reklama
 
 

Nechtěl jsem jen pálit peníze, říká slavný baseballista Ripken. Legendární Iron Man navštívil Česko

4. 5. 2018 8:42
Cal Ripken jr. je jednou z největších ikon světového baseballu. Přezdívá se mu Iron Man. Syn neméně slavného baseballisty totiž drží rekord 2632 utkání, do nichž v Major League Baseball nastoupil bez vynechání jediného zápasu. Mezi lety 1981 až 2001 strávil dvacet jedna sezon v jednom jediném týmu, Baltimore Orioles. Devatenáctkrát se dostal do All Star týmu soutěže, v roce 1983 s Orioles vyhrál Světovou sérii.

Praha - Na pozvání americké ambasády v Praze strávil Cal Ripken minulý týden v Česku, navštívil několik měst, klubů a baseballových zápasů, vedl tréninky. V rozhovoru pro deník Aktuálně.cz bilancoval svoji bohatou kariéru a zamyslel se také nad budoucností baseballu. Soudí například, že rozvoji jeho milovaného sportu by mohl pomoct třeba i facebook.

Co se vám v Česku líbilo nejvíc?

Lidé jsou tu skvělí a úroveň baseballu mě překvapila. Pražský hrad, ten mě nadchl, krásné výhledy, spousta historie. A líbí se mi vaše klima. Jsem z Marylandu, počasí tu je podobné, chladnější jaro, pak krásné léto, jak mi bylo řečeno. A pivo.

Víte, kolik jste si baseballem vydělal?

Abych popravdě řekl, nevím.

Věděl byste, jaký poměr z těch peněz byl plat profesionálního hráče MLB a co z toho byly odměny za reklamy, marketingové smlouvy?

Velká většina určitě byla z platu. Ale peníze z reklam taky nebyly špatné.

Nemrzí vás, že nehrajete dnes? Peněz ve sportu je víc než ve vaší éře.

Ani ne. Ale je pravda, že peněz ve hře je dnes spousta. A baseballu konkrétně se daří bránit se nápadům na platové stropy v klubech, jak to známe z jiných amerických soutěží. Nejsou to ale peníze za nic. Život sportovce je krátký. Každopádně věřím, že i mladí sportovci, kteří si dnes slušně vydělají, neberou peníze jako to hlavní. Já třeba strávil celý život v okolí Baltimore, a i když mi nabízeli jinde víc, nebo bych mohl sám víc vyjednávat a jít jinam, byl jsem spokojený s tím, co jsem měl, a s tím, že můžu být tam, kde to mám rád.

Řekl byste, že dnes je sport mnohem profesionálnější než za vašich časů? Že mladí hráči dnes neznají nic jiného než tréninky, zápasy, permanentní tlak?

Když jste na očích každý den, je to těžké. Je pravda, že jsme měli asi snazší jít po zápase na pivo, na večeři, dát si pár drinků.

Bavila vás spolupráce s firmami?

Byla to zábava. V časech, kdy jsem aktivně hrál to bylo celkem nové. Vždy jsem se každopádně snažil spojovat s firmami, které mi dávali smysl, seděli k mému životnímu stylu. Takže jelikož mi třeba brzy vypadaly vlasy, nikdy jsem nedělal reklamu na šampóny. Nebo se mi stalo, že za mnou hned v prvním roce, když jsem hrál jako profesionál, přišel výrobce spodního prádla, značka Jockey. Můj spoluhráč Jim Palmer byl jejich tváří, ale už byl trošku starší, hledali někoho mladšího, kdo by jej nahradil. Nějak mi to ale nepřišlo, že by to ke mně pasovalo, pózovat někde ve spodním prádle…

Vypíchl byste nějaké partnerství, které stálo za to?

Žil jsem na předměstí, měl jsem rád praktická auta. Proto mi pasovala spolupráce s Chevy. Moje úplně první spolupráce, která trvala velmi dlouho, byla s mlékárnou. A když jsem končil kariéru, dělal jsem reklamu na Coca-Colu, dokonce s mojí dcerou.

Za co jste utrácel, do čeho investoval?

Určitě jsem někdy utratil za něco, co mě pak mrzelo. Jinak když jste mladý, chcete se soustředit jen na hru samotnou, všechny věci okolo včetně peněz necháváte na agentech, manažerech. Čím víc se blížil můj sportovní důchod, víc a víc jsem přemýšlel, co budu dělat a do čeho investovat. Věděl jsem, že chci zůstat u baseballu, tedy jsem investoval do malých baseballových týmů, do baseballové školy, do turnajů.

Investice do baseballu je něco, co se může zhodnotit, na čem můžete vydělat, nebo je to třeba vnímat spíš jako charitu?

