„Pasta“ táhl Čechy k titulu, zlato mu vzali v baru. Něco jsem kousal špatně, přiznává

Pořád vstřebáváte zážitky ze zlatého šampionátu?

Určitě, hlavně oslavy jsem vstřebával ještě v pondělí. (úsměv) Zážitky jsou to silné. Poslední set finále jsme sice vyhráli celkem jasně, takže přímo tam nebyla euforie taková, ale pořád je to zlato z mistrovství Evropy.

Jak teda vypadaly oslavy přímo v Portugalsku?

Hráli jsme večer, na hotelu jsme byli až po desáté hodině. Dali jsme rychlou večeři, pak jsme byli s rodiči a někam do hospody jsme se dostali až kolem půlnoci. Seděli jsme i s celým realizačním týmem. Když zavřeli, tak jsme se různě rozprostřeli po ulici s bary. Byli tam i Poláci, Francouzi.

ME do 22 let byl poslední turnaj z té mládežnické série pro vaši partu. Takže jste i zavzpomínali?

Já jsem hlavně vzpomínal i na neúspěchy. Na prvních dvou ME jsme nevylezli ze skupiny, jednou těsně o pár míčů. Pak přišel bronz z olympiády mládeže a od té doby jsme na každém turnaji byli v semifinále. Před dvěma lety bronzoví na ME do 20 let, vloni čtvrtí na mistrovství světa do 21 let a letos dostal příběh zlatou tečku.

O zlatou medaili jste ale rychle přišel. Co se stalo?

Byli jsme v baru s těmi Poláky a Francouzi, jako vysocí lidé jsme poutali pozornost. Ostatní viděli medaile, chtěli si sáhnout, půjčit si je. Udělal jsem chybu, že jsem ji dal z ruky, a pak už prostě nebyla. Nechci nikoho osočovat z krádeže, v nějakém návalu alkoholu se může stát, že s tím člověk odejde omylem. Nezdá se mi to, ale těžko říct. Naštěstí se to podařilo vyřešit a dostal jsem medaili novou.

Jaký byl turnaj jako takový? Vám sedl výborně, byl jste vyhlášen nejlepším smečařem.

Nezačal ale vůbec dobře, prohráli jsme s Francií, o které jsme si mysleli, že bude slabší než Itálie. Nedařil se nám servis, bylo tam hodně chyb, byl to náš nejhorší výkon. Naopak po neuvěřitelném výkonu na servisu jsme porazili Italy, tuhle volejbalovou velmoc. Trochu jsme se protrápili zápasem s Bulhary, kdy víte, že byste měl vyhrát. Nejzajímavější bylo semifinále.

Proti Izraeli jste v něm předvedli obrat z 0:2.

Oni mají skvělý ročník s dvěma hráči už světové úrovně. Bylo to 0:2, navíc druhý set jsme prohráli 40:42, ale našli jsme v sobě vnitřní sílu. Jen tak nějaký tým by to nezvládl otočit, v tomhle momentu jsme turnaj vyhráli. Pak už nás podle mě nemohlo zastavit vůbec nic. Ve finále s Poláky jsme ztratili koncovku prvního setu, ale dál už to bylo v naší režii.

Související

Zlatá dvojčata z pláže vypráví: Pletou si nás méně. V Americe nastal nečekaný zvrat

Nazval jste Itálii velmocí, tou je i Polsko. Jde celý český volejbal nahoru, když dokážete takové soupeře porazit? Ostatně vloni byla dospělá reprezentace dokonce čtvrtá na MS.

Rozhodně je to dobře. Teď to bude o tom, dokázat v chlapské kategorii, že loňské čtvrté místo nebyl jen výstřel do tmy. Od ročníku 1999 měly všechny ročníky na mládežnických evropských turnajích medaile. To je velmi dobrý základ, aby se dospělý nároďák z nepříliš dobrého období, které měl, zase vzpamatoval.

Co stojí za tím vzestupem českého volejbalu?

