Kdo se byl projít někdy kolem Vltavy a viděl, jak tam někdo létá na hadici nad vodou, možná byl i překvapený, co to vidí. Jak vlastně funguje flyboarding?
Je to deset let starý sport. Funguje na principu energie vodního skútru. Využijeme pumpu, která ve skútru už je, odstraníme možnost jeho jízdy dopředu a na místo směrovky, která ovládá stroj, napojíme hadici, která ústí do flyboardu. Čerpaná voda pak vytvoří takovou sílu, že můžeme na prkně létat do vzduchu.
Na první pohled vypadá i poměrně nebezpečně. Je to pravda?
To se zdá, ale je to úplně bezpečný sport. Na skútru vždycky sedí instruktor, který ovládá plyn, a ten, kdo létá vzduchem, už kontroluje pouze rovnováhu. Instruktor sleduje, zda se flyboardista nepřibližuje blízko břehu nebo naopak přímo ke skútru, a pokud ano, vypne plyn a flyboardista se v plovací vestě snese na vodní hladinu. Za šest let, co s tím lidi učíme, jsme neměli ani jedno zranění.
Jasně, ale i když trénujete profesionálně a přidáváte do letu triky?
K tomu už pády patří. Naštěstí jsou to pořád hlavně pády do vody. Přede mnou ještě nikdo salto neuměl, takže jsem se ho musel naučit sám a bylo s tím spojeno hodně pádů, jak do vody na placáka, tak i do hadice. Ta když je natlakovaná, má klidně půl tuny, takže ta nepovolí, když do ní vletíte.
Vám se zranění zatím vyhnula?
Veškerá zranění, co jsem měl, byla spíš z jiných sportů. Ale už jsem viděl z flyboardu různě otočená kolena a podobně. Bylo to tím, že si někdo dovoloval něco, na co ještě neměl, nebo nedodržoval bezpečnostní pokyny.
Předchází vás pověst flyboardisty, který byl přirozeným talentem, kdo má pro tenhle sport největší předpoklady?
Největší talenty pro jsou podle mě snowboardisti, skejťáci nebo trampolíňáci. Dokonce to bylo téma mé diplomové práce. Vzal jsem si 20 nejlepších letců na světě a udělal jsem průzkum, jaké mají sportovní základy. U všech byl předpoklad, že se nesmí bát výšek, pádů a mají vášeň pro sport. Ale jinak to byly hlavně ty tři sporty, co jsem říkal.
Jak jste se k tomu netradičnímu sportu vlastně dostal?
Po střední škole jsem nevěděl, co s létem. Měl jsem tehdy jet do Egypta jako animátor, ale tam tou dobou zuřila občanská válka, tak mi to nevyšlo. Tehdejší průkopníci flyboardu zrovna přivezli tenhle stroj do Česka. Tak jsem se jim přihlásil e-mailem jako student FTVS, kterého by to zajímalo. Zkusil jsem si zalítat, asi 15 minut jsem se držel ve vzduchu a ani jednou jsem nespadl, což se do té doby prý ještě nikomu nepovedlo. Po první lekci můj dotaz zněl, jak se dělají salta. Načež mi odpověděli, že je v Evropě ještě nikdo nedělá, takže ani nevědí, jak to učit.
A tak jste se rozhodl to zkusit?
Ano. Oni měli radost, že našli blázna, který pro ně bude padat a bude posouvat hranice dál. První rok dva jsem pracoval jako instruktor a vystupoval v rámci show. Pak mě kamarád přihlásil na mistrovství světa do Dubaje, kde jsem skončil 13. Všiml si mě tam samotný zakladatel tohoto sportu Franky Zapata a nabídl mi angažmá v Číně v jednom zábavním parku. Tak jsem se dostal do světa.
Dělal jste i Aquaman Show v parku Warner Brothers, co nějaká ta dublérská scéna ve filmu?
Hráli jsme třeba v netflixovém seriálu Emily in Paris, kde jsme se účastnili takové bazénové party. Máme za sebou i nějakou reklamu, ale dubléra z Aquamana jsem tedy nedělal.
Pojďme ještě ke flyboardingu jako sportu. Vy jste si na dalším světovém šampionátu v Rusku připsal dokonce čtvrté místo, jak často jsou vůbec závody?
