Telč - V sobotu a v neděli 3. a 4. listopadu se v oblasti kolem Javořice, nejvyššího vrchu Vysočiny (837 m.n.m.), koná mistrovství České republiky v horském orientačním běhu. Startuje se nedaleko Telče.
První listopadový víkend je pro domácí šampionát klasikou již od jeho vzniku, tedy od roku 1997. Místo konání se mění a mnohdy se ani nejedná o klasické hory.
"Vzhledem k charakteru terénu na Vysočině půjde spíše o rychlejší závod, kde jsou kopce spíše pozvolné a táhlejší, než třeba někde na horách," odhaduje Miroslav Seidl, člen prezídia České asociace rogainingu a horského orientačního běhu (ČAR) a jeden z nejlepších českých i evropských závodníků v rogainingu, ve světě známějším příbuzném horského orientačního běhu.
Podmínkou horského orientačního běhu totiž není horský terén, důležitá je spíše jeho členitost.
"Jeden z prvních závodů u nás se v roce 1996 běžel ve skalách Českého ráje. To nejsou hory, ale členité to tam je víc než dost," vzpomíná Seidl.
SLOVNÍČEK POJMŮ
HROB: Horský orientační běh. Závod dvojic v horském terénu, nejčastěji na 4 hodiny.
-ve světě známý jako "Mountain orienteering marathon"
LOB: Lyžařský orientační běh. Podbná pravidla, závod se absolvuje na běžkách
MTBO: Orientační závody horských kol). Podobná pravidla, závod se absolvuje na horských kolech
OB: Pěší orientační běh. Běžci hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol
ROB: Radiový orientační běh, též tzv. "hon na lišku". Kontroly představují rádiové vysílače, které musí závodník u zaměřit a vyhledat pomocí rádiového přijímače
ROGAINING: Extrémní orientační vytrvalostní sport. Soutěží hlídky o 2-5 členech. Jejím úkolem je daném limitu (6, 12 nebo 24 hodin) nalézt za pomoci mapy a kompasu co nejvíce kontrolních bodů.
-používá se také anglický ekvivalent "The Cross Country Navigation Sport"
SPORTOVNÍ TREKING: Horský orientační běh s povinným vybavením, nutným pro bivak v terénu (stan, spacák, jídlo)
TRAIL: orientační závod pro vozíčkáře
HROB je drsný nejen zkratkou
Horský orientační běh používá drsnou zkratku "HROB" a i průběh závodu bývá značně drsný - velká a častá převýšení, velké vzdálenosti, kros cestou necestou.
"Věnují se mu většinou špičkoví orientační běžci, kteří se nebojí absolvovat dva maratóny za víkend. To srovnání je příznačné, neboť každý den je to většinou ´jen´ něco přes 30 km, ale terénem a dost v kopcích, s časem kolem čtyř hodin," líčí Miroslav Seidl extrémní podmínky závodu.
Ještě extrémnější bývá tzv. sportovní treking, dvoudenní horský orientační běh s povinným vybavením, nutným pro bivak v terénu (stan, spacák, jídlo na dva dny...).
Částečně z recese, částečně díky nedalekým Krušným horám pořádala ČAR již několik šampionátů v obci Hrob u Litvínova. Černý humor není orientačním běžcům rozhodně vzdálený. Na letošní republikové mistrovství o prvním listopadovém víkendu lákali sloganem "Na dušičky do HROBu".
"Ostatně i sídlo ČAR bylo zvoleno tak trochu z recese v obci Onen Svět na Šumavě," podotýká Seidl.
HROB je jednou z mnoha odnoží "orienťáku". Vytrvalostní běh s prvky navigace se běhá podle map středních měřítek (většinou 1:25 000 až 1:50 000), cílem je proběhnout stanovenou trať vyznačenou na závodní mapě v co možná nejkratším čase.
Závodu se většinou účastní dvoučlenné týmy, mužské, ženské a mix.
Start je hromadný, závody jsou většinou vícedenní, poslední etapa se běží podle aktuální ztráty na vítězný tým, přičemž ti, kteří mají více jak hodinovou ztrátu, startují opět hromadně.
Jelikož závodů v horském orientačním běhu probíhá za rok jen několik, nemá tento sport žádné specialisty. Účastníci většinou provozují i rogaining či sportovní treking (viz slovníček pojmů). Rekrutují se i z klasického orientačního běhu, ultramaratonu či účastníků extrémních štafetových závodů.
Rogaining znají i v Kanadě či Rusku
HROB se běhá také na Slovensku a pod názvem "Mountain orienteering marathon" i ve Švýcarsku, Švédsku, Francii a Slovinsku. Velké mezinárodní soutěže jako mistrovství Evropy či světa se však pořádají výhradně ve velmi příbuzném odvětví - rogainingu, jenž je mnohem rozšířenější. Vznikl v Austrálii, provozuje se i v USA, Kanadě, Rusku a v nejrůznějších evropských zemích.
V posledních letech roste popularita rogainingu především v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a na Ukrajině.
Většinou se běhá 24 hodin, během nichž musejí závodníci obrazit co nejvíce kontrol v libovolném pořadí.
Zatímco horských orientačních běhů se u nás koná hned několik do roka, závod v rogaingu je jediný - pouze mistrovství republiky.
"Ono není ani příliš možné absolvovat jich na vrcholné úrovni více jak tři do roka. A když máte v každé sezoně ještě MS nebo ME a další závod v Evropě, tak více podniků na 24 hodin zatím není u nás potřeba dělat," vysvětluje Miroslav Seidl.
Dobře ví, o čem mluví, spolu s Petrem Bořánkem patří rogainingu k nejúspěšnějším českým reprezentantům, jsou vicemistry světa z roku 2002 a mistry Evropy z roku 2003.
Dále čtěte:
- Orienťáci v lese branné úkoly neplní
- Při MTBO se z kola hlídá cesta i mapa
- Čeští bikeři se na ME dobře zorientovali
Čechům se ostatně daří ve všech formách orientačního běhu. "K úspěchu je potřeba dobrá kondička, chladná hlava s rychlým rozhodováním, dobrá navigace a práce s mapou, vyjmenovává Seidl nutné vlastnosti. Ty všechny Češi mají.
Krušný i krásný zároveň, to je HROB
Až se budou závodníci o víkendu potýkat se zrádným členitým a podmáčeným terénem Vysočiny, měla by je hřát u srdce Seidlova slova o kouzlech tohoto sportu:
"Horský terén je drsný na běh, ale úchvatný na pohled," podotýká. Kouzelné jsou prý i další aspekty závodu - týmový duch, omezené informace plně postačující k nalezené kontrol i nutnost překonávat únavu a bolest.
"Není to procházka botanickou zahradou, i když v určitých oblastech si tak můžete připadat. Jenže v botanické zahradě se většinou běhat nesmí," uzavírá elitní závodník Miroslav Seidl své vyprávění.
