Horolezec Jaroš už si na hrdinu nehraje. Projídá úspory a sponzorům radši nevolá

Podívejte se, jak Radek Jaroš zdolával Korunu Himálaje
Návrat na K2 v roce 2003 znamenal moji druhou expedici v malém týmu, který jsem vedl. Právě minulá výprava znamenala zásadní změnu v myšlení  a organizování mých expedic. Martin Minařík, Petr Mašek a já jsme neměli navíc jenom jeden cíl. V rámci jedné expedice jsme se poprvé snažili o výstup na dvě osmitisícovky. Naším cílem byl i Broad Peak.
Jako na hřbetě koně jsem pořídil takzvanou vrcholovku. Akorát že na každou stranu pode mnou byla hloubka téměř čtyři kilometry. Každý vrchol je prostě jiný. Tehdy jsem ještě netušil, že nejnebezpečnější ze všech osmitisícovek bude i pro mě osudovou horou.
Když jsme už jenom v pěti lidech dosáhli na tábor číslo 3 ve výšce 7050 metrů, přišla nám zpráva, že špatné počasí přijde už druhý den odpoledne, kdy bude na vrcholu vichřice. Všechny expedice na okolních horách se stahují z výšky do základního tábora. My jsme v sedm večer místo do spacáku vyrazili směr vrchol s cílem být tam brzy ráno. Čekalo nás 12 hodin lezení v absolutní tmě.
Další cílem naší výpravy byla ihned po výstupu Dhaulágirí opět Annapurna. Bohové a počasí ale nakonec rozhodli jinak. Shodou okolností jsme se během výstupu potkali i s bývalým spolulezcem Martinem Minaříkem. Bohužel právě na Annapurně rok nato zahynul.
Foto: Archiv Radka Jaroše
yac yac
12. 5. 2020 11:01
Omezení aktivit kvůli koronaviru se tvrdě dotklo horolezce a dobrodruha Radka Jaroše. Kvůli karanténě nejen nemůže vyrážet na další výpravy, ale také přichází o podstatnou část svých příjmů. "Kdybych neměl našetřeno na důchod, tak doma žeru kytky," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz muž, který jako první Čech zlezl všechny osmitisícovky světa.

Jak se žije elitnímu horolezci za časů covidu? Co vlastně děláte, když nemůžete lézt?

Já mám to štěstí, že co jsem letos chtěl, to jsem stihl na začátku roku. Absolvoval jsem akci v Africe: Rwanda, Kongo, Uganda a Tanzanie. Mimo jiné jsme vystoupili na rovníku na třetí nejvyšší horu Afriky Margharitu (5109 metrů) a následně nejvyšší horu kontinentu  - Kilimandžáro (5895 metrů). Na přelomu února a března jsem byl v horách Kanady, odkud jsem se přesunul do Hondurasu na týdenní relax k moři.  

A co vaše další horolezecké projekty, nejsou teď v ohrožení?

Další plány mám až na přelom roku, kdy to už snad půjde. Chtěl jsem jet na Nový Zéland, ale také teď řeším projekt dobývání nejizolovanějších hor světa. Zjistil jsem, že sedm z nich už jsem vylezl a ty další jsou docela zajímavé, třeba nejvyšší hora Grónska, právě Zélandu nebo Francouzské Polynésie. Už to samozřejmě kolikrát není horolezectví a já to za něj nevydávám, ale je to dobrodružství. 

Přesto, podobné projekty stojí peníze. Neodchází vám teď, kdy je řada firem nucena šetřit, sponzoři a partneři?

U mě jsou ty sponzorské peníze spíš o barteru. To znamená, že dostanu od outdoorové firmy např. oblečení, výbavu. Od další karimatky, spacáky, stany, obuv. Od výrobce kol zase kolo na přípravu a od dalšího energetické doplňky na sport. Finančně je to spíš o desítkách tisíc. Opravdu velkého sponzora jsem měl, jen když jsem finišoval Korunu Himálaje, kde mi ČP Invest poslal skoro milion.

Jak to bude letos, ještě uvidím, vlastně jsem neměl odvahu zvednout telefon a začít to řešit. Protože ti partneři, které jsem měl, jsou na tom podobně jako já. Spolupracoval jsem třeba se dvěma cestovními kancelářemi, ale ty jsou teď úplně v háji. V nejhorším pojedu na vlastní pěst. 

Co vy osobně, jak vás pandemie ekonomicky ovlivnila? 

Popravdě řečeno aktuálně žiju z úspor, které jsem si schovával na důchod. Mně ta situace (kolem pandemie) zařízne obživu minimálně na půl roku, spíš osm měsíců. Kdybych neměl našetřeno, tak se mě tahle krize dotkne hodně natvrdo i existenčně.  

