Zdravotní problémy vás připravily o nemalou část dosavadní letošní sezony. Co a jak vás ve vaší činnosti brzdilo?
Po natržení dvou svalů to bylo poranění v oblasti pravé kyčle. Ozývala se bolest a s ní přicházely i otoky. Po několika bezvýsledných vyšetřeních mě vyléčila doktorka Bílková. Už loni jsem marodila s bolavým kolenem téměř tři měsíce, takže už mám leccos za sebou a snažím se být hlavně psychicky silná.
Levé koleno však máte po plastice předního zkříženého vazu už dva roky. Co se tedy stalo?
Rehabilitace proběhla bez problémů, ale loni v létě při běžném tréninku jsem skončila v rukou lékařů se zánětem. Po výborné přípravě s Američankou, která na OH v Londýně skončila čtvrtá, jsem měla velkou šanci zúčastnit se své druhé olympiády v Riu. Z toho však sešlo. Současný stav je přijatelný. Rozdíl mezi oběma koleny je znát, levé reaguje na větší zátěž jinak než pravé. Dostupnými metodami si však jeho stav hlídám.
Ve které disciplíně jste po letošní dlouhé závodní přestávce cítila největší manko?
Určitě v šermu. Předně pro tuto disciplínu nemám potřebné dispozice a pak je to po technické, taktické i fyzické stránce velice náročný sport. Mám však skvělého trenéra a manko už smazávám. Plavání, střelbě a jízdě na koni jsem se letos mohla plně věnovat. Pouze delší běh se mé kyčli občas nelíbil, takže jsem musela zvolnit, ale deficit necítím.
Máte za sebou už šest let vysokoškolského studia. Jak se vám je daří zvládnout s vrcholovým sportem?
Mám za sebou dva roky na Fakultě tělesné výchovy a sportu, ale po problémech s kolenem jsem se přihlásila na obor fyzioterapie a letos jsem tuto školu s bakalářským diplomem ukončila. Nebylo to snadné, hodně času jsem strávila i na praxi v nemocnici, ale pomohla mi výborná parta ve třídě. Tréninky jsem doháněla o víkendech, musela se omluvit ze soustředění v americkém Coloradu i ve Svatém Mořici, ale získala jsem pocit jistoty, že po skončení sportovní činnosti nebudu vařit z vody. Studium mi zajistilo budoucnost.
Z pěti závodů Světového poháru jste startovala až ve čtvrtém, koncem května v Polsku, a obsadila skvělé osmé místo. Co se vám v tomto vydařeném vystoupení potvrdilo?
Tento závod jsem začala šermem přímo tragicky, ale pak jsem se několika výhrami protlačila do desítky. Základ tohoto úspěchu byl v tom, že mě neopustila chuť dál bojovat. Po zdravotní přestávce se mi pro závodech stýskalo a byla jsem ráda i za to, že zase mohu s někým měřit své síly.
V Maďarsku jste s Janem Kufem skončili třetí, takže se podílíte na jediné české medaili ze závodů Světového poháru. Věřili jste, že je ve vašich silách bojovat o přední umístění?
Oba jsme nevěděli, co od tohoto vystoupení můžeme čekat. Já byla po zdravotní a Honza po vojenské přestávce. Nevzdávali jsme se však po několika chybičkách a ve všech soubojích doslova nechávali duši. Chtěli jsme podat co nejlepší výkon, což se podařilo. Proto má tato medaile pro mě cenu zlata.
Posílil tento krásný úspěch vaše sebevědomí?
Moje určitě a navíc potvrdil, že jdu správným směrem. Navíc jsem získala potřebnou motivaci do další tréninkové dřiny.
Můžete prozradit pocity, s kterými se vydáte na mistrovství Evropy?
Zvládnout s plnou odpovědností každou disciplínu a prodat všechno, co jsem získala v náročné přípravě.
A koncem srpna vás čeká vrchol sezony - mistrovství světa v Káhiře…
Pro mě je to přímo nešťastné místo. V srpnu mohou být v Egyptě vedra, na která nejsme zvyklí. Jako juniorka jsem je tam už zažila a pamatuji si, že někteří pětibojaři kvůli vysokým teplotám soutěž nedokončili a další trápily střevní potíže. Nezbývá než doufat, že i tyto případné překážky zdoláme.
S jakým vystoupením byste byla na těchto dvou šampionátech spokojena?
S kvalitními výkony - a na co budou stačit, to se uvidí.
