Jak se cítíte v nové funkci?
Zpočátku to bylo pro mě dost těžké, protože řadě lidí jsem musel říkat nepříjemné věci. Postupem času jsem si však na novou činnost zvykl. Pořád je to však pro mě něco úplně jiného než bojovat se soupeři ve skifu.
Říkáte, že v kanceláři pořád sedět nechcete, takže se dostanete i k vodě mezi veslaře?
Většinu času strávím v té kanceláři, protože potřebuju zajistit například nákup různého materiálu, řešit personální záležitosti, hovořit s trenéry a mnoho dalšího. Když však mám všechnu administrativu vyřešenou, tak jdu rád k vodě a projedu se aspoň ve člunu.
Chybí vám život ve skifu?
Na letošním soustředění v Itálii mi skif trochu chyběl, ale zase ne tolik, abych se v něm od loňského června poprvé zase svezl. Chodím však pravidelně posilovat, abych si zachoval dobrou fyzickou kondici.
Udržujete jistě úzký vztah se závodníky. Co vám tyto kontakty prozrazují?
Když někoho moje zkušenosti ze závodní dráhy zajímají, tak mu velice rád poradím. Je však poměrně dost těch, kteří moje životní poznatky přehlížejí. Nikoho samozřejmě nenutím, aby mě poslouchal, nechávám to na trenérech. Snažím se ale do celé svazové činnosti vnést lepší organizaci a logistiku, což se po dvouletém určitém útlumu začíná dařit.
Jaký je přístup současných veslařů k tréninkům i závodům?
Veslování je hodně náročný sport, a pokud v něm chcete dosáhnout pěkných výsledků, tak cesta k nim je velice náročná. Já jsem v přípravě plnil tréninkové povinnosti na 150 procent, zatímco některým současným mladíkům stačí poloviční námaha. Naštěstí máme i chlapce a děvčata, kteří přípravu plní na sto procent, chtějí veslovat a být úspěšní.
Když se zmiňujete o mladých veslařích, jak je složitý přechod z kategorie do 23 let mezi dospělé?
Já ho nezažil, protože za mých časů tato kategorie neexistovala. Vím však, že tento skok mezi muže či ženy je větší než z juniorů do třiadvacítky. Kdo ho zvládne, tak je to pro něj motivace, že je na dobré cestě a má reálnou naději na postupné zlepšování. Platí to například na párovou čtyřku, která je složená z nadějných mladíků.
Jaká je naděje, že ve skifu bude mít české veslování v dohledné době dalšího vynikajícího reprezentanta?
Skoro žádná. Je hodně náročné se v něm prosadit, což neříkám proto, že se mi to podařilo. V našem současném výběru není nikdo, kdo by se mohl na mezinárodní scéně probojovat aspoň do finále B. Reálné naděje na přední umístění má však dvojskif Podrazil, Cincibuch i dvojskif lehkých vah Vraštil, Šimánek, čtvrtí z OH v Tokiu. Především trojnásobný olympionik Podrazil, se kterým jsem původně chtěl uzavřít svoji závodní kariéru, by měl díky zkušenostem a stoprocentnímu přístupu vytvořit s třiadvacetiletým olympionikem Cincibuchem silnou dvojici.
Které další posádky by měly patřit mezi českou elitu?
V mužích je to ještě už zmíněná párová čtyřka Zima, Neděla, Šišma, Fleissner a v ženách dvojskif lehkých vah Neuhortová, Činková. Veslování má však jednu nevýhodu: všechno se rozhodne až v závodu, do kterého můžete jít se skvělým časem, ale ten vám nepomůže.
Myslíte si, že se mohou prosadit už v letošních závodech Světového poháru, na srpnovém mistrovství Evropy v Mnichově nebo v září na světovém šampionátu v Račicích?
Na obou šampionátech by tyto posádky mohly dojet na rozhraní finále A a B, tedy kolem osmého místa, a mohly by si tak přiblížit účast na olympijských hrách v Paříži.