V první fázi jsem byl asi víc filantropem než byznysmenem. Po chvíli jsem se ale musel zastavit a říct si: musíš z toho udělat firmu, nesmíš v tom jen pálit peníze. Takže jsem se snažil z toho udělat takovou platformu, kterou mi budou pomáhat spolufinancovat sponzoři.

Uvedete konkrétní příklad?

Vytvořil jsem nadaci, když můj táta před skoro dvaceti lety umřel. Vždy se zajímal o děti, které vyrůstali bez svých otců. Pojmenovali jsme tu nadaci po něm. A do dneška dokázali vybrat už 35 milionů dolarů, především od komerčních partnerů celé té věci, z nichž podporujeme ty děti. Také jsem si uvědomil, že moje jméno má váhu a to pomáhá třeba při náboru zaměstnanců, dobrovolníků, kteří pro mě chtějí pracovat, pro které je to dobré do životopisu. Takže se snažím jako své spolupracovníky najímat mladé lidi, kterým jde o tu zkušenost.

Kdybyste měl možnost investovat do týmu v MLB, šel byste do toho?

Ano, to by mi dávalo smysl. Líbí se mi, co udělal Derek Jeter. Je součástí skupiny investorů, která vlastní Miami Marlins. Ale bojím se, že mi v tomto čas utekl. Je mi 58 a takové velké věci by člověk měl dělat spíš, když je mladší. Nicméně nevylučuju, že by se to někdy mohlo ještě stát.

Víte, co dnes dělají vaši někdejší spoluhráči z Orioles?

Brady Anderson zůstal v organizaci Orioles a je tam vysoce postavený manažer. Někteří lidé jsou komentátory v televizi, já to taky asi deset let zkoušel. Někteří trénují. Většina zůstala u baseballu. Když vyděláte dost peněz, nemusíte dělat nic moc, ale já si po čtyřicítce nechtěl jen užívat.

Sledujete další americké sporty a uměl byste porovnat rozvoj - popularitu a byznysové pozadí profesionálních lig?

Americký fotbal je pořád lídrem. Basketbal bych řekl, že udělal asi největší pokrok. Baseball se snaží omladit. Kluby si uvědomují, že jejich fanoušci stárnou. Proto se liga zamýšlí, jak soutěž a sport zatraktivnit.

Jak se to daří?

Možná jste si všimli, že MLB se teď streamuje na facebooku, což je velká věc v tomto směru. Čeho si taky všímám, je to, že děti se už od útlého věku specializují. A nemyslím si, že to je dobře. Když my jsme byli děti, věnovali jsme se různým sportům. Pak v této specializaci už v raném dětství baseball trošku ztrácí, protože je poměrně těžký na to, abyste se jej rychle naučili a rychle si osvojili techniku. Proto mnoho dětí to třeba zkusí, ale nevydrží u toho.

Řekl byste, že baseball má oproti jiným sportům ještě nějaká další specifika?

Třeba v tom, že zápasů v sezoně je obrovské množství, hrajete pomalu každý den. Musíte se naučit, když třeba prohrajete, že na to musíte rychle zapomenout. Nemůžete koukat moc dopředu a plánovat si něco v sezoně. Přemýšlet o zápasech za pár týdnů. Žijete ze dne na den. Ve fotbale hrajete jednou týdně. Z tohoto pohledu je to jiný sport. Máte týden na to to dobré i špatné víc strávit.

Když se podíváme na sport obecně, řekl byste, že v USA prohrává s jinými aktivitami? Že děti sportují celkově méně než dřív?

Určitě. Pamatuju si, že když jsem jezdil v sezoně po zápasech, se synem jsem moc času nemohl trávit. A když jsme byli spolu doma, často za mnou přišel a říkal: Tati, pojď si se mnou zahrát videohru. Já mu na to vždycky odpovídal: Já mám radši skutečné hry. Technologie, internet, videohry, sociální sítě, určitě je to pro sport velký soupeř.

Jaký dojem na vás udělal český baseball?

Netušil jsem, že je tu tolik baseballistů, údajně kolem sedmi tisíc hráčů. A když se podíváte na mezinárodní soutěže jako World Baseball Classic, Češi jsou důstojnými soupeři. Děti, s nimiž jsem tu trénoval, jsem učil hlavně různé způsoby házení. A u osmi, devíti, desetiletých bych řekl, že jejich úroveň je velmi podobná jako u dětí v USA. Co zemím, jako je Česko, v basebalu chybí, je to, že kolem sebe nevidí tolik kvalitních hráčů a idolů, které by mohly kopírovat jako americké děti.

autor: Michal Šenk | 4. 5. 2018 8:42

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama