Tradiční turnaj Czech Open, během nějž se v Praze setkává špička světového klubového florbalu, odehrál loňské finále v T-Mobile Aréně před rekordní florbalovou návštěvou, přímý přenos vysílala Česká televize. Letos již nabídla i přímé přenosy z finále české extraligy.
Na letošním mistrovství světa, které se koná od 19. do 29. května ve Stockholmu, budou čeští reprezentanti obhajovat historické stříbrné medaile z posledního šampionátu, hraného v květnu 2004 v Curychu. O další dva roky později se MS uskuteční v České republice.
Zdá se, jako by tu měl florbal snad ustláno na růžích. Skutečnost je však taková, že ty růže mají pořádné trny.
Český florbal si prošel krušnými začátky a dodnes v něm přetrvávají spartánské podmínky. Hrou se nedá uživit, všichni hráči jsou amatéři, i ti sebelepší mají k obživě jiné povolání, popřípadě studují. Trénují a absolvují zápasy po práci či o víkendech, ve svém volném čase na úkor rodiny.
O české florbalové lize čtěte také ZDE
První misionáři
Češi se poprvé setkali s hrou s děravým míčkem v roce 1984 na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde finští studenti na výměnném pobytu dorazili i se sadou florbalových hokejek. Češi si to v zápase rozdali s Finy, studenti VŠE hráli florbal tak dlouho, dokud se jim hokejky nezničily. To pak znamenalo na delší dobu konec tohoto sportu v Česku, respektive Československu.
Důležitý krok k zakořenění florbalu v republice učinili roku 1991 bratři Vaculíkové, kteří přivezli potřebné vybavení ze Švédska: "Švédský kolega naší cestovní kanceláře byl členem Švédské florbalové federace. Pozval nás na setkání evropských florbalových zemí v Malmö. Zde jsme také zhlédli první zápasy Švédů, Finů a Švýcarů. Získali jsme nějaké hokejky, rozdistribuovali je po republice a začali pořádat první turnaje," vzpomíná na české počátky stále populárnějšího odvětví Martin Vaculík, ředitel desetinásobného mistra Tatranu Střešovice a jeden z šéfů turnaje Czech Open.
Florbalové vybavení bylo z Prahy velmi záhy přivezeno do Ostravy, kde se brzy začaly provozovat první moravské turnaje. Praha a Ostrava dodnes v mužské lize potvrzují punc dvou hlavních florbalových center. Mistrovský titul doposud nezískal nikdo jiný než Tatran Střešovice a Vítkovice. Poslední čtyři roky pak Střešovice pravidelně ve finále porážejí tým FBC Ostrava. K oběma městům brzy přibyly další dvě významné florbalové bašty, Liberec a Brno.
Internetové stránky České florbalové unie (ČFBU) zmiňují ještě jednu cestičku , kterou děravý míček dorazil do Česka, respektive Československa. Již v roce 1992 znala, viděla a začala florbal hrát Jaroměř, malé východočeské město. Zde totiž tehdy působil na soustředění švýcarský klub Mettmenstetten Unicorns. Jako správní Švýcaři však tuto hru nazývali "unihockey".
Mantinely z Maďarska nastartovaly ligu
ČFBU hovoří jako o "historickém mezníku českého florbalu" o události, kdy střešovičtí průkopníci přivezli do republiky první opravdové mantinely z Maďarska. Díky nim se konečně mohly odehrát regulérní zápasy a také kvalifikace o první ligu, která začala v roce 1994.
Hokejky ze Švédska a mantinely z Maďarska měly dalekosáhlé následky. Podle údajů ČFBU se v České republice hraje šest výkonnostních lig a existuje přes 800 družstev. Za velkou členskou základnu vděčí sport mimo jiné i jeho úspěšnému rozšíření do škol. "Momentálně jsme třetí největší federací na světě za Švédskem a Finskem, předběhli jsme už i Švýcary," říká Martin Vaculík.
Češi se poměrně rychle rozkoukali i na mezinárodní scéně. Již roku 1998 se v Česku konalo teprve historicky druhé mistrovství světa, v Praze se zabydlel i největší florbalový mezinárodní turnaj Czech Open. Čeští hráči se uplatňují v prestižní švýcarské lize. Roku 2004 získala reprezentace stříbro na MS. "Za Švédy a Finy ale stále zaostáváme, se Švýcary umíme vyrovnané zápasy," hodnotí současné postavení českých florbalistů ve světě Vaculík.
Koníček pro amatéry
Přes vysokou úspěšnost českého florbalu na domácí i mezinárodní scéně však sport stále zůstává náročným koníčkem pro nadšené amatéry. Peněz a sponzorů je stále málo, hráči obvykle nepobírají finanční odměny, jako je to u elitních borců ve Švédsku a Finsku. Výjimkou je třeba švédský hráč Tatranu Střešovice, Johan Von der Pahlen.
Investice se vyplatila. Švéd skončil po základní části druhý v kanadském bodování extraligy se 47 body, produktivitu v play off s 25 body vyhrál a v posledním zápase finále si připsal dva góly a jednu asistenci, čímž významně dopomohl Tatranu k titulu.
Brzy by již nemusel být výjimkou. Martin Vaculík věří ve změnu. Na otázku, jak vidí budoucnost českého florbalu, odpovídá: "Do florbalu zasáhnou peníze, což povede k částečné profesionalizaci. Tím se ještě zvýší kvalita, neboť amatéři nemohou dát sportu vše, není to jejich absolutní priorita. Chvíli to ale ještě potrvá."
