Praděd - V sobotu 10. listopadu se koná jubilejní 20. ročník Výběhu na Praděd.
Na závodníky čeká 650 metrů převýšení na 10 kilometrech trati a vzhledem k aktuální předpovědi počasí zřejmě dojde i na tradiční podmínky - břečku, led, od Ovčárny sníh a v cíli několik stupňů pod nulou.
Závod vznikl v roce 1988 bez větších ambicí. Oddíl orientačních běžců při ostravské technické univerzitě si jím zakončoval sezonu. Postupně si získal oblibu i u dalších sportovců, převážně z řad orientačních běžců, vrchařů a lyžařů, a vydržel až dodnes.
" Ti, kteří závod zakládali, se i nadále aktivně účastní a motivují mladší k dalším ročníkům," vysvětluje trvanlivost závodu Michal Besta, spolupořadatel a loňský vítěz.
Akce je pověstná náročným terénem, "psím" počasím a vysokým převýšením. Ne nadarmo patří Výběh na Praděd do kalendáře České asociace extrémních sportů.
"Druhý listopadový víkend dostatečně prověří morální i fyzické schopnosti každého účastníka. Led a sníh rychle ubírají síly a závodníci jsou mnohdy rádi, že se vůbec na vrchol nejvyšší moravské hory doškrábou, " poznamenává k tomu Besta.
Krpál, sníh, vichr a běžkaři
Běžce nejprve čeká nekonečných 6 km k parkovišti u Ovčárny. "Kdo tento úsek někdy absolvoval pěšky nebo na kole, dobře ví, že počet domnělých posledních zatáček před parkovištěm je ohromující," směje se Michal Besta.
Poté trať místy i klesá, závodníkům ale vše bohatě vynahradí ostrý zlom a další stoupání. Nejtěžší pasáží je posledních 200 metrů před vrcholem. Vždy tu fouká prudký protivítr a člověk má mnohdy pocit, že stojí na místě.
K dokreslení atmosféry se vyčerpaní účastníci na "moravském ledovci", jak organizátoři Pradědu přezdívají, potkávají s běžkaři.
Že již tak dost extrémní závod může být ještě extrémnější, poznali borci v roce 2002. Husté sněžení a tři stupně pod nulou již dole na startu nevěstily nic dobrého.
Poslední tři kilometry se běžci brodili třiceticentimetrovou sněhovou pokrývkou, v horních pasážích ukazoval teploměr - 8 stupňů Celsia. Na vrcholu Pradědu je jako zlatá tečka závodu zastihla sněhová bouře.
Dále čtěte:
Pověstné bývá i večerní vyhlašování výsledků. Účastníci po deseti kilometrech běhu do vrchu absolvují ještě seběh, zdaleka však ne nejkratší cestou.
"Po závodě vždy následoval přeběh z okolí Pradědu do místa vyhlášení vítězů a následující večerní akce. A že to není pro slabochy, dokládá už jen fakt, že se většinou běhalo do Karlova nebo na Novou Ves. Někteří borci to kdysi zvládali s odbočkou až na Ztracenky, takže zvládli ještě dalších 30-40 km v těžkém jesenickém terénu," líčí Michal Besta.
Běžci často dorazí do cíle s jedinou myšlenkou: "Už nikdy!" Přesto se vrací rok co rok, ti nejvytrvalejší mají na kontě osmnáct ročníků z dosavadních devatenácti a nehodlají vynechat ani letos.