Komentář: Lezení se ocitá pod olympijským převisem, za který nikdo nevidí

Petr Paseka Petr Paseka
21. 9. 2018 12:37
Na nejvyšší možnou metu ve světě sportu - olympijskou medaili - bude za dva roky na hrách v Tokiu poprvé možné dosáhnout i ve sportovním lezení. Status “olympijský sport” s sebou nese královská privilegia. Raketově zvýšená pozornost mainstreamových médií generuje nové partnery a fronty mladíčků před umělými stěnami, ve kterých hrdinové jako Adam Ondra právě zažehli novou vášeň. Celé odvětví vzkvétá. Ze všech stran by tedy mělo svorně znít hlasité “HURÁ!”, no ne? Realita je však taková, že abyste ono “hurá” zaslechli, musíte hodně nastražit uši. Ale pozor, když je nastražíte příliš, uslyšíte i docela jiná provolání. Třeba zrovna od Adama Ondry.
Adam Ondra
Adam Ondra | Foto: Petr Paseka

Komentář - V čem je problém? Odpověď je zřejmá - formát olympijského závodu. V nabitém olympijském programu se totiž pro sportovní lezení našla jen jedna sada medailí.

"Měli jsme dvě možnosti. Buď vybrat jednu ze tří lezeckých disciplín a udělat z ní olympijskou, nebo se vydat směrem jejich zkombinování. Vybrali jsme druhou možnost, protože jsme chtěli, aby zástupci všech tří lezeckých směrů měli možnost si vybojovat účast na olympijských hrách," vysvětluje Jerome Meyer z Mezinárodní federace sportovního lezení. Olympijský závod tak v sobě bude kloubit neskloubitelné - rychlostní lezení, bouldering a lezení na obtížnost.

A to je právě ten problém. Zejména rychlostní lezení, které závodníky testuje na stále stejné certifikované cestě, je trnem v oku ikonám tohoto sportu, jako jsou Jakob Schubert a Adam Ondra. Ti jsou známí především svou snahou objevovat nové cesty a stále posouvat hranice možného.

Trénovat pořád dokola jednu a tutéž cestu jde přímo proti jejich nátuře. "Rychlostní lezení? Ti nejlepší jsou borci, o tom není pochyb, ale s lezením to nemá moc společného, je to spíš atletika," myslí si Ondra.

Tlak cítím, připouští Adam Ondra po stříbru z mistrovství světa | Video: Petr Paseka

Nedávný světový šampionát v Innsbrucku odhalil absurdní paradox. Právě ona rychlostní disciplína totiž hrála zásadní roli v boji o cenné kovy, byť ve finále neměla žádného "svého" zástupce. Nejlepší rychlostní specialista byl součinem umístění ve všech lezeckých disciplínách na 14. místě, tedy daleko za finálovou šesticí. Je velmi nepravděpodobné, že by se toto rozložení sil mělo směrem k Tokiu výrazně změnit.

Jako kdyby Bolt házel oštěpem

O nejvyšší metu, kterou lze ve sportu dosáhnout, tak budou nejlepší lezci světa bojovat v disciplíně, kterou by za normálních okolností netrénovali a ani by je nenapadlo se jí zúčastnit. Je to, jako kdybyste Usainu Boltovi a Justinu Gatlinovi v cíli sprintu řekli, ať si to rozdají ještě v závodu na 400 a 1500 metrů, pak že se teprve určí, kdo je lepší běžec. "To není stejné. Je to spíš, jako kdybyste jim řekli, ať se pak změří ještě v hodu oštěpem a skoku do výšky," opravuje Ondra.

Situace není ideální, scénář pro Tokio 2020 je však napsaný a měnit se nebude. "Přijde mi to stále trochu na hlavu, ale smířil jsem se s tím," říká Ondra.

Co se týče dlouhodobějšího horizontu, smíření mizí. "Doufám, že lezecká premiéra pod pěti kruhy bude mít takový úspěch, že přesvědčí Mezinárodní olympijský výbor o tom, aby nám pro Paříž 2024 přidělil tři sady medailí a tenhle stupidní formát zanikl," nebral si fenomenální český lezec servítky.

Ale co když ne? Co když se sportovnímu lezení nepodaří přesvědčit MOV a mezi lezce se bude i v Paříži rozdělovat jen jedna sada medailí? "Pak si myslím, že by bylo lepší vybrat jednu disciplínu. Pokud totiž chceme divákům ukázat to nejlepší z našeho sportu, maximální drama a nejhodnotnější výkony, cesta kombinace je slepá. Na olympiádě by se měly ukazovat výkony světové extratřídy, ale ty my divákům v rychlostní disciplíně - alespoň zatím - rozhodně nejsme schopni předvést," uzavřel Ondra.

 

Právě se děje

Další zprávy