Mistrovství světa bylo každoročně, ale covid to zastavil, poslední se odehrálo v roce 2019. Před tím se jezdilo na závody klidně i osmkrát do roka. Teď je to složitější, uspořádat závod je drahá záležitost a je těžké najít sponzory pro takovou akci. My si tu ale každoročně držíme mistrovství České republiky.
Když si budeme chtít představit takové závody, je to něco jako v krasobruslení?
Přesně tak, krasobruslení je tomu asi nejblíž. Každý má na začátku kvalifikační kolo, kdy udělá pět povinných triků. Porotci pak hodnotí jejich obtížnost, výšku triku, čistotu provedení, dokonce i kontrolu hadice, aby nedošlo k jejímu nárazu do skútru ve špatném úhlu Určí se pořadí 32 závodníků a pak jsou na řadě eliminační kola až do finále, kdy už si každý jede freestyle.
Jak náročné je v českých podmínkách trénovat?
Země, kde je teplejší počasí déle, jsou na tom lépe. Navíc když hodinu létáme, tak profrčíme 40 litrů benzinu, takže co se přípravy týče, je to hlavně o té finanční stránce. Máme tedy tréninky o víkendu, kdy mají všichni nejvíc času. Důležitá je zimní příprava, práce na zpevňování těla. Nejvíc dostávají záhul nohy, do pěti minut člověk nemůže. Musíte tedy trénovat fyzičku a pak i orientaci ve vzduchu, ať už třeba na trampolínách nebo na nějakém parkouru.
Musí člověk nějak trénovat přetížení, které tam vzniká?
Jednou jsme zkoušeli nastavit kameru insta360, abychom zjistili géčka, ale nakonec skončila ve vodě, nic jsme nezjistili. Asi to bylo tolik, že to držák nevydržel. Dopředná rychlost ale není taková, to je třeba nějakých 25 km/h. Rychlosti přicházejí v momentě, kdy vystoupáte do 16metrové výšky a pak se otočíte hlavou dolů, trysky vás ženou a vy musíte pád zabrzdit těsně nad vodou nohama. Sestupem začíná každý trik, aby se celá hadice dostala pod vodu. Letec pak má minimální závaží a využívá moment energie při stoupání.
V akrobatických skocích na lyžích Aleš Valenta kdysi pokořil hranice sportu svým trojným saltem s pěti vruty, jak se dají posouvat hranice ve flyboardingu?
Hodně to závisí na délce hadice a síle skútru. Tím, jak přichází výkonnější technika, bude se posouvat i náš sport. Prostor je v tom, že všechno, co se dělá nad vodou, se dá dělat i pod vodou. Do toho se ještě nikdo moc nepustil, ale bylo by to atraktivní. Co se triků týče, nejlepší flyboardista světa z Kolumbie začal dělat dvojitá salta dopředu. To je asi nejnáročnější.
Vy jste se před časem rozhodl neživit už tolik jako showman po světě, ale otevřel jste si půjčovnu a učíte lidi na flyboardu. Jak je náročné něco takového rozjet?
Jako showman po světě bych rád jezdil dál, ale myšlenkou bylo si hlavně otevřít svoji Flyboardshow.cz a dělat show sám na sebe. S tím se pak ruku v ruce nabízí i půjčovna. Když ale chcete začít, musíte mít flyboard. Ten stojí třeba čtvrt milionu a skútr půl milionu. Prvotní investice tedy jde do milionu, to jsem jako student ještě neměl, ale klika byla, že jsem se pak účastnil mistrovství světa v Rusku, kde jsem skončil čtvrtý a vyhrál jsem díky tomu prkno. To mě nastartovalo k tomu, abych rozjel své podnikání.
To je všechno, co jste potřeboval?
Ve sklepě jsem si sám udělal svítící vodotěsný oblek za pomoci 3D tisku, pak i pyrobatoh, ze kterého létají ohnivá křídla a ohňostroj, takže díky tomu děláme k denní freestyle show i audiovizuální večerní, divácky atraktivní vystoupení. Nabízíme firmám teambuildingy nebo doprovodný program, učíme zákazníky, máme i vlastní food truck Burger That Rocks, spolupracuji se Saxofrancisem, hudebním géniem, a Petrem Klempou, který dokáže akci zvěčnit skrze fotoaparát. Máme takový kompletní balíček. S flyboardem máme zázemí už na třech místech, na jezeru Lhota, na Novém rybníce v Příbrami a i v Praze.
