Chudoba a diskriminace. Kapitán ze slumu může sjednotit zemi rozdělenou apartheidem

Marek Janoš Marek Janoš
2. 11. 2019 7:17
Narodil se v chudinské černošské čtvrti den předtím, než v Jihoafrické republice přestaly platit zrůdné diskriminační zákony. Jeho rodičům nebylo ani dvacet let. Dětství prožil v těžko představitelné bídě. V sobotu povede první černošský kapitán reprezentace Siya Kolisi jihoafrický tým ve finále ragbyového šampionátu.
Jihoafričtí ragbisté Siya Kolisi (vlevo) a Malcolm Marx (R) na startu Velké ceny Japonska formule 1
Jihoafričtí ragbisté Siya Kolisi (vlevo) a Malcolm Marx (R) na startu Velké ceny Japonska formule 1 | Foto: Getty Images / Red Bull Content Pool

Johannesburg, rok 1995. První prezident v JAR tmavé pleti Nelson Mandela gratuluje kapitánovi Francois Pienaarovi a dalším hráčům k historickému triumfu. Výhře ve finále domácího mistrovství světa v ragby. Oficiálně v zemi čtyři roky panuje rasová rovnoprávnost, ale v ragbyovém týmu změny prakticky nejsou patrné. V základní sestavě finále proti Novému Zélandu nastoupil jen jediný černoch.

Port Elizabeth, rok 2019. Během šampionátu v Japonsku přetékají lokály na pobřeží Jižní Afriky fanoušky, kteří nadšeně sledují každý zápas jihoafrické reprezentace. Jejich hrdinou je místní rodák z východního pobřeží Siya Kolisi, běhavý rváček a první černošský kapitán v historii země.

"Pokud by Siya zvedl v sobotu pohár nad hlavu, bude to o hodně větší úspěch než ten v roce 1995. Opravdu o hodně. Změnilo by to směřování celé země," myslí si John Smit, který s JAR získal druhý titul na MS v roce 2007.

"Reprezentuje daleko víc lidí než my tehdy," dodává a naráží tím na nepoměr mezi bílými a černými hráči v jihoafrické reprezentaci ještě například před deseti lety. V roce 2007 byli v základní sestavě na šampionátu ve Francii jen dva hráči tmavé pleti.

Věci se ale pomalu mění k lepšímu. Zrušení rasistických zákonů byl první krok, další změny se děly souběžně s tím, jak Kolisi dospíval. Vyrůstal v bídě, vychovávala ho babička v nuzném obydlí, kde postel představovala halda molitanů a polštářů v něčem, co bychom nazvali obývacím pokojem. Ragby hrál samozřejmě na hliněném placu ve městě stejně jako ostatní. Ve stejných podmínkách hráli ragby i jeho otec a děd. Když šel Kolisi poprvé bojovat o šanci v místní ragbyové akademii, měl na sobě prostě jen boxerky.

Právě šance, kterou ve dvanácti letech dostal, výrazně proměnila Kolisiho další život. Vyhlédl si jej trenér místní výběrové soukromé školy Andrew Hayidakis a nabídl mu stipendium v plné výši a nakonec se dostal do reprezentace.

"Jeho předchůdci, černí hráči předchozích generací, ti takové možnosti jako Kolisi neměli. Zakazovaly jim to jihoafrické zákony. Žije teď sen spousty lidí, kteří v té době prostě nedostali podobnou šanci," vypráví jiný bývalý reprezentant JAR Hanyani Shimange.

V patnácti Kolisimu zemřela matka a krátce po ní i babička, která jej vychovávala. Když Smit a jeho spoluhráči vítězili v roce 2007 nad Anglií, sledoval Kolisi zápas ve špinavé putyce, protože doma neměl televizi.

