak bojovný na ragbyovém hřišti byl,“ vzpomínal Kovář, jenž Koubkovu story v knize Příběh české rekordwoman vynesl na světlo.
Rekordy, výsledky a výkony Koubkové byly totiž z atletických tabulek pochopitelně vymazány.
„Je to tak správně, skutečně nebyla žena. Ale zachovala se velmi férově, a proto by si zasloužila přijetí do Českého klubu fair play,“ konstatoval před časem Kovář.
Koubek zemřel 12. června 1986 ve věku 72 let.



Spojené státy zahájily středeční druhou vlnu vzdušných úderů na Írán. Na síti X to oznámilo oblastní velitelství amerických sil na Blízkém východě (CENTCOM) s tím, že útoky začaly v 15:00 amerického východního času (21:00 SELČ) a cílem jsou vojenské kapacity, které Teherán využívá k ohrožování lodí plujících Hormuzským průlivem.



Josef Kompalla patřil k nejuznávanějším hokejovým sudím. Češi si ho však pamatují kvůli skandálnímu gólu na MS 1974.



Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj považuje šéfa společnosti Naftohaz Serhije Koreckého za nejvíce připraveného kandidáta na premiéra vzhledem k nadcházející zimě, na kterou se Ukrajina čelící ruské invazi musí připravit. Uvedl to ve středu portál Cenzor.net, zatímco s Koreckým jednali poslanci ukrajinského parlamentu za vládní stranu Sluha národa.



Francouzský parlament ve středu definitivně schválil zákon, který nevyléčitelně nemocným pacientům za přísně stanovených podmínek umožní asistovanou sebevraždu, informovaly agentury AP, Reuters či AFP. Smrtící látku si bude moci podat pacient sám, nebo pokud toho nebude fyzicky schopen, bude to moci udělat lékař či zdravotní sestra.



U pobřeží východní Libye se převrátila loď se zhruba 60 migranty, nejméně 50 z nich zahynulo nebo se pohřešuje, uvedla ve středu podle agentury AP místní pobřežní stráž. Zemi původu migrantů, mezi nimiž byly i ženy a děti, neuvedla. Neštěstí se stalo v úterý blízko ostrova Bardaa severozápadně od města Tobruk. Deseti lidem se podařilo doplavat na ostrov a zachránit se.