Jaké příjmy vlastně běžně jako horolezec máte? 

Základ mých příjmů je prodej kalendářů a horolezeckých knih a přednášky pro veřejnost i pro firmy. U knih a kalendářů je největší sezona před Vánoci, kdy jich prodáme v součtu několik set. V ostatních měsících, když teď navíc nejezdím na expedice a neprobíhají reportáže, tak prodám opravdu jen jednotky knih měsíčně. Kalendáře vyrábím své vlastní z fotografií, které jsem sám nafotil na cestách po světě. Nástěnný je vždy z "hlavní expedice", na příští rok to bude Afrika. Když to shrnu, tak za ty dva měsíce e-shop vydělal třeba dvacet tisíc. 

A přednášet teď také nemůžete…  

To také padlo, i když už jsem měl domluvených spoustu akcí. Jak pro veřejnost, tak motivačních přednášek pro firmy. Kdybych neměl našetřeno na důchod, tak doma žeru kytky. 

Když už zmiňujete důchod, vám bylo před pár dny 56 let. Tušíte, na jakou penzi má vlastně profesionální horolezec nárok? 

Já s důchodem vlastně moc nepočítám. Jsem podnikatel, OSVČ, takže bych měl za těch deset let dostat devět, nebo možná taky patnáct tisíc, teď nevím, ale počítal jsem v důchodu spíše s těmi penězi, které ušetřím. A ty teď čerpám.

Mimochodem zrovna nyní jsem měl návštěvu, svého dlouholetého sponzora a kamaráda. Je v důchodu. Čtvrt století zaměstnával desítky lidí, živil rodiny a dával práci, riskoval v dobách krize, půjčoval si na výplaty. A dnes je mu sedmdesát a má důchod od státu 15 000! 

Co státní podpora OSVČ během pandemie, využíváte ji? 

Samozřejmě jsme o ni já i přítelkyně, která je lektorka angličtiny, požádali. I když jsem na začátku dělal "hrdinu". Naštěstí okolo toho nebyla velká administrativa. Ale těch 25 tisíc okamžitě spolkla kvartální DPH, takže tady jsem  v minusu.

Jak dlouho byste v tomhle stavu vydrželi? Nenutí vás už tahle situace hledat si běžné zaměstnání? 

Kdyby bylo nejhůř, tak já jsem společníkem ve stavební firmě, která se specializuje na sanaci železobetonových konstrukcí. Opravovali jsme kdysi třeba chladicí věže v jaderné elektrárně Dukovany. A vlastně díky tomu jsem si mohl dovolit před pětadvaceti lety expedici na Mount Everest, kde začala má pouť za Korunou Himálaje. Tehdy jsme zaměstnávali až 150  lidí. 

Ale teď už v ní dvacet let nepůsobím, nemám z ní ani příjmy, a ani mě ti společníci, mimochodem také horolezci, nepotřebovali. Tam bych se asi mohl teoreticky vrátit, ale doufám, že na to nedojde. Ale na druhou stranu, už od té doby, co jsem vychodil průmyslovku, jsem se dokázal uživit sám. A když jsem to zvládl ve dvaceti, tak by bylo divný, pokud bych se neuživil teď. 

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 38 minutami

S NASA poletí příští měsíc do vesmíru první Američanka domorodého původu

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vyšle 29. září posádku na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Její součástí a zároveň i velitelkou mise bude astronautka Nicole Anuapuová Mannová, která se stane první domorodou Američankou ve vesmíru. Informoval o tom dnes web stanice BBC.

Mannová má kořeny v indiánském kmeni Vailakiů a jako velitelka mise bude zodpovědná za všechny fáze letu. S sebou si může do vesmíru vzít maximálně 1,4 kilogramu osobních věcí. Mannová serveru Indian Country Today řekla, že mezi nimi nebude chybět indiánský lapač snů, který jí dala matka, když byla malá.

"Myslím, že je důležité, abychom zprávy jako tyto šířili v naší komunitě, aby si i jiné domorodé děti uvědomily, že překážky, které tu vždycky byly, skutečně začínají mizet," uvedla astronautka.

Společně s Mannovou se mise Crew-5 v kosmické lodi Dragon 2 společnosti Space X zúčastní americký astronaut Josh Cassada, ruská kosmonautka Anna Kikinová a japonský astronaut Kóiči Wakata. Tým během pobytu na ISS provede 250 vědeckých experimentů, které jsou podle NASA zaměřené jak na život na Zemi, tak na další objevování vesmíru.

Zdroj: ČTK
Další zprávy