Pro křídelnici Knedlíkovou byl nedělní večer nesmírně emotivní ještě z jiného důvodu. Před odchodem do Norska totiž dlouhá léta působila v týmu finálového soupeře z Györu, s nímž nejprestižnější klubovou soutěž vyhrála třikrát. Další dva přidala právě s Kristiansandem.
"Je to něco neskutečného, nádherné. Nevím, jestli mi úplně dochází, že jsme zase dokázaly Ligu mistrů vyhrát," hlásila dvaatřicetiletá Knedlíková po výhře 33:31 nad maďarským rivalem. O den dříve norský klub pokořil v semifinále francouzské Méty 33:27.
Pátým triumfem v nejprestižnější klubové soutěži se Knedlíková přiblížila kvartetu spoluhráček z týmu Vipers. Lundeová, Mörková, Fridrikasová a Popovičová mají na kontě šest vítězství.
Jaké byly oslavy?
Knedlíková: Dlouhé, ale přežily jsme, tak je to krásné. Téměř jsme nespaly. Ale takový úspěch se oslavit musí. Máme v týmu Maďarku, která pochází z Budapešti, tak to vzala do svých rukou. (úsměv)
Jeřábková: Oslavy rozhodně vypadaly lépe, než kdybychom slavily v Norsku. Norové v zahraničí jsou jako utržení z řetězu. (smích) Byl to krásný a dlouhý večer, skoro jsme nespaly. Zároveň rozlučkový, teď přijde zasloužené volno.
Potvrdilo se, že obhajoba titulu bývá vždycky těžší?
Knedlíková: My jsme se nesoustředily na to, že jedeme obhájit titul. Nastavily jsme se všechny tak, že prostě chceme získat další trofej.
Jeřábková: Že to vyšlo až takhle, o tom se mi nesnilo ani v nejhezčích představách. Je to strašně příjemné.
V Kristiansandu je řada hráček, které předtím vyhrávaly Ligu mistrů právě s Györem. Dokázaly jste si do Norska dokonale přenést vítěznou mentalitu?
Knedlíková: To nevím. Všechny toho už máme poměrně hodně za sebou. Ale velké zkušenosti byly i na straně soupeře. Nám se však podařilo odehrát finálový zápas téměř bez chyb, s vynikající brankářkou za zády. To asi rozhodlo.
A zároveň parádní střelecká forma Markéty Jeřábkové, že?
Knedlíková: Je to jinačí slavit takhle ve dvou. Markéta předvedla během celého víkendu neskutečný výkon, jsem na ni pyšná.
Jeřábková: Já se v tom finálovém zápase docela ztrácím… (smích) Bylo důležité, že do šaten jsme šly v poločasu s dvoubrankovým náskokem, mohly se trošičku uvolnit. A důležitý byl začátek druhé půle. Tam jsme si vytvořily mírný náskok a dokázaly ho udržet.
Jano, jaké pro vás osobně bylo nastoupit ve finále zrovna proti Györu, kde jste působila před příchodem do Norska?
Knedlíková: Bylo to velmi speciální. Na jednu stranu jsem nesmírně šťastná, že se nám podařilo vyhrát. Ale nebylo příjemné vidět slzy bývalých spoluhráček.
Jeřábková: Atmosféra v hale byla neskutečná. Plná hala burácela už ve chvíli, kdy jsme na hřiště nastupovaly my. A když pak přicházel Györ, jen jsme se na sebe s Janinou podívaly… Ten rachot! Slova byla zbytečná, neslyšely bychom se ani na jeden centimetr.
Oslava na jihu Čech i další dřina
Co vám soupeřky po prohraném finále říkaly?
Knedlíková: Dostalo se mi od nich obrovských gratulací a uznání, že jsme si vítězství zasloužily. Musím říct, že i přivítání od maďarských fanoušků bylo nádherné. Nezapomněly, že jsem tady já i některé další spoluhráčky působily. Diváci byli sice nešťastní, že Györ prohrál, ale těšilo je, že trofej máme zrovna my.
Markéto, vy jste během víkendu nastřílela 19 gólů, v semifinále proti Métám jste se trefila dvanáctkrát. Tam se hráč dostane do úplného střeleckého transu?
Jeřábková: Hned na začátku utkání jsem dala gól, kdy se míč sotva došoural do branky. Ale i takový se počítá. A pak už to šlo nějak samo. Byl to zápas, že kdyby se mi na míč i lejno nalepilo, stejně půjde do sítě… Ale byl to těžký duel. Takový, v nichž rozhodují opravdu jen detaily. Ty jsme zvládly a postupně už semifinále ovládly.
Po finále jste pak převzala cenu pro nejužitečnější hráčku víkendu.
Jeřábková: Ta cena je samozřejmě příjemná, ale stojí za ní celý tým. Jsme kolektivní sport, nikdy to není o jediné hráčce. Kdybych stála v hale sama, nic nezmůžu.
Jano, vy zažíváte pátý triumf v Lize mistrů. Ale některé spoluhráčky slavily už šestkrát, je pro vás motivace vyrovnat se jim?
Knedlíková: Ono se to blbě dohání, když s nimi hrajete v jednom mančaftu… (úsměv) Ale podobný úspěch se nikdy neomrzí, je nádherné ukončit sezonu na vrcholu. Teď ještě budeme nějaký čas slavit, pak nás čeká zasloužený odpočinek. V létě se pustíme znovu do práce, abychom mohly i po další sezoně zase slavit.
Jeřábková: Teď budu hlavně odpočívat doma na jihu Čech, poté se určitě s přítelem vydáme někam na dovolenou. A pak už se začneme chystat na další sezonu. Doufám, že bude znovu úspěšná.
