Nejdříve klid u moře, pak boj o medaili v Praze. Garčar věří ve finálovou účast Čechů

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
19. 11. 2018 6:10
Česká florbalová reprezentace se chystá na domácí MS v Praze a ráda by doma narušila finálovou nadvládu Finů a Švédů. Ještě před prosincovým začátkem šampionátu se tým finského kouče Petriho Kettunena vydá za teplem na Kanárské ostrovy. Bude u toho také navrátilec Milan Garčar. Jak vidí české šance?
Milan Garčar je v reprezentaci jediným pamětníkem domácího MS 2008.
Milan Garčar je v reprezentaci jediným pamětníkem domácího MS 2008. | Foto: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

Po šesti letech se vracíte na MS ve florbale, zahrajete si na pátém šampionátu v kariéře. Jak jste se cítil po zveřejnění nominace?

Byly to jednoznačně příjemné pocity. Jsem rád, že to dopadlo, protože když jsem se před dvěma lety vracel do Česka, řešil jsem dilema, jestli ještě ve spojení s novým trenérem (Petrim Kettunenem, pozn. red.) reprezentovat. Jestli pro mě má smysl absolvovat všechny akce, ale nakonec jsem si řekl, že do toho půjdu. Ve finále beru nominaci jako odměnu za to, že jsem do risku šel. Vyplatilo se mi to.

Jaké byly důvody vaší absence na šampionátech 2014 a 2016?

Reprezentační cykly s těmito šampionáty jsou podepsáný pod jedním jménem, a to je Radim Cepek. Jsou dvě možnosti. Buď jsem nebyl hráč do konceptu bývalého trenéra, anebo tam byly osobní důvody. Už je to pasé. Byl jsem na první akci pod Cepkem, když začínal, ale od té doby jsem byl na reprezentačních kempech míjen.

V 35 letech budete na MS v Praze nejstarším českým hráčem. Role přirozeného lídra k vám už pár let patří i na klubové úrovni, ne?

Asi ano, na druhou stranu na reprezentační úrovni je zkušených kluků hodně. Z pozice nejstaršího hráče se budu snažit co nejvíce pomoci tím směrem, že jsem domácí MS už jednou zažil a zhruba tuším, kde a jak se co dělo. Byť po deseti letech bude všechno mnohem intenzivnější a silnější. Moje zkušenosti nemusí hrát významnou roli, ale i když odhlédnu od MS, Filip Langer (v 16 letech nejmladší člen týmu) je ode mě skoro o dvě generace jinde a jsou tam další mladí kluci. Takže nějaké myšlenky by ode mě měly vzejít, aby nováčci a mladší hráči dokázali zpracovávat emoce a abychom zvládali zápasy.

Na posledních dvou MS hráli Češi o bronz proti Švýcarsku, stříbro má národní tým jen z roku 2004. Tradiční otázka zní: jak do finále?

Dobrou hrou. Nevím přesně, jak to půjde výsledkově, ale důležité pro nás je, abychom turnajem procházejí dobrou hrou a abychom byli spokojení. Jsem přesvědčený o tom, že máme natrénováno. Makali jsme hodně, s novým trenérem jsme za dva roky udělali spoustu nových věcí. Ostatní reprezentace z elitní skupiny jsou pracovité, ušly velký kus cesty, ale je bude to o nás, jestli dokážeme nově naučené věci a to, co umíme, prodat v atmosféře, která v Praze bude. Dělící čára je semifinále, nechci koukat někam dolů, i když před šesti lety jsme také dopředu řešili, koho budeme mít v semifinále, koho ve finále a nakonec jsme z toho udělali hroznou blamáž. Reálně bychom si to měli rozdat čtyři týmy mezi sebou, záležet bude i na tom, jak se mezi sebou ve skupině popasují Švédové a Finové. Musíme zvládnout semifinále a zkusit to po 14 letech zlomit.

Švýcary potkáte ve skupině, v semifinále by to byli s obrovskou pravděpodobností Švédové, nebo Finové. Koho byste si přál?