"Jeho příběh je naprosto jedinečný," myslí si i proto Shimange. "Spousta hráčů nemohla nosit kapitánskou pásku kvůli barvě pleti. Jedině sport dokáže naši zemi spojit. Na některá místa nemůžete v noci ani vkročit, takhle to v této zemi vypadá. Věřím, že tohle může změnit jedině sport," dodal pro BBC Freddie Makoki, šéf klubu v místě odkud Kolisi pochází.

Právě ve Zwide, Port Elizabeth a okolí rezonuje příběh jihoafrického kapitána přirozeně nejvíce. Na místa odkud pochází se často vrací a zná místní. "Ani byste nevěřili, jak hospody ve městě byly během zápasů narvané a jak je Siya obrovským vzorem pro všechny děcka v okolí. Pochází odsud, je náš," zdůrazňuje Makoki.

Kapitán Kolisi je hlavně symbolem změn. Jihoafrická republika se pomalu proměňuje a s ní i ragbyová reprezentace. Z jednatřiceti hráčů je na současném MS jedenáct tmavé pleti. Ze stejné oblasti pochází i Kolisiho spoluhráč Makazole Mapimpi.

"Kdyby Mapimpi nehrál v místě, kde se ragby hodně daří a nedostal šanci od některého z týmů, skoro určitě bychom neměli šanci ho ani vidět hrát. Generace a generace lidí nedostaly ani šanci si za Springboks zahrát, dokonce je ani nemohly nikde sledovat," upozorňuje bitvami ošlehaný veterán Hanyani Shimange.

Připomíná temné časy vlády apartheidu, které doznívaly i po skončení rasových zákonů. V roce 1995 ragbisté Jižní Afriky zvítězili, ale jejich úspěch měl jen krátkodobý efekt. Na černé hráče se i nadále nemyslelo, jejich zapojování do klubů vázlo. Zisk titulu mistrů světa navíc ukolébal asociaci úspěchem. V roce 2007 měl tým stále jen dva černochy v základu.

"A teď vidím, jak Siya vede svou patnáctku na hřiště. Už jenom ta myšlenka je neuvěřitelná, Siya Kolisi bude pro celou zemi těch 80 minut nejdůležitějším člověkem v zemi."

Kolisi je dítě nové doby, jeho příběh je obrovský symbol proměny země. Narodil se 16. června 1991, den před zrušením apartheidu v Jižní Americe. Zákony diskriminující černošské obyvatelstvo z běžného života skončily, stejně jako oddělená veřejná doprava pro černé, oddělené části měst nebo oddělené školy.

Zatím jihoafrické asociaci stačí vybírat největší talenty, které se vyloupnou v prachu ulic, brzo ale bude muset dělat víc, aby s vyspělým ragbyovým světem stihla držet krok. Spoustu dětí z nejchudších rodin ovšem nadále má jen velmi mizivé vyhlídky.

Na finále ragbyového šampionátu míří do Japonska i prezident země Cyril Ramaphosa, který gratuloval Kolisovi telefonicky krátce po výhře v semifinále nad Walesem. Obyvatelé Port Elizabeth a Zwide věří, že výhra šampionátu s kapitánem Siyou Kolisim může nastartovat zemi k lepšímu. Dřív reprezentace obyvatele Jižní Afriky rozdělovala, teď je tomu přesně naopak.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Soud v Číně poslal do vězení hongkongského knihkupce Minhaie

Soud v Číně poslal za nezákonné poskytování zpravodajských informací do zahraničí na deset let za mříže hongkongského vydavatele a knihkupce se švédským občanstvím Gui Minhaie, napsala agentura Reuters.

Kauza Minhaie, který prodával knihy píšící velmi otevřeně o čínských vůdcích, zkomplikovala vztahy mezi Pekingem a Stockholmem.

Minhai byl jedním z pěti hongkongských nakladatelů a knihkupců, kteří zmizeli na přelomu let 2015 a 2016 a později se objevili ve vazbě v pevninské Číně.

Další zprávy