Praha - Už i poslední sada medailí letošního světového šampionátu silničářů zná své majitele. Duhový trikot pro úřadujícího mistra světa bude v následujících dvanácti měsících oblékat čtyřiadvacetiletý Polák Michal Kwiatkowski, který v posledním okruhu zaskočil zástupce cyklistických velmocí a po 255 kilometrech a necelých šesti a půl hodinách v sedle mohl zvednout ruce nad hlavu. Hlavní favorit Simon Gerrans dospurtoval na druhém místě.
Své postřehy k vrcholu šampionátu nám poskytl účastník loňského MS v kategorii do 23 let a závodník polské profesionální stáje CCC Polkowice, Josef Černý.
Poláci v čele pelotonu
Očekávalo se, že tempo pelotonu budou diktovat především Australané, kteří by rádi dovedli Simona Gerranse do spurtu pelotonu zredukovaného o sprintery. „Klokanům“ v tempu měli pomáhat také Španělé, v jejichž zájmu bylo rovněž udělat závod co nejtěžší. Když se náskok z počátku odjeté čtyřčlenné skupiny přehoupl přes čtvrthodinu, byly to nakonec dresy polského národního týmu, které se objevily v čele hlavní skupiny, a držely se tam většinu závodu.
„Poláci předvedli neskutečný výkon, dlouho s přehledem kontrolovali závod a své eso si ponechali na samotný závěr,“ chválí polský tým Černý. V sestavě Polska pracovali také dva jeho týmoví kolegové Matysiak a Paterski.
Po dostižení uprchlíků byli aktivní především Italové, kteří již před závodem tvrdili, že se budou snažit „rozbíjet tempo“, ale také Němci, sólo předvedl například Tony Martin. A hned v několika pokusech o únik figuroval Švýcar Michael Albasini.
Neviditelný Cancellara
Albasiniho aktivita se jevila jako možná předzvěst rozhodujícího ataku jeho krajana a jednoho z největších favoritů Fabiana Cancellary. „Spartakus“, který kvůli nedělnímu závodu vynechal i časovku, z níž má na svém kontě čtyři světové tituly, se však za celou dobu o nic nepokusil.
„Cancellaru jsem vůbec nezaregistroval, možná se necítil nebo to protaktizoval. Netuším, proč něco nezkusil, třeba si myslel, že by mohl v závěru zaspurtovat,“ překvapila Švýcarova neaktivita Černého.
To novopečený mistr světa se na spurt nespoléhal a sedm kilometrů před cílem, v předposledním sjezdu, nenápadně odjel hlavním favoritům v době, kdy se před pelotonem pohybovala čtyřčlenná skupina s italským i francouzským zastoupením. Tuto skupinku záhy dojel a v posledním, zhruba kilometrovém stoupání se dostal na první pozici.
Kwiatkowski zaútočil ve sjezdu
„Byl jsem vpředu, ale neplánoval jsem útočit ve sjezdu. Pak jsem však viděl možnost doskočit čelní skupinu před posledním stoupáním. Dojel jsem je, chvíli si odpočinul a mohl směřovat své úsilí do posledního stoupání,“ popisoval Kwiatkowski vývoj v posledním kole a připomenul i práci svých krajanů: „Náš tým dnes odvedl neskutečnou práci. Celý den jsme se snažili kontrolovat čelo pelotonu.“
„Musím říct, že jsem měl husí kůži, když jsem viděl, že má Kwiatkowski na tom posledním kopci osm sekund k dobru. Kdyby byl ten kopec trochu delší, asi by měl namále, ale dopadlo to, jak to dopadlo, a jsem rád, že zlato putuje do Polska. I když bych byl radši, kdyby hrála česká hymna,“ dodal Černý.