Když se podívám výsledkově zpět, lépe jsme na posledních dvou akcích zahráli v zápasech proti Švédsku. S Finy jsme hráli doma bez gólu a ani utkání v Uppsale proti Finům nám příliš nevyšlo. Oni hrají úplně jiný styl, hrají na hodně krátkých přihrávek v pohybu, rotací. Raději bych si zahrál se Švédy, ale možná bych byl jediný, kdo by si je přál (úsměv). Párkrát jsem se s nimi v semifinále srazil a byly to dobré zápasy. Takže proč ne.

Zmenšuje se mezera mezi vámi a Švýcary v porovnání proti Švédům a Finům? Těsné výsledky z Euro Floorball Tour tomu nahrávají, ne?

Poslední dobou ano. Když začínal tento dvouletý cyklus, dostali jsme v Turku nařezáno od všech, v Brně jsme měli také prohry a až teď na podzim přišly dvě výhry nad Švýcary. Pořád nám to však nestačí v zápasech proti Finům a Švédům. Jestli to vyletí výsledkově nahoru, ale je na čem stavět, je to lepší, než se plácat půl roku po zádech, že jsme někoho porazili, jenže on měl zrovna den, kdy netrefil nic. Trošičku se to srovnává a bylo by fajn, kdyby to pokračovalo na šampionátu. Nechceme projít skupinou a v neděli večer být na čtvrtém místě. S dobrou hrou a dobrým pocitem jsme schopní udělat závěrečný víkend zajímavý a v součtu s domácím prostředí atakovat finále. Ale musí se to sejít.

Na MS 2012 jste byl u porážek s Lotyši a Nory, v bronzovém roce 2010 jste zažil čtvrtfinálové drama a nájezdovou výhru nad Estonci. Který z týmů "druhého sledu" má nyní nejblíže elitní čtyřce?

Norové už podle mě tu vlnu dojíždějí, pozici pomalu ztrácí. Mají poměrně úzké jádro. Je tam Ketil Kronberg, který je na tom snad podobně jako Švýcar Hofbauer, pojede asi na desáté MS. Jsou tam pořád stejní kluci, to se musí projevit. Lotyši se mi líbí, hrají zajímavý florbal a špatně na tom nejsou ani kluci ze Slovenska. Přál bych jim, aby se účastnili play off. Ale nejspíš bude osmička stejná jako na minulém MS. Může do toho zasáhnout Polsko, Estonsko už bych ani neřekl. Nejblíže čtyřce jsou Lotyši a Norové, kteří mají hráče ve Švédsku. Věk sice nezastaví, ale v rukách to pořád mají.

Bude atmosféra v O2 aréně pro všechny hráče hnacím motorem? Nemyslíte, že by některé české florbalisty mohla svazovat?

Když se ohlédnu do roku 2008, bylo to hlavně na začátku něco naprosto neuvěřitelného. V O2 aréně jsme hráli jen dva finálové dny, ale ostravská ČEZ Aréna, kde jsme toho odehráli více, byla opravdu elektrizující. První zápas jsme hráli s Rusy a přišlo asi čtyři a půl tisíce lidí. Už to mi přišlo jako něco šíleného. Energii a fandění jsme vnímali, bylo to super. To podle mě svazující není, i když si kluci budou muset zvyknout. Bude to něco jiného než třeba Superfinále, kam se chodí mnohdy jako do divadla, jsou tam nezaujatí diváci. Teď to budeme mít v zádech. Na škodu by mohlo být, pokud se budeme ohlížet na to, co se kde píše, co se kde říká. Když si pustíme k tělu články a komentáře, objektivita je někdy nepříjemná. Může to být nepříjemné, ale nemusí.

K tomu můžete přispět od začátku turnaje dobrými výkony.

Ano, to by šlo ruku v ruce, měli bychom podporu ze všech stran. Třeba v roce 2010 jsme sice brali medaili, ale upřímně na turnaji jsme zahráli jeden jediný zápas proti Švýcarům o bronz. Tohle by se nám vrátilo jako bumerang. Proč jedeme před MS k moři a netrénujeme? Proč tam jsou tito hráči a nejsou tam tihle? V novinách a na různých serverech by se začalo řešit všechno. Ale mohli bychom si za to sami. Záleží zkrátka na tom, jaký výkon podáme na hřišti. Rozhoduje se tam.