Je za tím práce mládežnických trenérů jak v nároďáku, tak v klubech. Z toho to pak dál pramení. Začalo se s projekty jako „Benjamínci a naděje“, od útlého věku se učí jednotlivé volejbalové činnosti, vybírají se správné somatotypy a potom ti trenéři věří, že to naučí každého. Myslím, že od hráčského ročníku 2003 to jde hodně nahoru. Velký podíl na tom mají Jirka Zach, bratři Žabové, Honza Svoboda, Zdeněk Haník a samozřejmě celý český svaz.

V současné zlaté dvaadvacítce si trenér Michal Nekola pochvaloval obrovskou pracovitost vašeho týmu a říkal, že si přeje, abyste nezpychli. Jak těžký je ten přechod do dospělého volejbalu?

Myslím, že já už mám ten přechod za sebou. Letos jsme s Karlovarskem vyhráli extraligu, už jsem hrál v základní sestavě. Snad už jsem to zvládl a na té úrovni se pohybuju, ale pro spoustu kluků se to teď bude lámat. Je třeba, aby kluci hlavně hráli. Není to jednoduché, já jsem se dostal do áčka ve Varech v 16 letech a postupně jsem se vypracoval do základní sestavy.

I když je vám pořád jen 20 let, můžete zhodnotit, jaké pro vás bylo vyrůstat s nálepkou velkého talentu, která se vám dávala?

Nejtěžší byl pro mě asi minulý rok, kdy už jsem si myslel, že bych měl být v základní sestavě Karlovarska. Mysleli si to i lidé kolem mě, ale nevím, jestli měl trenér oblíbenější hráče, nebo čím to bylo. Byl jsem z toho občas hodně špatný, nechtěl jsem to kousat a měl jsem s tím velký problém.

Jak se to projevovalo?

Dával jsem to dost jasně najevo spoluhráčům i trenérovi. V některých chvílích pomohlo, že jsem si o místo řekl. Chodil jsem za trenérem a říkal mu, ať mi dá šanci, že jsem lepší než ostatní. No jo, ale pak se stalo, že jsem tohle řekl a zahrál jsem špatně. Zase jsem si musel tu šanci vybojovat, musíte tu kvalitu neustále potvrzovat.

Kam teď dál povedou vaše kroky?

Odcházím do druhé polské ligy, budu hrát za Bielsko-Biala. Měl jsem i možnosti jít do některého z polských top týmů, ale to bych se nejspíš zase vrátil na lavičku. Proto jsem šel trochu níže, kde bych měl být v základu. Tým má ambici postoupit, polská druhá liga je srovnatelná s českou nejvyšší. Navíc Polsko je volejbalový stát jako blázen, i na druhou ligu chodí velké návštěvy. Těším se na to!

V červnu jste poprvé nakoukl do dospělé reprezentace v rámci Evropské ligy. Je velkou motivací zářijové ME?

Určitě. Zahrál jsem si Evropskou ligu, kde třeba zápasy proti Bosně nebo Gruzii nebyly nic moc, ale zase proti Dánsku nebo Španělsku to bylo super. Každopádně ME v Itálii je obrovská motivace. Chtěl bych se dostat do té čtrnáctky, která tam pojede.

Mohou se fanoušci těšit, že i volejbalový národní tým bude mít svého „Pastu“?

Doufám, že jo, že se v dalších letech posunu ještě víc a místo v chlapské reprezentaci si postupně upevním.

Související

Češka poznává divoké Rio: Party každý den, tady se život žije. Spoluhráčku postřelili

Posloucháte kvůli příjmení narážky na hokejistu Davida Pastrňáka často?

Lidé, co mě znají, tak ví, že s Davidem nemám nic společného. Pokud teda vím dobře… (úsměv) Občas něco zaslechnu, ale samozřejmě se s ním vůbec nechci nějak srovnávat. Mám hodně daleko k tomu, abych vůbec mohl zkusit něco takového říct. Davida jinak samozřejmě sleduju a fandím mu, hlavně když hraje za nároďák.

Přezdívka „Pasta“ není podle něj?

Ne ne, vzniklo to čistě podle příjmení Pastrňák, už dříve se takhle říkalo mému tátovi.