Nejmladší šampion za 74 let. Chce být jako Štybar, drtí vlámštinu a sní o olympiádě

Kryštof Bažant dokázal to, co se v cyklokrosu nepovedlo ani Radomíru Šimůnkovi nebo Zdeňku Štybarovi. Národní šampionát elitní kategorie ovládl v pouhých 18 letech a jen potvrdil nálepku velkého talentu napříč disciplínami. Hned po promrzlém sobotním závodě mezi komíny a pecemi ve Vítkovicích vyrazil do Španělska.

Mistrovství republiky se v Ostravě jelo v minus devíti stupních. Takže po přesunu na soustředění do Španělska jste zažil velký skok, ne?

Je to 20, místy vlastně až 30 stupňů rozdílu. Takže velká, ale rozhodně příjemná změna. Tréninkové podmínky jsou tady na jiné úrovni než v Čechách.

S kým tam jste? Se svým českým týmem Cyklostar Pirelli?

Spíš je to osobní příprava před mistrovstvím světa, které bude v Nizozemsku o víkendu za dva týdny. V posledních týdnech před ním ladí už každý sám, s reprezentací se sejdeme ještě na závodech Světového poháru. Tady ve Španělsku jsem s tréninkovou skupinou Čechů z různých týmů.

S čím na MS jako čerstvý český šampion pojedete?

Obecně by vzhledem k výsledkům z aktuální sezony bylo pěkné zajet umístění v první desítce. S tím bych byl spokojený, desítku chci atakovat.

To se bavíme o závodě do 23 let? Kategorii Elite nepojedete?

Pojedu jen svoji kategorii do 23 let, nemá cenu ji přeskakovat. Kdybych jel kategorii Elite, musel bych tam zůstat už napořád. Vzhledem k tomu, že v kategorii do 23 let jsem prvním rokem po příchodu od juniorů, nevyplatilo by se mi ji přeskakovat. Ten výkonnostní skok je pak obrovský a to, že jsem vyhrál v Česku národní šampionát mezi dospělými, ve světě takovou roli nehraje.

Zároveň jste v Ostravě říkal, že je to dosud váš největší úspěch. Takže větší než bronz z MS juniorů 2024 v cyklokrosu nebo stříbro z mistrovství Evropy juniorů na horských kolech v tomtéž roce?

Beru to v kontextu, že tohle už byla ta nejvyšší a nejprestižnější kategorie. V juniorech to sice bylo domácí MS v Táboře, ale výsledek z Ostravy je pro mě více vypovídající o konstantní výkonnosti a připravenosti. V juniorech ta výkonnost přeci jen více kolísá.

Bojoval jste s defektem a spadlým řetězem. Druhého Václava Ježka jste přemohl v samotném závěru a pak jste emotivně slavil. Pořád to ve vás doznívá?

Určitě. Když se ráno vzbudím, pořád myslím na to, co se mi v Ostravě povedlo. Závěr byl hodně emotivní, bylo to způsobené těmi technickými problémy, nebyla to žádná jistota.

Navíc jste nejmladší vítěz mistrovství republiky, které se jezdí od roku 1952.

Tohle zní úplně famózně a jsem hrozně rád, že se mi to povedlo. Uvidíme, kam to půjde dál.

I díky zmíněným výsledkům z MS nebo ME v cyklokrosu i na horských kolech máte dlouho nálepku velkého talentu. Bude s tímto výsledkem ještě výraznější?

Asi ano, je to výsledek, o kterém se bude mluvit a díky kterému se bude očekávat zase něco dalšího. Ale už dříve jsem mluvil o tom, že s tlakem jsem se naučil pracovat. Ve finále jsem já ten, kdo rozhodne o tom, jestli tlak přijde a jak ho zvládnu.

Jak se vlastně mladý cyklista v Česku dostane k cyklokrosu? Je přirozené, že si tuto zimní variantu zkusí?

Podle mě je to tím, že cyklokros je v Čechách historicky zakořeněná disciplína. Měli jsme závodníky, kteří byli schopni vozit skvělé výsledky na světové úrovni. Mě k tomu přivedl trenér Michal Benda, začínal jsem u něj v cyklistickém klubu, kde byl cyklokros součástí.

A hned vás tato disciplína chytila? Lidé zvenčí se docela často diví, že někoho baví jezdit v blátě nebo na sněhu.

Když jsem s cyklokrosem začínal, byl jsem ještě dítě, takže to probíhalo spíše formou hry. A bláto bylo možná spíš něco, co mě k tomu v tom věku i přitahovalo. (úsměv) Nikdy to nebylo něco, co by mě mělo odpudit. K našemu sportu těžší podmínky nedílně patří a i díky tomu je ten sport krásný.

Teď vás i tohle u cyklokrosu drží?

