Semínko pohybu se musí zasadit do hlav a těl malých špuntů co nejdříve. Proto by se na tom mělo systematicky pracovat od mateřských škol.
V řadě západoevropských a severoevropských zemí už to pochopili. Tak se tam vydejme pro inspiraci.
Naše první exkurze povede do Francie. Tam jsou totiž s předškolní pohybovou výchovou na starém kontinentu nejdál. Že je nutné rozhýbat mateřské školy, si tamní politici uvědomili už v dobách, když letopočet ještě začínal jedničkou a devítkou.
Podle národního vzdělávacího plánu francouzského ministerstva školství je pohybová výchova v mateřské škole (tzv. école maternelle, zpravidla pro děti ve věku 3-6 let) zakomponována do širokého spektra tělesných aktivit.
Hlavním úkolem je, aby drobotina sama přicházela na úžasné kouzlo různých pohybových činností a sportu vůbec.
Co konkrétně objevují? Odpověď nalezneme v osnovách. Tady je jejich letmý výčet pro konkrétní představu.
Děti zkoumají různé způsoby skákání, klouzání, válení se, otáčení, probádávají rozličné prostorové úrovně - lezou po čtyřech, chodí, běhají na špičkách, zkoušejí akrobatické cviky.
Děti mohou mít dráhu ("parcours de motricité"), která kombinuje rovnováhu (na prkně, na polštáři), různé pohyby (běž, skákej, plaz se) a manipulaci s předměty (míč, obruč). To vyžaduje koordinaci, přizpůsobení se, rozhodování ("víc zpomalit", "otáčet se") a sebepoznání.
Jeden takový parkour máte na snímku. Narazíme na něj ve škole Garbejaire. Pro ty, kdo by si chtěli opičí dráhu vyzkoušet, stručný popis úloh:
1. Skok do obručí.
2. Chůze na čtyřech v tunelu.
3. Výstup na stůl + skok.
4. Chůze po kladině.
5. Překonání překlopné desky.
6. Lezení po žebříku, mostu, skluzavka.
Všechny třídy, haly či školní zahrady jsou ve francouzských mateřinkách navrženy tak, aby obsahovaly prostory pro volné pohybování nejmenších žáčků.
Ti také mají k dispozici veškeré náčiní k pohybovému rozvoji: obruče, švihadla, polštáře, lana, lavičky, balanční pomůcky…
Učitelka nebo učitel nejsou drábové, kteří by přesně určovali jednotlivé cviky, stávají se z nich průvodci nadhazující před špunty plejádu výzev. Aby mohly děti samy zkoušet a experimentovat.
Pedagog třeba nadhodí: "Dnes budeme prozkoumávat rovnováhu." A jednoduchým pokynem malé posluchače navede, jak na to.
Udělej obrat na jedné noze.
Zkus přejít na druhou stranu tělocvičny s míčem na hlavě.
Otoč se, když uslyšíš tlesknutí.
Děti pak samy se stoprocentní vervou a energií blbnou a předhánějí se, komu se něco povede jako prvnímu. Aniž by věděly, že přitom rozvíjejí svaly i mozek. Vše se děje naprosto přirozeně.
Francouzi totiž moc dobře vědí, že období 3-6 let je opravdu zlatým věkem pro motorický a smyslový rozkvět.
Ratolesti nasávají nové pohybové poznatky a dovednosti jako houba. A protože propojení těla a mozku je v tu dobu velmi intenzivní, synapse se fixují.
Zkrátka - pravidelná a rozmanitá motorická aktivita podporuje u malých dětí vznik důležitých a pevných nervových spojení.
Děti, které touto péčí projdou, mají lepší smysl pro rovnováhu, prostorovou orientaci, kontrolu těla. To s sebou ruku v ruce přináší lepší soustředění, lepší přípravu na jemnou motoriku, tedy na výuku psaní v první třídě základní školy.
Další plusy? Vyšší úroveň pohody, méně frustrací, snadnější sociální interakce. A když k pohybovým aktivitám přidají učitelé vhodné otázky na děti typu - jaké to bylo, když ses otáčel? - posiluje se i kognitivní a jazykový rozvoj.
Proto je motorická výchova jedním ze základních pilířů národních osnov. A nejen ve Francii, nýbrž i v dalších západoevropských zemích. O těch severských nemluvě.
Jak tedy vypadá každodenní praxe ve finských mateřských školách? Děti jsou velmi často venku. Finské školky využívají přírodu, zahrady a lesy i za chladného či deštivého počasí. Výzkumy ukazují, že delší pobyt venku výrazně podporuje motorické dovednosti.
Detaily se rozpracovávají ve vědeckých centrech, kde se renomovaní odborníci zabývají tím, jak podporovat základní motorické dovednosti, jakými jsou běh, skákání, lezení.
Data potvrdila, že i děti ve finských mateřských školách tráví relativně velkou část dne sedavě nebo v málo intenzivních aktivitách.
Výzkum z Helsinské univerzity zjistil, že když jsou pohybové aktivity spojeny s učením (např. motorika + matematické pojmy), mají pozitivní účinky i na kognitivní dovednosti.
Ve finské metodice se klade důraz na to, že každý dospělý (učitel, vychovatel, rodič) má podporovat dítě v pohybu. Podpora rodiny a školky je v symbióze.
Jakou podobu má denní režim?
6:00-7:00 - Otevření školky, spontánní hry.
8:00-8:30 - Snídaně.
8:30-11:00 - Skupinové činnosti a hry uvnitř i venku.
11:15 - Oběd + odpolední klid.
14:00 - Svačina.
14:30 - odpoledne - hry uvnitř i venku.
Co bychom si mohli vzít z Francie a z Finska jako inspiraci? Zařazovat v mateřské škole do programu každodenně pohyb - nejen jednorázově, ale pravidelně a rozmanitě (venku, uvnitř, hrou i řízenou aktivitou).
Kombinovat pohyb s dalšími oblastmi učení, například s výukou cizího jazyka nebo matematiky.
Vytvářet prostředí, které umožňuje pohyb - vhodné pomůcky, prostor, volná hra, ale i zaměřené úkoly.
Zapojovat rodinu - komunikujte s rodiči o důležitosti pohybu, o tom, jak mohou na to doma navazovat.
