Praha - Třináct výher ze šestnácti zápasů, taková je bilance Petra Pály během jeho šestiletého působení v pozici kapitána českého fedcupového týmu, který pod jeho vedením ovládl tři z posledních čtyř ročníků soutěže.

Někdejší špičkový deblista veškerou zásluhu na úspěších přiznává svým svěřenkyním, přiznává však, že na rozdíl od kapitána českého daviscupového týmu Jaroslava Navrátila to má snazší, ale zároveň i složitější v tom, že tým vybírá hned z osmičky adeptek oproti čtyřem stálicím u mužů.  

"Když to vezmu ze své pozice, tak jsem rád, kolik holek máme a výběr je velký. I když pak přicházejí i nepříjemné chvíle a nemůžu některé hráčky vzít. Byl bych radši, kdyby mohla být sestava tří- až pětičlenná, takhle je to pro nás docela drsné," přiznal devětatřicetiletý kapitán českého týmu.

Pane Pálo, jak těžké bylo Barboře Záhlavové-Strýcové a Kláře Koukalové, které vám pomohly k postupu do finále, vysvětlit, že pro ně nemáte na finále místo?
Člověk by měl postavit nejsilnější možný tým. Snažím se nominaci dělat vzhledem k soupeři, jaké body jsou nejschůdnější vyhrát, přes koho a kdo téhle roli nejvíc vyhovuje. A samozřejmě se musí přihlédnout k povrchu a k podmínkám. Nejdůležitější je forma a s kterými hráčkami máme největší šanci udělat tři body.

Jak takový výběr probíhá? Rozhodujete o nominaci vy sám?
Probírám ji vždycky s trenéry týmu Davidem Kotyzou a Davidem Kunstem, ale hlavní slovo mám já. Stejně tak já musím udělat tři čtyři nepříjemné hovory. To si pak říkám: "Ježíšmarjá." Ale patří to k mé práci a musím to tak brát.

Například Barbora Záhlavová-Strýcová ale přiznala, že svou neúčast ve finále nesla hodně nelibě...
Chápu, že se cítí dotčená. Holek je vpředu hodně a právem si mohou myslet, že by tam měly být. Se všemi, myslím, vycházím dobře. Chovám se k nim férově, řeknu jim na rovinu, co si myslím. Je to rozhodnutí, za kterým si vždycky stojím. Každopádně je jasné, že bych mohl postavit dva stejně silné týmy. Já se rozhodl pro dvě nejlepší singlistky a dvě deblistky.

Ke Karolíně Plíškové, která se do finálové nominace nakonec nedostala, se časem mohou připojit další mladé hráčky jako Tereza Smitková, Kateřina Siniaková, Denisa Allertová nebo Barbora Krejčíková...
Holky sleduju a dělají nám všem radost. Nedokážu teď říct, která z nich dostane šanci ve Fed Cupu, ale věřím, že třeba Karolína Plíšková se stane oporou týmu. 

Navíc se dohromady daly zase Andrea Hlaváčková s Lucií Hradeckou, což by vám mělo také ulehčit práci, že?
Spojení holek na příští rok je čistě jejich individuálním rozhodnutím. Doufám, že navážou na úspěchy, kterých dosáhly předtím. A samozřejmě mi to pomůže, pokud se jim spolu bude dařit.

Rozhodnutí sestavovat tým vám většinou vycházejí. Například ve finále v roce 2011 v Moskvě jste v deblu vsadil na pár Lucie Hradecká, Květa Peschkeová a ony se vám odměnily rozhodujícím bodem. To je vám pak hodně příjemně, že?
Jsem rád, že to zatím vždycky vyšlo, a bylo by fajn, kdyby se to takhle povedlo dál. Naštěstí mě moje volba nezradila ani teď ve finále.

Kdybyste měl z těch tří triumfů vybrat ten, na který budete vzpomínat nejvíce, který z nich by to byl?
Těžko se ta tři vítězství srovnávají. Je krásné vyhrát před domácím publikem, to holky potvrdí. Ale ten první titul byl tak speciální a absolutně úžasný, že se na něj čekalo dlouho. Každý titul, který se vyhraje, je prostě nádhera. I když jsou to tři tituly za čtyři roky, tak myslím, že to nezevšední. Nemělo by to zevšednět, jako by to bylo něco normálního.

Jak s odstupem vnímáte, že jste finále vyhráli už po třetím duelu?
Jsem samozřejmě rád, že to dopadlo takhle. Ale ten zápas Petry byl úžasně vyrovnaný. Přelévalo se to z jedné strany na druhou jak na lochnesce. Zápas splnil naprosto vše. Obě hrály skvěle, pro fanoušky to musel být nádherný zážitek.

V čem je podle vás hlavní kouzlo českého týmu, který teď svou konkurenci válcuje?
Tajemství úspěchu je, že máme hodně skvělých hráček, které hrají ve Fed Cupu výborně. Tím, že jich je hodně, je úspěch samozřejmě snazší. Jsme prostě tenisový národ. Samozřejmě nesmím zapomenout na tým okolo. Máme okolo skvělé kluky, kteří hodně pomáhají.

Jak dlouho podle vás tato vítězná šňůra může pokračovat?
Chtěl bych, abychom si především užili tenhle titul. Vůbec bych nechtěl přemýšlet o tom, co bude za rok, dva. Bral bych to s velkou pokorou a zase se příští rok pokusit o co nejlepší úspěch.

Co potřebuje váš tým konkrétně k tomu, aby titul obhájil?
K tomu, abychom říkali, že to třeba můžeme opět vyhrát, nás opravňuje široký kádr. S takhle silným kádrem musíme věřit. Ale člověk musí jít zápas od zápasu, zase se hraje až příští rok. Je to trošku předčasné.

Jak dlouho byste chtěl ještě u týmu vydržet?
Práce u týmu mě velmi baví a naplňuje. Rád bych u týmu zůstal, dokud budu mít holkám stále co dát, a je jedno, v jaké budeme sestavě. Ale samozřejmě, když máme Petru Kvitovou s Luckou Šafářovou, je to příjemnější. Nicméně nejsem ten typ, který by chtěl dělat kapitána, pouze kdyby hrály ty nejlepší, ale chci se pokusit o co nejlepší výsledek s jakýmkoliv týmem.

Kapitán daviscupového týmu Jaroslav Navrátil přiznal, že příští sezona by mohla být u týmu jeho poslední. Lákalo by vás převzít jeho místo?
Nikdy jsem o tom neuvažoval, ani by to nebylo správné, protože náš daviscupový tým má obrovské úspěchy pod kapitánem Navrátilem.