Praha - Sport chápal jako prostředek k dosažení dokonalosti, myšlenky harmonie těla a ducha čerpal z antiky. A v roce 1896 obnovil po více než 1500 letech tradici olympijských her. Francouzský diplomat a pedagog Pierre de Frédy, baron de Coubertin, který se narodil před 150 lety, 1. ledna 1863 v Paříži, se ovšem podle některých odborníků svými romantickými vizemi ("Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se") výrazně lišil od historie i ideálů antických her.
"Člověk není jen tělo a duch, nýbrž tělo, duch a charakter. Charakter se nevytváří duchem, ale pomocí těla. To je právě to, co starověcí národové dobře věděli a co my tak obtížně křísíme," tvrdil Coubertin.
Nebyl zdaleka první, kdo se snažil oživit hry zakázané císařem Theodosiem I. Velikým v roce 394. Teprve tento francouzský aristokrat však - díky entuziasmu, diplomatickým schopnostem, bohatým stykům s vlivnými osobnostmi a v neposlední řadě i vlastním finančním prostředkům - uspěl.
Spojení sportu a velkých myšlenek
Coubertin olympijské hnutí chápal jako cestu k mravní ušlechtilosti, k odstranění rozporů a válek mezi státy a národy. Sportovci pro něj byli vyslanci olympijských myšlenek, hry pak událostí, která měla přinášet olympijské poselství do celého světa.
"Sport je zdravé opojení krve, které bylo nazváno radostí žít a které nikde neexistuje v tak intenzivní míře jako při provádění sportu," byl přesvědčen Coubertin. Olympijskou myšlenku však baron nespojoval jen se sportem, jeho hry měly rovnoměrně doplňovat i soutěže umělecké a literární.
Antické ideály tak trochu jinak
Coubertinovo pojetí olympismu bylo ale někdy kritizováno. Například americký profesor David Young míní, že Coubertinovo přesvědčení, že antičtí atleti byli amatéři, se nezakládá na pravdě.
Další experti zase zpochybnili známé Coubertinovo heslo novodobých olympiád: "Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se". Údajně je v rozporu s ideály antických Řeků. Například apoštol Pavel napsal křesťanům v prvním století z Korintu, kde se konala jedna část olympijských her: "Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!"
Pařížský rodák pocházel z italské nižší šlechty, která se však již ve 14. století přestěhovala do Francie. Místo vojenské či politické dráhy, jak mu velela rodinná tradice, tíhl mladý absolvent pařížské École Libre des Sciences Politiques spíše k pedagogice a sportu. Sám aktivně provozoval box, šerm a tenis, vesloval, jezdil na koni i na kole.
Příznivého vlivu tělocviku na rozvoj osobnosti si všiml při studijních cestách po Británii, USA a Švédsku, kde byl sport nezbytnou součástí tamní výuky. Při návštěvě Řecka se zhlédl v antické civilizaci.
Coubertin se na základě nabytých zkušeností dlouhodobě snažil o reformu francouzského školství. Jeho dalším cílem se pak stala obnova olympijského hnutí v čele s Francií: "Jestliže Německo vyneslo na světlo trosky Olympie, proč by pak Francie nemohla vzkřísit její starou slávu?"
Vše začalo nepochopením
Poprvé Coubertin vystoupil veřejně s nápadem uspořádat olympijské hry 25. listopadu 1892 v Paříži, na závěr své přednášky při oslavě pátého výročí existence Unie francouzských spolků pro atletické sporty. Tehdy zůstal nepochopen, jak napsal ve svých pamětech: "Shromáždění tleskalo, souhlasilo, přálo mně plný úspěch a přitom nikdo neporozuměl mé myšlence."
Dva roky potom věnoval Coubertin cestám do USA a Británie, ohlasy ale byly rozporuplné. Získal však na svou stranu Brita Cecila Herberta a Američana Williama Sloana, s jejichž podporou využil mezinárodní konference o amatérismu připravované do Paříže na červen 1894 k "olympijským" cílům.
Zlatý medailista v literatuře
Název změnili na Kongres pro obnovení olympijských her a 23. června 1894 delegáti obnovu olympiád skutečně odhlasovali. První hry dokonce svěřili už na rok 1896 Aténám (Coubertin navrhoval až Paříž v roce 1900), čímž měla být vyjádřena kontinuita s antickými hrami.
Ve třiatřiceti letech si de Coubertin splnil životní sen a olympijská tradice trvá dodnes. Coubertin, jenž získal na letní olympiádě v roce 1912 ve Stockholmu zlato v literatuře za svou báseň Óda na sport, financoval až do roku 1914 většinu akci Mezinárodního olympijského výboru (MOV), v jehož čele stál až do roku 1925.
Srdce v kolébce olympiády
Jako čestný předseda se poté již na činnosti MOV nepodílel a věnoval se - byť s pramalým úspěchem - kýžené reformě francouzské pedagogiky.
Hospodářská krize ve 30. letech zhoršila baronovu finanční situaci do té míry, že MOV vyhlásil v roce 1935 na jeho podporu mezinárodní sbírku. Její výnos však dostala až jeho manželka, protože Pierre de Coubertin 2. září 1937 náhle zemřel v Ženevě při procházce v parku. Zakladatel novodobých olympijských her je pohřben v sídle MOV ve švýcarském Lausanne. Srdce francouzského šlechtice odpočívá ve starověké Olympii.
