Po letošním úspěchu na Manáslu máte na kontě už pět zdolaných osmitisícovek. Stále si připadáte jako "kluk bez talentu", jak máte napsáno na své facebookové stránce?
Tahle hláška vznikla při expedici na Broad Peak v roce 2014. Libor Uher mi tam řekl: "Máro, vstávej, musíme dřít a dřít, nikdo tu práci za nás neudělá." A já říkám: "To je pro ty bez talentu." My jsme se tomu hrozně smáli, a tak jsem si to dal i na Facebook.
Pojďme tedy k vašemu výstupu na Manáslu. Na "hoře ducha" jste byl letos stejně jako loni s výpravou Jana Trávníčka. Proč to před rokem nevyšlo?
Loni se mi za těch patnáct let, co lezu ve vysokých horách, vůbec poprvé stalo, že jsem onemocněl a z base campu mě dokonce musel stáhnout vrtulník, protože jsem nebyl schopen ani odejít po svých. Ale stejně se mi tam zalíbilo, tak jsem si to chtěl zkusit ještě jednou.
Můžete porovnat své dojmy z loňska a letoška?
Letos i loni bylo počasí v base campu hrozné, nebyly hezké dny, pořád jen pršelo či sněžilo. Ale loni, když jsme vystoupali nad základní tábor, tak počasí bylo fantastické. Letos sněžilo celou dobu a napadlo hodně sněhu, takže padaly laviny a Manáslu zabíjela, řekl bych, víc než kdy jindy.
🚨 Avalanche reported in Manaslu base camp this morning, destroyed some camps and tents! 🎥: Tashi Sherpa
— Shristi Kafle (@KafleShristi) October 2, 2022
What a bad season this autumn!!! pic.twitter.com/BgckF5fZSw
Mně se s obřím štěstím podařilo prokličkovat mezi tím vším a trefit to. Dolezl jsem třeba do čtvrtého výškového tábora a za mnou spadla lavina, která smetla a zranila čtrnáct lidí a jednoho nepálského lezce zabila. A nebylo to letos první úmrtí. Před pár dny zase další lavina zabila šestnáctiletého Dawa Šerpu.
Jak tedy probíhal postupný výstup vzhůru?
Celkem hladce se nám podařilo dostat do prvního výškového tábora, i když to proti loňsku bylo obtížnější v tom, že se ledovec hýbe a na spoustě míst se otevřely trhliny. Do jedné z nich spadla i členka naší výpravy Miri, ale naštěstí je v pořádku. V druhém táboře, to byla taková kuriózní situace, jsem kvůli přívalům sněhu nemohl najít stan. Až po dlouhém hledání jsem viděl maličkou špičku koukající ze sněhu. Po dvou a půl hodinách jsem vykopal obří stan, ale nebyl náš, patřil Italům. Kluci si dělali srandu, že je to 60 let starý stan, abych nejedl konzervy, co tam najdu. Nicméně jsem toho využil a přespal jsem. Ve třetím táboře jsem zase stavěl stan, ale nějak jsme zapomněli na hůlky, takže jsem na ně musel čekat. Pak jsem se rozhodl kvůli horšímu výhledu počasí sestoupit zase do základního tábora.
A pak už přišel úspěšný výstup na vrchol…
Po čtyřech dnech v základním táboře jsem se rozhodl, že to zkusím až nahoru. Přeskočil jsem C1 a šel jsem rovnou do C2 a pak zase rovnou do C4. Jenže tam byl silný vítr, který mě zvedal i s podlážkou stanu ze země. Je to tam hodně otevřené, takže tam byly pouhé čtyři stany. Ve tři ráno jsem se rozhodl, že je všechno lepší než zůstat ve stanu, a vyrazil jsem k vrcholu. Neměl jsem přitom ani potuchy, kde by to mělo být. Viděl jsem nějakou čelovku hodně daleko před sebou, tak jsem se vydal tím směrem.
Byl silný vítr, mlha, padalo hodně sněhu. Po hodině výstupu jsem začal omrzat, nejvíc ruka, a už jsem byl krok od toho, abych se vrátil, abych o tu ruku nepřišel. Nakonec se jí ale podařilo dostat do provozní teploty. Pak jsem měl štěstí, že na takové planině vítr rozfoukal na pár minut mlhu a viděl jsem "kyslíkáře" před sebou, takže jsem věděl, kudy se vydat. Cesta nebyla ze čtvrtého tábora zajištěna fixními lany, takže jsem musel improvizovat, ale po 8,5 hodinách se to nakonec podařilo a dostal jsem se na vrchol.
Na vrcholu jste se ocitl v den, kdy kousek od něj zemřela lyžařka Hilaree Nelsonová. Zaznamenal jste, že se kolem vás odehrála tato tragédie?
Šlo to úplně mimo mě. Možná byli v té čelní skupince přede mnou. Zahlédl jsem lyže na zádech, ale jejich sjezd jsem neviděl. Ony ty sjezdy jsou ošidné. To jsou místa, třeba nějaká římsa, kde sotva projdete nohou, a oni mají na sobě lyže a hraní. Je to o hubu. Navíc viditelnost nebyla skvělá, zatahovalo se to do bílé tmy, pak se to na chvíli rozfoukalo, pak zas přišlo sněžení a tak se to střídalo.