Ano, zkrátka je to venkovní sport, s podmínkami a počasím se mění sjízdnost trati. Právě proto je pěkná variace, že ne každý závod je stejný. Jednou prší, jednou svítí sluníčko a trať vypadá podle toho.

Láká vás představa, že byste svými výkony a výsledky mohl oživit někdejší slávu českého cyklokrosu?

Neřekl bych, že úplně odezněla. Ale jasně, nějaké oživení by českému cyklokrosu rozhodně prospělo. Chtěl bych se vydat ve stopách Zdeňka Štybara, který je v novodobé historii tím největším jménem. Rád bych šel v jeho šlépějích a došel co nejdál. S Belgií se rovnat nemůžeme, tam je to na úrovni národního sportu, ale i u nás je tradice velká. Jsem strašně rád, že se v Táboře jezdí Světový pohár. Doma je to úplně něco jiného než závodit tisíc kilometrů daleko.

Nebyl jste po zisku českého titulu ve spojení se Zdeňkem Štybarem, který triumfoval doma sedmkrát a byl i mistrem světa?

Ano, mluvili jsme spolu. Zdeněk mi gratuloval a vážím si toho, že mezi námi probíhá určitá forma kontaktu. Je super mít před sebou nějakou vizi a vidět ty výsledky, tu cestu, kterou sportovci před vámi prošli. Spousta z toho se dá naučit a převzít k sobě.

Program dělíte mezi horská kola a cyklokros, který je vám prý trochu bližší. Ale nejsou horská kola zase světovější?

Hodně do toho promlouvá to, že horská kola jsou olympijským sportem. Cyklokros zatím ne, ale doufám, že se do programu olympiády dostane. Tím by se to srovnalo na podobnou úroveň. Cyklokros mi přirostl k srdci více, čemuž nahrávají i moje výsledky. Nakonec to rozhodnutí bude o nějakém subjektivním pocitu, o tom, co mě baví, co mám raději.

Bude pořád těžší obě disciplíny kombinovat?

Ještě před rokem v juniorské kategorii to šlo. Ale později na profesionální úrovni už se sezony překrývají, obojživelnost vám to znemožňuje. Jen u velikánů jako Tom Pidcock nebo Mathieu van der Poel vidíme, že svou výkonností jsou schopni skočit do jiné disciplíny a třeba i ze zadních pozic útočit na pódium. Ale já spíš vidím cestu v tom, zaměřit se na pár let na jednu z těch disciplín.

Takže se to rozhodnutí blíží?

Určitě. S tím, jak bych chtěl kariéru posunout a najít si angažmá v zahraničním týmu, tak ta otázka leží na stole. Rozhodnutí, která disciplína bude mít hlavní význam, by mělo přijít během letošního roku.

A co silniční cyklistika? Může do toho také promluvit?

Chtěl bych letos nějaké silniční závody v Čechách do programu zařadit a vyzkoušet si to, protože zkušeností ze silnice mám pomálu. Spíš ji ale beru jako něco, co by mi mohlo hodně pomoct směrem k cyklokrosu.

Když půjdeme mimo cyklistiku, přibalil jste si na soustředění do Španělska i housle, na které rád hrajete?

Ne ne, nepřibalil, to už by se mi asi nevešlo, ale doma je sem tam ještě vezmu do ruky. Úplně není čas pravidelně cvičit nebo někam docházet, je to spíš takový koníček, který vychází z toho, co jsem se dříve naučil. Je pěkné se od kola takhle odreagovat.

Je to pro vás důležité?

Ano, je fajn přijít z tréninku a trochu od kola vypnout. Hudba je mi asi nejblíže - ať už ji sám dělat a hrát na nějaký nástroj, nebo ji poslouchat. Zároveň sport pořád kombinuju se střední školou, takže pak toho času na koníčky není tolik.

Nicméně na webových stránkách vašeho týmu je asi v nadsázce uvedeno, že jste "tak trochu cyklista“. Takže koníčků je více?

Byly to hlavně ty housle a v nějaké formě stále jsou. Dále bych řekl asi knížky. Docela rád čtu, což souvisí i se školou.

A jazyky? Prý jste se učil dokonce finsky.

(úsměv) Ano, to je v mediálním prostoru oblíbené. Tehdy šlo o sázku s kamarádem, kdo se naučí finsky lépe, ale dá se říct, že mě jazyky obecně baví. Finština mě docela chytila, za rok a půl jsem se toho naučil relativně dost. Ale už je to taky nějaký čas, něco jsem za tu dobu zapomněl.

Berete jazykovou výbavu také jako vstupenku do světa velké cyklistiky?

Rozhodně, umět jazyky se hodí. Učím se i vlámsky, což je podle mě v cyklistickém prostředí hodně užitečné.