Liberec - Do začátku šampionátu v klasickém lyžování zbývají již jen hodiny. V Liberci již třetí den hustě sněží, město vyčkává nápor fanoušků.
Prezidentka organizačního výboru Kateřina Neumannová svolává v liberecké Tipsport Aréně poslední tiskovou konferenci, aby potvrdila, že Liberec je na mistrovství skutečně připraven. „Teď je to spíš taková euforie spojená s roztěkaností. Ale baví mne to, zejména teď ty poslední dny," líčí své dojmy novinářům.
Mluví klidně a sebevědomě. Přesto přiznává, že při pohledu na skokanské můstky se jí o víkendu roztřásla kolena. Podle červených očí se zdá unavená. Přitom v následujících hodinách nic nekončí, ale naopak začíná.
A.cz: Byla jste nervóznější, když jste se připravovala na závody jako sportovkyně, nebo nyní, když jste jejich organizátorkou?
To je úplně jiná pozice a jiné starosti. Když si vzpomenu na chvilky před olympijskými závody, tak při tlaku, který jsem cítila i od veřejnosti a fanoušků, jsem se spíš zavírala sama do sebe. Potřebovala jsem klid a asi jsem také byla na své okolí nepříjemná.
Teď je to úplně něco jiného. Teď se o mne slétávají věci, jako že někde přijela později sekurity, někomu chybí bunda, někomu dochází čaj. Víří mi v hlavě mnoho myšlenek z různých stran. Dřív jsem měla klid sama na sebe, teď je to spíš taková euforie spojená s roztěkaností. Ale baví mne to, zejména teď ty poslední dny.
A.cz: Jak se vám v posledních dnech spí?
Donedávna ještě docela dobře. Teď chodím spát tak zhruba okolo jedno hodiny. Dnes jsem byla už kolem půl sedmé vzhůru. Myšlenky, co je ještě potřeba v posledních hodinách dodělat, jsou vzhledem ke spánku velice agresivní. Spím tak šest hodin, což pro někoho je dostačující, ale pro mne, která byla celý život zvyklá spát osm hodin a více, je to někdy trošku málo.
A.cz: Co vás osobně v následujících hodinách ještě čeká?
Jsem někde na pomezí mezi částí mediální, to znamená. Čeká mne ještě několik výstupů v televizi, pár rozhovorů, a zároveň jsem součástí týmu. Chodí mi denně řádově čtyřicet, padesát e-mailů, kdy zhruba padesát procent z nich jsou žádosti o volné vstupenky a VIP akreditace, což je velice nevděčná role.
Zároveň objíždím areály a snažím se být nápomocná radou a řešením drobných problémů, které se ještě teď vyskytnou přímo na místě. Například v neděli se ředitel závodů se mnou radil, kde udělat první zónu pro výměnu hůlek pro závodníky. To jsou spíše praktické věci, kdy můžu pomoci ze svého pohledu bývalého závodníka.
A.cz: Už jste měla možnost vidět medaile?
Svou kancelář mám zatím jen zarovnanou obrovskými krabicemi s těmi krásnými trofejemi, které pro mistry světa připravila společnost Presiosa, ale příjezdu medailí jsme se ještě nedočkali. Má je přivést má je přivést Uli Wehling, oficiální ředitel severské kombinace, takže jeho auto asi bude plné zlata, stříbra a bronzu. Do této chvíle jsem je ještě neviděla.
A.cz: Budete mít čas podívat se na nějaké závody?
Předpokládám, že budu úplně na všech závodech, pokud to stihnu objezdit. Bude se starat o naše hosty přímo na stadionech. Takže doufám, že budu na všech, k tomu musím stihnout veškeré porady a některé večerní akce.
A.cz: Už jste měla čas hovořit s prvními závodníky? Co říkají?
Přiznám se, že se svými kolegy, s kterými jsem závodila během své kariery, jsem se ještě nepotkala. Většina z nich přijíždí právě dnes, nebo přijela v nočních hodinách.
Zatím jsem se viděla se závodníky z Číny a Venezuely a s těmi historii tak spojenou nemám. Neznám je osobně. Jednoho Venezuelce jsem dokonce vezla v autě. Přijel deset dní před šampionátem a hledal ředitele sportu.
A.cz : Na koho se nejvíc těšíte?
Těším se na své české kolegy. Doufám, že budou spokojeni a budou mít veškeré podmínky, které potřebují.
Ze zahraničních závodníků jsem vždycky měla blízko k norské lyžařce Kristin Steiraové. Je to taková pohodářka, přitom na minulých šampionátech trochu smolařka. Měla spoustu čtvrtých míst na olympijských hrách v Turíně… Té bych tady v Liberci přála medaili.
A.cz: Když se podíváte zpět, které období příprav bylo nejtěžší?
Nejtěžší doba byla, když jsme tu neměli sníh. Připravovali jsme něco a neměli vlastně ten základ. Takže prosinec byl v tomto ohledu takový složitý. Mohli jsme být připraveni úžasně, mohlo být všechno nazdobeno, kdyby ale nebyla zimní atmosféra a zimní kulisa, tak by to bylo všechno trošičku zbytečné.
Nikdy jsme ale neměli strach, že zůstaneme bez sněhu. Zvlášť po Pražské lyži, kde jsme testovali jeho chemickou variantu výroby. Ale kdyby se vyráběl tímto způsobem, tak by to nebylo nijak hezké.
A.cz: Nyní je v Liberci sněhu asi dost. Není to naopak problém?
My v tuto chvíli s ním žádnou potíž nemáme. Samozřejmě musíme čistit areály, ale to samozřejmě k zimnímu sportu patří. Je zima a buďme rádi, že je sníh.
V minulých dnech a týdnech řešily technické čety na stadionech různé detaily, jako jsou technické parametry tratí. Tedy šířku, zarovnání některých nerovností a jim teď padá zlato z nebe
A.cz: A byla vaše předpověď taková?
Přiznám se, že detailně po hodinách předpověď nesleduji. Jen jsem věděla, že dlouhodobě by počasí mělo být spíš chladné a se sněhem. Ale to množství se nedalo předpokládat, ani očekávat
A.cz: Dá se říci, že je současná sněhová nadílka pro závodníky výhodou či nevýhodou.
Když to vezmu podle sebe, tak já jsem neměla ráda, když moc sněžilo. Tratě byly měkčí, nebyly zpevněné, ale to už je otázka vkusu. Jsou závodníci, kteří to naopak rádi mají.
A.cz: Včara jste měla narozeniny, byl vůbec čas na oslavy?
Přiznám se, že to bylo hodně divné. V sobotu večer jsem si dala šampaňské s jedním známým, přičemž můj partner usnul. Takže to bylo bez velké oslavy. A v neděli, po poradě tady v Aréně, jsme pokračovali neformálně dále. Vypili jsme asi dvě šampaňské asi v deseti lidech, takže oslava relativně skromná. Moji spolupracovníci mi zazpívali.