Na posledním stoupání se za vedoucím Polákem utvořila šestičlenná skupina, v níž byl i největší favorit Gerrans, domácí Valverde či světový šampion z předloňska Gilbert, Kwiatkowského už však dostihnout nedokázali. A Philippe Gilbert po závodě neskrýval, že se mu počínání některých souputníků z této grupy nelíbilo: „Nechápu taktiku jezdců, kteří tam s námi byli, jako je Gallopin. Ale nejen on.“
Vzhledem k tomu, že se až do závěru v pelotonu udrželi Bouhanni a Degenkolb, tedy elitní rychlíci, je otázkou, proč větší snahu o eliminaci nástupů nevyvinuli Francouzi a Němci. Kwiatkowského nástup, jako by nikdo nebral moc vážně, on však si však s přehledem dojel pro světový titul.
Gerrans nespokojený se stříbrem
Druhou skupinku přivedl do cíle největší favorit Simon Gerrans a vybojoval tak stříbrnou medaili, z jeho slov po závodě je však cítit zklamání: „Abych byl upřímný, když jsem projel cílovou bránou, chtělo se mi brečet. Být tak blízko k titulu mistra světa a vidět, že v posledních několika kilometrech mizí…. Věděl jsem, že mám dobré nohy. Kdyby se věci vyvíjely jinak, ve finále jsem mohl bojovat o vítězství.“
Třetí dojel španělský matador Valverde, pro něhož je bronz z Ponferrady již šestou medailí z elitního závodu s hromadným startem. Duhový trikot na sebe však dosud neoblékl. Může se to ještě čtyřiatřicetiletému závodníkovi povést? „Valverde měl neskutečný začátek sezony, i když celý rok měl vynikající. Moc bych mu přál, aby duhový dres získal,“ připomíná Černý skvělou letošní bilanci španělského mazáka.
Michal Kwiatkowski se tak stal historicky prvním polským světovým šampionem a završil z pohledu polské cyklistiky skvělou sezonu. Nabízí se otázka, zda se může u našich severních sousedů stát podobnou celebritou, jako se to před pár lety povedlo „polskému Batmanovi“ Adamu Malyszovi. Černý k popularitě cyklistiky v Polsku dodává: „Já si myslím, že to pro Poláky určitě bude národní svátek. Oni jsou do sportu velice zapálení. V neděli bylo určitě hodně Poláků spokojených.“
Výborný Vakoč
Češi k favoritům nepatřili, což se v průběhu závodu také potvrdilo, ale o žádné zklamání se nejedná. Na Zdeňku Štybarovi se bohužel projevil tréninkový výpadek způsobený těžkým pádem na ENECO Tour a kontakt s pelotonem ztrácel už před posledním okruhem. Ani Jan Bárta, elitní světový časovkář, tentokrát nepředvedl dlouhý únik, kterými je pověstný.
Výborně si však vedl nejmladší muž v dresu s trikolórou, Petr Vakoč. 29. místo sice na první pohled nepůsobí nijak oslnivě, ale Vakoč se až do úplného závěru udržel v pelotonu a dojel se ztrátou pouhých 14 sekund na vítěze. Podobný výkon v tak dlouhém a náročném závodě není pro tak mladého závodníka zrovna běžný a potvrzuje Vakočovy předpoklady stát se velkým závodníkem.
„Petr Vakoč se dokázal udržet s nejlepšími až do závěru a 29. příčka je výborná. To jen potvrzuje, že má letos perfektní sezonu,“ chválí benjamínka českého týmu Josef Černý, který se s ním potkal v jednom týmu na loňském olomouckém ME do 23 let, kde Vakoč vybojoval stříbrnou medaili.
„Myslím, že si nemůžu nic vytknout a jsem velmi nadšený z toho, že jsem dojel takhle vysoko. I když si říkám, že ta skupina, co jela o osmé místo, ode mě byla jen kousek, ale to se nedá nic dělat. Byl to nejtěžší závod, který jsem kdy jel,“ komentoval svůj výkon sám Petr Vakoč.