Jak probíhala cesta zpět?
Myslel jsem, že sestoupím mnohem rychleji. Ale protože bylo hodně sněhu, tak sice kluci přede mnou něco prošlapali, ale hned to zase zapadalo, takže jsem si to musel prošlapat sám. Alda a Martin (kolegové z výpravy) mi v C4 oznámili, že lavina smetla 14 lidí a jednoho zabila. To mi sestup dost zkomplikovalo.
Na Manáslu bylo i přes špatné počasí letos celkem rušno, je to tak?
Ano, Nepál vydal kolem 420-450 povolenek pro zahraniční lezce, což je neskutečné číslo. Ale já mám zatím štěstí, že během mých expedic nebyly base campy úplně přeplněné, nebo mi to aspoň tak přišlo. A navíc v tom počtu lidí, kteří se podívali na vrchol, to číslo úplně zanikne. Já sám jsem tam byl v prvních třinácti lidech a první bez umělého kyslíku a výškových Šerpů.
S nárůstem počtu lezců a agentur, které své klienty chtějí dostat na vrchol, roste i komfort. Měli jste i vy v základním táboře něco extra?
Velké expedice mají ve svých velkých stanech bar, restauraci, kávovar a já nevím co všechno. My jsme to měli o malinko skromnější, ale měli jsme poprvé pekárnu, kde nám místní kuchaři dělali čerstvé pečivo, což jsem nikdy předtím nezažil. A bylo neskutečně komfortní jít na jakoukoliv výpravu nahoru kolem pekárny a vzít si dva skořicové šneky, to bylo něco fantastického.
Na ledovou K2 bez vybavení
Pojďme ještě připomenout vaši druhou letní expedici, na K2. Tam se vám na vrchol ani na čtvrtý pokus vylézt nepovedlo. Připomněl byste proč?
Tohle byl takový pokus nepokus. My jsme hned na začátku expedice přišli o všechna zavazadla, která zůstala na letišti v Heathrow. Ale to nevidím jako důvod neúspěchu, protože se nám to podařilo v průběhu mnoha dní napravit. Problém byl pak až při výstupu ve stěně, kde jsme lezli společně s mladým a nezkušeným horolezcem Lukášem Jasenským. Vzhledem k těm okolnostem jsme lezli bez lan a všeho materiálu, který jsme si s sebou vezli. Já jsem po těch zkušenostech z předchozích let vyhodnotil situaci tak, že by bylo možné se dostat nahoru i bez pomoci fixních lan a všech těch technických nesmyslů, protože jsem věděl, že ve stěně po zimních expedicích zůstanou na několika místech lana, která budeme moci použít.
Ale podmínky byly ve srovnání s předchozími třemi lety natolik zvláštní, že úroveň lezení se vyhoupla minimálně o stupeň či dva výš. Když jsem předtím na K2 lezl, tak tam byl vždycky nějaký sníh, ale tentokrát tam byl jen tenký led a pod ním hladká lámavá skála. I když to byly pouhé dva dny ve stěně, tak to bylo jedno z nejhezčích lezení v Himálaji, co jsem mohl zažít. Lezli jsme souvisle 1400 výškových metrů v čistém ledu a to pro mě bylo osvobozující, famózní. Lukáš se s tím těžko srovnával a víc dbal na bezpečnost, což je dobře, ale já to cítil tak, že to prostě jde, a v tom jsme se neshodli. Další postup ovlivnilo také počasí, kvůli kterému jsme nemohli postupovat do dalších výškových táborů. A po sestupu přišla zákeřná nemoc na mého parťáka, kvůli které nám lékařka doporučila sestoupit dolů, čímž naše expedice skončila.
A co vám tahle zkušenost řekla o horolezecké komunitě? Dost jste si toho museli půjčovat, nebyl v tom problém?
Lidé byli neskuteční. Brali, že jsme v prekérní situaci. Zejména ti, se kterými jsem se v průběhu těch deseti let v Himálaji potkal. Pomáhali nám neskutečně, půjčili nám spacák, sedák, rukavice, stan, prostě všechno, co jsme potřebovali. Bylo vidět, že jim je to líto. My jsme kvůli té ztrátě přišli o sedmnáct nádherných dní.
Takže kdybyste místo čekání na zavazadla s vybavením mohli lézt ve stěně, mohlo to taky dopadnout úplně jinak…
Možná, ale to je jen kdyby. Já jsem rok zpátky na K2 dokázal v první vlně vylézt přes Bottleneck, což je nejnebezpečnější místo, a 280 metrů pod vrcholem se urvala obří lavina, která smetla jednoho kanadského lezce, a tím byla expedice ukončena. Já tam nelezu kvůli nějaké čárce, že jsem byl na vrcholu, ale protože mě strašně baví tam být a zkoušet to.
Čili to vás ani nemusí mrzet, že pojedete na K2 znovu.
Já si z toho teď dělám legraci a říkám, že je to na Radka Jaroše, který ji dal taky na popáté.
