Peklo s časovým posunem. Po příletu do Japonska několik dní nespím, zoufá si Krpálek

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
15. 8. 2019 13:57
Na svůj osmý světový šampionát se do Tokia vydá judista Lukáš Krpálek. Ve své sbírce z tohoto šampionátu má jednu zlatou a dvě bronzové medaile.
Lukáš Krpálek
Lukáš Krpálek | Foto: ČTK

"Loni jsem ve své nové váze nad 100 kilogramů skončil pátý a zase bych se nezlobil, kdyby se mi podařilo patřit do elitní pětky," prohlásil rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Máte za sebou tři soustředění, v kterých jste ladil formu. Můžete hovořit o spokojenosti?

Na týdenním kempu v Nizozemsku jsem se cítil i v pohodě, po fyzické stránce dokonce výborně. Týden v Nymburku také nebyl špatný, ale poslední kemp v Maďarsku mi podle představ nevyšel, hodně jsem se tam trápil.

V jaké náladě tedy do Tokia odletíte?

Se smíšenými pocity, ale věřím, že vše se k lepšímu obrátí a na mistrovství budu stoprocentně připravený. Nejprve totiž celá naše výprava zamíří do lázeňského města Beppu a teprve po pěti dnech přípravy se přesune do Tokia.

Do Japonska jezdíte na různé kempy dost často a vždy si tam všechno pochvalujete. Je vůbec něco, s čím tam nejste spokojen?

Japonsko je kolébka juda, má tam svoji základnu. Jezdím tam už 12 let, každý rok třeba i čtyřikrát. Pokaždé je však pro mě velkou překážkou časový posun o sedm hodin. Když letím na západ do Ameriky, tak se mohu hned druhý den prát. V Japonsku ale pět až šest dní v noci nespím a ve dne se mi klíží oči.

A co třeba úplně jiná strava, vedro nebo divácká atmosféra?

Japonská kuchyně je moje zamilovaná, těším se na ni už v Praze několik dní před odletem. Pokud jde o počasí, tak samozřejmě když po náročném tréninku vyjdu z haly a venku je kolem 40 stupňů, tak to moc úžasné není. A atmosféra? Judo patří v Japonsku mezi velice populární sporty, lidi zápasy baví, haly při velkých turnajích jsou vyprodané.

Co váš bolavý loket, v jakém je stavu?

Dobré to není. Prát se sice můžu, to ho téměř necítím, ale po náročném tréninku se bolestí v noci probouzím. Je to chronické onemocnění, s kterým si musím poradit. Už třeba v posilovně, při zvedání činky musím ruce ulevovat.

Jak velkou konkurenci na mistrovství světa čekáte?

Hodně velkou, a to už proto, že šampionát je zároveň olympijskou kvalifikací a body za pěkné umístění jsou velice tučné. Mezi velké favority ve váze nad sto kilogramů patří zejména Japonec Harasawa, Gruzínec Tušišvili a Nizozemec Grol. Tím jsem však zdaleka nevyjmenoval všechny výborné judisty, kteří přijedou s nemalými ambicemi. Nelze přitom v soubojích s nimi vycházet z toho, že třeba mají se mnou pasivní bilanci. K vítězství hned od prvního kola vede jen cesta, na které se nesmí podcenit žádná, ani zdánlivá maličkost.

Ze soupeřů jste nejmenoval největší hvězdu, stále neporaženého Francouze Rinera. Jeho účast je nejistá?

Na Grand Prix v Kanadě oznámil, že na mistrovství světa startovat nebude. Třeba to však řekl jen proto, aby se zase nestal středem pozornosti. Já bych si moc přál, aby do Tokia přijel, protože bez něj by to nebylo mistrovství světa.

Jaké dojmy jste si odnesl z vašeho nedávného souboje v Kanadě?

Každé velké jméno je pro mě motivací, zvláště pak v případě Rinera. V Montrealu jsem mu podlehl v celkem vyrovnaném boji a těším se na okamžik, kdy se zase sejdeme na žíněnce. Netajím, že chci být první, kdo ho porazí.

Řekl jste, že byste byl spokojen jako loni s umístěním na páté příčce

Ano, a kdybych se posunul ještě o kousíček výš, tak by má radost byla ještě větší. V každém zápase udělám maximum, abych prodal všechno, co ve mně je a na co mám. Chci mít dobrý pocit. Na jaké umístění to bude stačit, to se teprve uvidí.

 

Právě se děje

Další zprávy