Venku prší, nejdu ven.
Neběhám, protože bych se mohl zpotit.
Nepíšu ve škole test, neboť se dnes necítím komfortně.
Jistě jste se s podobnými výmluvami mladého pokolení setkali i vy. Pokud jste na ně skočili, pomáháte vychovávat skleníkové květinky, které se při první běžné překážce mohou zhroutit.
Psychologové upozorňují, že pokud trend výchovy dětí v bavlnce bude pokračovat, stane se z toho obří průšvih. Ostatně už teď se jedná o nemalý problém.
"Dá se souhlasit s tím, že psychická odolnost nebo frustrační tolerance se ve společnosti snižuje," podotýká Marian Jelínek, respektovaný mentální kouč.
"Je to podobné jako snižující se tendence u fyzické výkonnosti. Přisuzuju to blahobytu. Důsledky blahobytu se mimo jiné projevují i v tom, že si špatně vykládáme svobodu," přidává odborník, který spolupracoval i s hokejistou Jaromírem Jágrem nebo tenistkou Karolínou Plíškovou.
V čem si ji nevykládáme správně? "Nerespektujeme jeden druhého. Rodiče nerespektují učitele ani trenéry. Trenéři zase nerespektují rodiče. A sportovci v tom od dětství žijí. Vidí, že autorita trenéra je jiná než před třiceti lety," pokračuje Jelínek.
"Jsou tu tedy různé fenomény a každý přináší to procentíčko, které přispívá k tomu, že společnost už není tak psychicky odolná. Chybí i jasný řád, porušují se pravidla. Naštěstí ve sportu ještě limity, pravidla a řád trošku jsou, ale i on už je narušený," doplňuje.
Ano, sport je ještě stále dobrým učitelem odolnosti. Když si přečtete biografie největších sportovních hvězd, narazíte na jednoho společného jmenovatele.
Žádná ze superstars nevyrůstala v prostředí, v němž by nečelila žádným těžkostem.
Naopak, vzhůru šplhaly ze spartánských podmínek a musely přitom překonávat kupu náročných výzev. Ne, nikdo je rozhodně nerozmazloval.
Pohodlí, cesta do záhuby
Usain Bolt, fenomenální sprinter a osminásobný olympijský vítěz, neměl na Jamajce k tréninku tartanový atletický ovál. Běhal stovky na trávě a zvedal zrezivělé činky v posilovně připomínající kůlnu.
Na závodech pak porážel soupeře, kteří byli odmalička obklopeni skvělým tréninkovým zázemím.
Boltův trenér několikrát zdůraznil, že právě to, že jeho svěřenec neměl kolem sebe komfort, z něj udělalo nesmrtelného.
Proto ho odrazoval od stěhování na některou z amerických univerzit, které Bolta samozřejmě lákaly do svých řad. Kdyby tak učinil, podle něj by zpohodlněl a s jeho růstem by byl amen.
Jenže novodobí rodiče jako by na to leckdy zapomínali. Sotva jen trochu na jejich miláčky zafouká, už spouští alarm, aby to bylo naposledy.
"Téměř ve všech psychiatrických učebnicích se píše, že míra zvýšených depresí a různých psychických chorob je dána také tím, že odmítáme prachobyčejná lidská utrpení," podotýká Jelínek.
Co tím má na mysli? "Měli bychom děti a sportovce vyndat z komfortních zón a nechat je prožít si neúspěchy, prožít si třeba i boj o sestavu. Nezametat jim cestičku," apeluje známý mentální kouč.
"Když uděláme ústupky, je to danajský dar pro sportovce i děti. Ale to souvisí s respektem. Dřív si to nikdo nedovolil a trenérům důvěřoval. Mladý doma dostal pár facek, když se postavil trenérovi nebo učiteli. Teď je to spíš naopak. Tohle všechno jsou konsekvence blahobytu a špatně pojaté svobody," dodává Jelínek.
Víc samostatnosti pro děti
Není zdaleka sám, kdo na to poukazuje. Kapacity z řad psychologů hovoří na přednáškách a seminářích stejně. A prostřednictvím mediálních výstupů se to snaží rozšířit mezi lidi všech věkových kategorií, ale především mezi rodiče.
K tomuto osvíceneckému proudu se řadí také Lenka Šulová. Profesorka působící na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy opakovaně připomíná, že blahobyt bez špetky nesnází dělá děti křehčími a křehčími.
Tady je její krátký monolog z podcastu Maminka: "Velké problémy mohou způsobit svým dětem hyperprotektivní rodiče, kteří jsou plní úzkosti. Takoví rodiče mohou chodit budit své dítě pětkrát za noc, aby zkontrolovali, zda dýchá.
Do školy ho vozí ještě ve čtvrté třídě, a dokonce znám rodiče, kteří své dítě předávají rovnou učiteli, aby se nemohlo stát terčem šikany.
Jenže přístup je potřeba přesně opačný. Dítě bychom měli vychovávat tak, že když ho někdo začne šikanovat a dá mu třeba facku, tak mu má dítě facku okamžitě vrátit.
Vzroste tím jeho sebevědomí a sociální prestiž a bude si chodit v klidu po světě, protože bude vědět, že když ho někdo napadne, tak si to s ním vyřídí.
A kdyby to na agresora náhodou nestačilo, tak ví, že může kdykoli přijít za tátou nebo kamarádem a požádat ho o pomoc.
Dejme dětem víc samostatnosti už v předškolním věku - nechme je, aby došly pro něco do blízkého obchodu, podaly nám něco ze vzdáleného koutu zahrady nebo chvíli hlídaly mladšího sourozence. Ve školním věku za ně nepišme úkoly a příliš je neochraňujme…"
Chybí řád i hierarchie smečky
Zpět do světa sportu, protože i z něj mizí přirozené věci, třeba hierarchie. "V každé smečce byl řád a měla hierarchii. Teď je hodně věcí bráno jako šikana, přestože šikanou nejsou. A řád se rozpadá. Rovnostářství, že všichni můžou všechno, že všichni dostanou medaile a všichni jsou úspěšní, aby náhodou někdo nebyl smutný, je nebezpečné," varuje Jelínek.
"Mladí už nemusí sbírat puky, protože to je šikanózní. Odstraňování překážek není dobré. Myslíme si, že pomáháme, přitom tím často velmi ubližujeme," konstatuje respektovaný odborník.
"Jde o správnou sebereflexi. Porážka mi ukazuje, co ještě musím zlepšit. Ale my děláme z porážky tragédii a myslíme si, že musíme od pěti let pořád vyhrávat a porážet kohokoli. Tím se ztrácí smysl sportu - mindset růstu. Růst může nastat jedině, když si po porážce správně vyhodnotím, na čem ještě musím pracovat," dodává Jelínek.
Kdo s tím vším může pomoci? Správná komunikace. I v ní má však uspěchaná doba, v níž jsou stěžejním komunikačním kanálem sociální sítě, značné resty.
"Přibývá lidí s mentální anorexií, bulimií, bohužel i jedinců na antidepresivech. Často je to dané i nevhodnými poznámkami nebo sarkasmem," přemítá Jelínek.
Hned však poukazuje také na druhou stranu mince. "Někdy poznámky nejsou tak ostré, ale člověk, na kterého míří, je víc citlivý, než by bylo zdrávo. Celkově je dnešní doba z hlediska trefení ega rychlejší, agresivnější a dynamičtější. A nůžky mezi tlakem, stresem a psychickou odolností se rozevírají."
Lék na tyhle bolístky? Třeba selský rozum a léty prověřené kouzlo zlaté střední cesty.
