Příběh zlaté Lu. Život pestrý tak, že mívá v hlavě kaši. Rodiče prchali před rasismem

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Ve 20 letech už má na kontě pěknou řádku úspěchů, ale v sobotu dokázala to, co před ní jen dvě Češky. Lurdes Gloria Manuel se stala atletickou halovou mistryní světa. Při poslechu české hymny si pak utírala slzy dojetí. Životní příběh rodačky z Ostravy je mimořádně pestrý.

Táta běžkyně pochází z Angoly, máma z Ruska.

„Doma je to směs ruštiny a portugalštiny, někdy i jiných jazyků. Občas je to složitější, protože čím víc jazyků, tím větší kaše v hlavě,“ smála se Manuel v rozhovoru pro Aktuálně.cz před necelými třemi lety.

Tehdy se vrátila z juniorského šampionátu v Jeruzalémě jako mistryně Evropy v běhu na 400 metrů a členka bronzové štafety. Poprvé na sebe výrazněji upozornila.

„Mám francouzské jméno, podle křesťanského centra v Lurdech,“ vysvětlovala. Tedy podle slavného poutního místa ve Francii, kde mělo v 19. století dojít k několika zjevením Panny Marie.

Atletka přezdívaná krátce Lu se sice narodila v Ostravě a od dvou let vyrůstala v Táboře, původně však mělo být všechno jinak.

„Táta kdysi dostal možnost studovat v Rusku a tam se potkal s mámou,“ vyprávěla Manuel.

Její rodiče plánovali žít v Moskvě, ale kvůli problémům s rasismem odešli. Mířili do Belgie, po potížích s vízy skončili v Česku.

Lu začínala s gymnastikou, potom přešla na ovál. Když zrovna nesportuje, ráda tancuje, kreslí nebo poslouchá rap. Atletice se věnují i její sourozenci - bratr Christian Teca a sestra Linda Angela.

Po zmíněném ME juniorů před třemi lety nastal u Lu raketový progres.

V další sezoně v 18 letech šokovala čtvrtým místem na evropském šampionátu dospělých v Římě. Při olympijské premiéře v Paříži prošla do semifinále a snový rok zakončila zlatou medailí z juniorského MS v Limě.

Zkraje loňského roku přestoupila Manuel do tréninkové skupiny Švýcara Laurenta Meuwlyho. Stala se parťačkou Nizozemek Femke Bolové a Lieke Klaverové, čtvrtkařek světové extratřídy.

„Za mě je Meuwly nejlepší trenér na světě,“ hodnotila někdejší atletická hvězda Denisa Helceletová. „Lu bude mít motivaci vyrovnat se v tréninku těm nejlepším, bude mít neskutečný tah,“ těšila se.

Šéftrenér české reprezentace Pavel Sluka měl zase radost, že Manuel dala tomuto kroku přednost před odchodem na univerzitu do Ameriky, o němž silně přemýšlela.

Působení pod švýcarským expertem otevřela vloni bronzem z halového ME v Apeldoornu, jenže celou venkovní sezonu 2025 pak musela vynechat kvůli zranění zadního stehenního svalu.

Před závodním rokem 2026 tak byla obrovsky natěšená.

Na halovém MS v Toruni se od začátku cítila skvěle. V rozběhu, v semifinále i ve finále zvítězila stylem start - cíl. Kontaktní halové závody dříve neměla příliš ráda, ale tady nemusela ani jednou předbíhat.

„Strašně jsem si to chtěla užít, ale upřímně jsem vůbec nečekala, že bych mohla zaběhnout tak kvalitní čas a získat zlatou medaili. Neuvěřitelné,“ slzela Manuel po zlatém finále.

V něm si vytvořila nový osobní rekord v hale - 50,76 sekundy. V národních historických tabulkách jsou před ní už jen Taťána Kocembová a Jarmila Kratochvílová.

Zároveň se Manuel stala teprve třetí českou mistryní světa v hale - po Ludmile Formanové v běhu na 800 metrů z roku 1999 a po tyčkařce Pavle Hamáčkové z roku 2001.

Venku má maximum ostravské rodačky hodnotu 50,52 a kvůli loňskému výpadku bude v červnu dva roky staré. Čeká teď Manuel průlomový rok pod otevřeným nebem?

„Nejdříve si musí užít tohle zlato. Neměli bychom příliš tlačit na další cíle, je jí 20 let. Čas na to myslet dopředu zase přijde,“ říkal v Toruni trenér Meuwly.

Češku nazval „tichým zabijákem“. Navenek může vypadat křehce a klidně, ale uvnitř je velice silná. Jako mistryně světa to jasně ukázala.