Mistr světa, který jezdil bos. Přežil smrtící éru, přesto zemřel za volantem

Když se řekne mistr světa formule 1 šedesátých let, většině fanoušků naskočí jména Jim Clark, Jackie Stewart nebo Jack Brabham. Denny Hulme bývá často opomíjen.

Přitom právě on se v roce 1967 stal králem formule 1 a dodnes zůstává jediným Novozélanďanem, který získal titul mistra světa. 18. června by oslavil devadesátiny.

Jeho cesta mezi elitu byla všechno možné, jen ne tradiční. Narodil se na farmě a už jako malý kluk řídil nákladní auta svého otce Clivea Hulmea, válečného hrdiny a držitele Viktoriina kříže.

Ve škole dlouho nevydržel. V sedmnácti letech začal pracovat jako mechanik a řidič kamionu. O formuli tehdy jen snil.

Když začínal závodit, často jezdil bos. Věřil totiž, že tak lépe cítí plyn a práci pedálů. Tento zvyk si přivezl i do Evropy, kam se dostal díky programu Driver to Europe. Právě tehdy mu pomohl jiný slavný Novozélanďan Bruce McLaren.

Hulmeho kariéru ale provázely i tragédie. Jeho kamarád George Lawton zahynul při závodě v Dánsku a mladý Denny ho držel v náručí. Místo návratu domů však pokračoval dál.

Pracoval jako mechanik u Jacka Brabhama, který rychle poznal jeho talent a dal mu šanci ve svém týmu.

V sezoně 1967 pak přišel životní úspěch. Hulme porazil nejen svého šéfa Brabhama, ale i favority Jima Clarka a Jackieho Stewarta. Získal titul díky mimořádné pravidelnosti.

Dodnes je jedním z nejméně okázalých mistrů světa. Za celou kariéru vyhrál jedinou kvalifikaci, přesto získal světový titul a osm vítězství ve Velkých cenách.

Přezdívku „Medvěd“ nedostal náhodou. Mohutná postava a drsný výraz budily respekt. Ve skutečnosti ale šlo o člověka, který se slávě spíše vyhýbal. Podle dobových vzpomínek slávu ani pozornost médií příliš nevyhledával.

Po zisku titulu odešel k McLarenu, kde vytvořil slavnou novozélandskou dvojici s Brucem McLarenem.

Vedle formule 1 zářil také v zámořské sérii Can-Am, kterou dvakrát vyhrál. Po smrti svého přítele McLarena v roce 1970 však začal na nebezpečí motorsportu pohlížet jinak.

Ironií osudu je, že muž, který přežil jednu z nejsmrtelnějších ér formule 1, zemřel až v roce 1992 při závodě cestovních vozů Bathurst 1000. Za volantem BMW M3 dostal infarkt. Ještě dokázal vůz bezpečně zpomalit a odstavit, ale pomoci už nebylo. Bylo mu 56 let.

Hulme po sobě nezanechal jen titul mistra světa. Zanechal příběh farmářského syna, mechanika, kamioňáka a závodníka, který se bez velkých gest vypracoval až na vrchol motorsportu.