Komentář: Devět titulů proti devíti. Kdo je skutečným králem světové rallye?

Je vzácné, aby jeden jezdec ovládl svůj sport tak suverénně, že přepíše historii. Ještě vzácnější je, když se najde někdo, kdo to dokáže krátce po něm zopakovat. Svět rallye zažil obojí.

Sébastien Loeb a Sébastien Ogier, oba devítinásobní mistři světa, dva Francouzi, dva zcela odlišní šampioni. A přesto je spojuje jediné: každý z nich definoval svou éru a posunul limity toho, co je v rallye možné.

Loeb byl vládcem první dekády nového tisíciletí. Vjel do světového šampionátu s přesností chirurga, ledovým klidem a technikou dotaženou k absolutní dokonalosti.

Ogier přebral otěže o generaci později - s agresivnějším stylem, větším důrazem na strategii a schopností vítězit v době, kdy byla konkurence širší a sezony vyrovnanější než kdy dřív. Těžko najít dva mistry, kteří by dominovali tak rozdílně.

Pilot s tempem metronomu

Když Loeb v roce 2004 vyhrál svůj první titul, rallye se ještě jezdila s jinou filozofií. Vozy byly divočejší, pneumatiky méně kontrolované, testování téměř neomezené.

"To byla doba, kdy jste v přípravě mohli dělat skoro cokoliv. Někdy jsme jezdili stovky kilometrů denně, abychom našli správné nastavení," vzpomínal Loeb nedávno. Byl to svět, který mu seděl. Čistota jeho stop, nulový respekt k limitům a extrémní schopnost číst povrch z něj udělaly nezastavitelný stroj.

Jeho dominance mezi lety 2005 a 2012 nemá v motorsportu obdoby - devět titulů v řadě, z nichž některé získal i přes zranění. Mnoho analytiků tvrdí, že Loeb by vyhrával i v moderní éře hybridních vozů.

"Jeho největší síla nebyla rychlost, ale to, že téměř nikdy nedělal chyby. To je dar," řekl o něm bývalý týmový šéf Citroënu Olivier Quesnel.

Z hlediska surové statistiky je Loeb stále nedostižitelný. V šampionátu vyhrál 80 rallye. Ale statistiky jsou jen jedna strana mince. Tou druhou je způsob, jakým Loeb soutěže vyhrával.

Jeho tempo bylo absolutně konzistentní - byl schopen zajet rychle hned od první zkoušky a udusit soupeře psychicky i časově. Když měl náskok, jen jej držel v konstantním rytmu, skoro jako by diktoval tempo hudebního metronomu.

Agresivní nástupce

Pak přišel Ogier a kompletně změnil paradigma. Do světa elitních vozů WRC naskočil v době, kdy Loeb stále vládl, ale začínalo být jasné, že svět chce nového krále.

Po turbulentním období u Citroënu, kdy se tým bránil tomu mít dvě reálné jedničky, odešel Ogier do Volkswagenu - a tam se zrodil nový fenomén. Za volantem Pola R WRC Ogier v letech 2013 až 2016 čtyři roky dominoval ve stylu, který se od Loeba zásadně lišil.

Ogier je agresivnější, tvrdší, více kalkuluje s rizikem a lépe pracuje se strategií, zejména s nevýhodami či výhodami startovní pozice.

"Musíte být komplexní jezdec. Rallye nejsou jen o tom jet plný plyn, ale vědět, kdy a kde riskovat," vysvětloval Ogier při jedné z analýz na Monte Carlu. To, co u Loeba představovala chirurgická přesnost, nahrazuje Ogier flexibilitou a adaptací na neustále se měnící podmínky.

Jeho devět titulů je navíc rozprostřeno mezi několik výrobců - Volkswagen, Ford a Toyotu. To jen podtrhuje jeho univerzálnost. Vyhrávat v různých autech a s různými inženýry je mnohými považováno za ještě vyšší hodnotu než dlouhá dominance u jednoho týmu.

"Sébastien je typ jezdce, kterému dáte cokoli, a on najde cestu, jak s tím vyhrát," řekl o něm šéf Toyoty Jari-Matti Latvala.

Ogierovi příznivci často argumentují tím, že jeho tituly jsou cennější díky konkurenci. A skutečně - v letech jeho kariérního vrcholu se na pódiu pravidelně střídali Tänak, Neuville, Mikkelsen či Sordo, a rozdíly mezi jezdci byly menší. Ogier vyhrával méně výrazným rozdílem, ale zato v podmínkách, které nepřipouštěly slabé dny. Každá chyba se krutě trestala.

Tichý perfekcionista versus otevřený kritik

Loeb byl v době své vlády často úplně jinde než zbytek startovního pole. Ogier musel většinu kariéry bojovat s někým, kdo mu byl na dohled. Právě to dává jejich duelům zvláštní náboj - když stáli oba na startu stejné rallye, vzduch téměř vibroval očekáváním.

A není divu. Ogier je jediný jezdec, kterému se dlouhodobě dařilo Loeba porážet v přímém souboji, a Loeb zase jediný, kdo dokázal Ogiera přinutit jet úplně na hraně.

Jejich přístup k závodění se liší i lidsky. Loeb byl vždy tichý perfekcionista, který v boxech mluvil jen tehdy, když musel. Ogier je výraznější, často kritický vůči pravidlům, velmi otevřený v názorech na bezpečnost, pneumatiky či organizaci soutěží.

Loeb působil jako pilot, který se zrodil z čistého talentu. Ogier je prototyp jezdce, který si svou cestu vybudoval tvrdou dřinou a vývojem.

Najít mezi nimi přímou odpověď na otázku "Kdo je lepší?" není jednoduché. Každý z nich reprezentuje jiný způsob dominance.

Loeb je jako šachový velmistr, který vás udolá precizností. Ogier je bojovník, který vítězí i schopností řešit problémy za pochodu. Loeb byl nedotknutelný, když jel v rytmu. Ogier je nebezpečný i ve chvíli, kdy jeho auto není nejrychlejší.

A jsou tu ještě další faktory. Loebovy rekordy v počtu vítězství a jeho nepřetržitá vláda jsou výjimečné a pravděpodobně už nikdy nebudou zopakovány.

Ogier však vyhrál devět titulů v éře, která byla obecně považována za nejnabitější v historii WRC. V době, kdy se měnily technologie, zaváděly hybridy, upravovala se aerodynamika i testování. V tom je jeho úspěch mimořádný.

Naopak Loeb ukázal mimořádnou šíři talentu účastí v Rallye Dakar, okruhových závodech, na kopci Pikes Peak i v rallyekrosu.

Ogier se sice mimo WRC ukázal méně, ale když startoval, neztratil nic ze své efektivity. Oba dokazují, že devět titulů není náhoda, ale důsledek dlouhodobé geniality.

Když se jejich kariéry sečtou, dostaneme dva monumenty světového motorsportu. Pilota, který kraloval jedné éře, a pilota, který nastoupil po něm a ovládl tu další. Loeb i Ogier patří mezi největší závodníky všech dob - v rallye i mimo ni.

A objektivní verdikt? Loeb je jezdec s rekordy, vyšším počtem vítězství a absolutní dominancí, která se už nebude opakovat. Ogier je pilot, který vyhrál širším spektrem schopností, v tvrdší konkurenci a v obtížnějších podmínkách moderní éry.

Pokud hledáme "lepšího" v čisté rychlosti a technice, vede Loeb. Pokud hledáme "komplexnějšího" jezdce napříč generacemi a týmy, vede Ogier.

A možná je právě tato nejednoznačnost důkazem, že svět rallye měl to štěstí, že mohl zažít oba.