„Obrana slabší než babiččina wi-fi." Ke kritice i humor, chvála není dávka dopaminu

Growth Mindset, dvě slova, která dokážou zázraky. Reprezentují způsob myšlení, s nímž si můžete lépe poradit s nástrahami dnešní doby zaměřené na výkon. O sportu, kde se staly prohry a výhry málem otázkou života a smrti, to platí dvojnásob.  A u výchovy nové generace trojnásob.

Jak na to?

Růstové myšlení vychází z tohoto základu: skutečná emoční síla pramení z toho, že se neúspěchům postavíme čelem, a ne z toho, že se jim vyhýbáme. Nic nebuduje charakter tak jako opakované zkoušení, dokud se to nenaučíte.

Jak mohou rodiče, trenéři, učitelé, manažeři podporovat růstové myšlení?

Měli by si uvědomit, že koučování potomků, školáků či podřízených rozhodně není jen o nekonečném opakování pochvaly: Dobrá práce! Jde o to být skutečným mentorem. Jak se jím stát?

Zastánci růstového myšlení upozorňují, že chvála má mnohem větší sílu než křik a nadávky za kiksy. Nejde však o to mazat jen někomu med kolem pusy, nýbrž umět správně namixovat kritiku s pochvalou. Doporučovaný poměr je 3:1 ve prospěch chvály.

„Místo obecné chvály však zkuste ocenit něco konkrétního,“ dodávají experti.

Analýza? Konstruktivní, ne toxická!

Co to znamená v praxi?

Třeba máte doma nebo v týmu kluka, který se v tréninku snaží zapracovat na rychlosti a obratnosti. Takže když po utkání od vás uslyší - dneska se ti ty nohy pěkně rozjely – přiživíte jeho motivaci. I když za to třeba nedostal zaplaceno vítězstvím.

„Chvála by měla působit jako ukazatel průběhu, ne jako dávka dopaminu,“ doplňuje doktor Maniar.

Analýza po jakémkoli výkonu, respektive zápase by měla být konstruktivní, nikoli toxická. Proto by se rodiče, ani trenéři, ale ani učitelé neměli zaměřovat pouze na hodnocení výsledku.

Vyměňte větu - super, dal jsi gól – za větu - líbilo se mi, jak si zlepšil úspěšnost střelby o šest procent.

A co tedy s chybami? 

Netrapte se jimi, ale věcně je rozebírejte. Ptejte se: Proč jsi bránu nebo koš minul? Jaké informace nám ten nevydařený pokus dal směrem k budoucímu tréninku? A pojďme to společně opravit.

Takhle budujeme vztah k procesu a současně i sebevědomí. Jeho tvorba nespočívá ve vyhýbání se výzev z důvodu strachu ze selhání, ale v přípravě dětí na ně. Nemůžu chtít hned skočit dva metry do výšky, když můj osobák zatím činí pouze 120 centimetrů. Ale můžu se postupně chystat na to, abych jednou dva metry dal.  

Skutečný růst se doopravdy neměří počtem trofejí, nýbrž nalezením způsobů, jak se zlepšit. Přistupujeme-li k tomu takto, proměníme přehmaty v příležitosti k učení a k upevňování houževnatosti.  

Tam, kde kiksy vedou k dalším výzvám, bývá hej. Děti v takovém prostředí postupně začnou vnímat chyby úplně jinak - ne jako pohromu, za kterou by se měly stydět, ale jako šanci na to být příště lepší. 

 Nechytil jsi míč po odrazu od stěny, nevadí, zkus to znova. A když pak v dalším pokusu chytíš balon po otočce o 360 stupňů, máš bonus navíc.  

Co ještě k tomu pomůže?

Stanovení cílů zaměřených na proces, nikoli na prvenství, respektive postupy do vyšší ligy nebo udržení se v soutěži.

Když před tenisovou ratolest postavíte metu v podobě dobře provedených returnů, bude to efektivnější, než když mu přikážete, že musí vyhrát tenhle a tamten turnaj. Týdenní a měsíční tréninkové výzvy fungují lépe než tlak typu – musíš dnes zvítězit, jinak se nikdy nedostaneš na Wimbledon.

Pak se děti mnohem lépe vyrovnávají s porážkami a celkově dokážou lépe kočírovat svoje emoce.

Tady je pro rodiče a děti několik nápadů, jak uplatňovat růstové myšlení.

Když se stane chyba, řekněte BINGO a navrhněte, jak se zlepšit. Vypadá to jako hra s černým humorem, ale zabírá. Třeba - obrana ve druhém poločase byla slabší než babiččina Wi-Fi! – může účinností přebít smrtelně vážnou analýzu.

Ohodnoťte své tréninkové úsilí, jako by to byla videohra. Snažte se překonat své skóre z minulého týdne.

Berte chyby jako vzdělávací obsah ke stažení. Každá chyba jsou jen poznámky k nápravě, které vytáhnete příště.

Použijte jízdy autem po prohře nikoli ke kritice a k výčitkám, nýbrž ke strategické poradě.

Nebojte se kreativity a nadhledu.

Selhávací pátky

Dva příklady ze života, že to funguje.  

Když hráči basketbalového týmu Springfield Middle School Hawks šíleli z nepovedených střel, trenér jim řekl: „Odteď nebudeme ze zbrabraných střel šílet a označovat to za chybu, bude to pro nás zvrat v ději.“

Diváci samozřejmě žasli, když si hráči po zpackaných střeleckých pokusech začali plácat, ale střelba mužstva se zlepšila o 22 procent. A hádky v týmu se snížily o více než polovinu.

Nebo nadějná tenistka Clara Rodriguezová, která se snažila zahrát eso v každém podání. Její kouč do přípravy zavedl takzvané selhávací pátky, ve kterých jeho svěřenkyně získávala za pokažené servisy bonusové body.  

Ale jen pod podmínkou, že Clara bude tyto chyby komentovat jako sportovní reportér. Takže ona třeba říkala: „Rodriguezová záměrně dělá dvojchyby – to je odvážná strategie! Uvidíme, jestli se to vyplatí v podobě dividend duševní odolnosti!“

Proč na to nejít i u nás s humorem?