Připouštíte si také určitou zodpovědnost, kterou při domácím MS máte z hlediska rozvoje florbalu v Česku? Před deseti lety se totiž díky šampionátu spustil velký florbalový boom.

Zpětně vnímám, že rok 2008 byl pro český florbal takový druhý rok nula. 1998 a 2008. Odrazili jsme se do vyšších sfér, udělali jsme z toho oficiální sport, ale pořád jsme v šuplíku narušitelů zaběhlých sportů. Nevím, jak to vnímají ostatní kluci, ale hlavní roli tady hraje sportovní úspěch a funkčnost týmu. Neřekneme si: "Dneska musíme zahrát super výsledek, abychom ukázali, že florbal je silný." My jdeme za cílem, kterým je medaile. Jakou to bude mít odezvu, jaké dveře to otevře a jestli začne být vnímaný regulérně i od zavedených sportů, to leží spíš v hlavách vedení Českého florbalu. Oni budou ti první, co se budou modlit, aby nám to na hřišti vyšlo, ale my to takhle nevnímáme.

Poslední týden před MS strávíte s týmem na Kanárských ostrovech. Oproti dřívějším zvykům je to velká změna, se kterou přišel trenér Kettunen. Jak se těšíte na ladění formy v teplých krajích?

Těším se moc, já jsem jižní typ. Teplo a sluníčko jsou pro mě důležité a v Česku si toho moc neužiju. Vypneme tam od běžných starostí a opravdu to bude něco jiného. Dříve jsme jezdili na soustředění do Teplic nebo do Bystřice nad Pernštejnem, měli jsme dvoufázové tréninky a byl to takový vojenský režim, kdy jsme dřeli a pilovali různé věci. Teď se zaměříme na úplně něco jiného a může nám to pomoct. Jestli to tak bude, to se teprve uvidí. Na druhou stranu sportovních kempů jsme měli hodně, strávili jsme spolu spoustu času a to stěžejní už máme za sebou.

Jaká bude přibližně náplň pobytu na Kanárských ostrovech?

Budeme ladit detaily a ve skupině řešit nějaká prostorová řešení. To se dá dělat při basketbalu, při házené, základní principy můžeme pilovat a budeme v jiném prostředí. Daleko od shonu a medializace, která bude asi stále intenzivnější. Na týden vypadneme a snad nám to pomůže.

Přinesl finský kouč do mužstva také další metody, které jste dosud s českými hráči v reprezentaci nepoznali?

Jednoznačně. Tyto věci přišly s ním, do té doby jsme fungovali v českých mantinelech, on je jiná škola. Zkouší u nás model, který má vyzkoušený. K moři jezdil už s klukama z Finska, v minulém cyklu jsem zachytil fotku finského nároďáku, jak běhá coopera někde na dovolené před MS. Co se týče dalších věcí, je to jiné v komunikaci. Bavíme se anglicky, každý hráč musí přemýšlet v jiné rovině, možná i lépe. Není to o plácnutí jakékoliv blbosti, která nás napadne, ale je to o zapojení do debaty. Dělali jsme workshopy ve skupinkách, mítinky jsme vedli společně, nebylo to nic direktivního ze strany trenéra. Srovnávám to s érou trenéra Tomáše Trnavského, nevím, jak to u týmu fungovalo za Cepka. Možná se tam některé z nových věcí objevily už tehdy, ale to si nemyslím.

Vás si florbaloví fanoušci spojují s tradiční čelenkou nebo šátkem. Vyladíte tento doplněk nějak speciálně směrem k domácímu MS?

Můžu něco připravit (úsměv). Před deseti lety mi jeden z rodinných členů  přivezl z Japonska takovou tu originální čelenku s červeným terčem na prostředku čela, ale já jsem ji na MS 2008 ani od té doby nepoužil. Takže tu bych při případném souboji mohl vytáhnout. Nicméně zásobu mám, bude kam sáhnout. Už používám spíš čelenky, ono je to jednodušší než pořád uzlovat šátky. Je to psychologické. Když se nepovede třetina, hned jde dolů jako první čelenka, protože ta za to přece může (smích).

 

Právě se děje

Další zprávy